Národní park Podyjí

Geologické poměry

Území NP Podyjí leží v jihovýchodní části Českého masívu na hranici moravika a brunovistulika, dvou prekambrických jednotek. Ty byly ještě před prvohorami metamorfovány a pak varisky deformovány. Moravikum obvykle dělíme na tři části, které mají charakter dílčích tektonických jednotek, nasunutých k východu na brunovistulikum.

Nejspodnější jednotka - jednotka lukovská – je intruzí biotitické ortoruly rozdělena na dva oddíly. Spodní oddíl tvoří dvojslídné svory, které obsahují polohy kvarcitů a granitové apofýzy. Je silně retrográdně metamorfován. Ve svrchním oddílu jsou granát-staurolitové svory, které obsahují několikametrové plochy krystalických vápenců a mocný erlanový horizont. Střední - jednotku bítešskou – tvoří těleso bítešské ortoruly, v níž převládá okatá leukokratní dvojslídná ortorula s polohami erlanu a amfibolitu v části spodní a s hojnými amfibolity a pararulami v části svrchní. Nejsvrchnější částí moravika je jednotka vranovská. Zde převládají muskoviticko-biotitické pararuly s drobnějšími polohami amfibolitů a krystalických vápenců s tremolitem a polohy bohaté grafitem. Severně od Vranova je spjata s dvojslídným granátickým svorem a s leukokratní ortorulou s granátem, které jsou již obvykle přičleňovány k jednotce šafovské. Vzájemné vztahy jednotek moravika jsou v jižní části území spíše intruzivní, v severní části tektonické.

Významná tektonická linie vyššího řádu odděluje moravikum od brunovistulika zastoupeného horninami dyjského masívu. V blízkosti nasunutí je okrajová část tvořena silně zbřidličnatělým biotitickým granitem, který směrem k východu přechází do granodioritu. Ve stejném směru se snižuje i zbřidličnatění hornin.
O vývoji území během druhohor nemáme dostatek informací. V třetihorách ve spodním miocénu byla oblast mělkým mořem, na němž se ukládaly převážně klastické sedimenty. Při pozvolném ústupu moře se formovala Pradyje, která v nich vyhloubila koryto místy více než 150 m hluboké.