Chráněná krajinná oblast Jeseníky

Architektura

Tradiční zástavba byla až do 19. stol. vždy vázána na místní poměry, tj. na dostupné stavební materiály (kámen, dřevo) a drsné klimatické podmínky, které byly určujícími při volbě typu a vzhledu obydlí. V nižších podhorských polohách převládal jako tradiční typ řadového půdorysu osídlení se staveními po obou stranách komunikace nebo vodoteče, se záhumenicovými plužinami, táhnoucími se v pásech někdy vysoko do svahů až ke hranici lesa. Ve vyšších horských polohách vznikaly osady rojového typu, zbudované ve větších vzdálenostech od sebe, se silně rozptýlenou zástavbou, která místy měla charakter horských samot a osamocených dvorců.

Typickým jesenickým stavením byl roubený později zděný jednodům, v němž se k obytným prostorám připojovala ve stejné podélné ose dřevěná hospodářská část. Nejvýznamnějším prvkem tradičního lidového stavitelství je výrazný dřevěný štít s malými okny nad přízemím. Svým vzhledem působí jesenická chalupa jako pevně přimknutá k terénu, připravena čelit sněhovým vánicím.

Specifikem Jeseníků jsou dvě gigantická socialistická díla, která zcela znehodnotila charakter krajinného rázu místa i nejširšího okolí a sama se stala technickými dominantami krajiny: přečerpávací vodní elektrárny Dlouhé Stráně a televizní vysílač Praděd, jenž byl postaven na místě historické kamenné rozhledny.

Krajina je osídlena převážně podél vodních toků, vesnice tak dosahují délky až deset kilometrů. Zásadní změnu krajiny prodělala po odsunu německého obyvatelstva. Některé vesnice a osady zcela zanikly (Morgenland, Růžová), došlo k rozsáhlému zalesňování nevyužité zemědělské půdy.