Chráněná krajinná oblast Jeseníky

Kulturně historické zajímavosti

Teprve během 12. - 14. století dochází v Jeseníkách k rozsáhlejší kolonizaci, jsou zakládány osady, les v podhůří ustupuje pastvinám a polím, a tak vzniká první ekumena - osídlená, člověkem trvale obhospodařovaná krajina.

Postup kolonizace se zastavil v podhůří Hrubého Jeseníku, do jeho nitra už nepronikl, takže v té době ještě člověk neovlivnil zásadním způsobem přirozené lesy, zvlášť ve vyšších nadmořských výškách. I když kolonizace znamenala obrovský úbytek lesní půdy, rozloha tehdejších lesů byla rovna zhruba současné.

Tvářnost krajiny Hrubého Jeseníku se začala měnit až v 15.- 16.stol., což souviselo s rozvíjející se těžbou rud okolo Rýmařova (Ruda, Horní Město, Stříbrné Hory, Nová Ves), Zlatých Hor, Světlé Hory, Rudné aj. Hutě spotřebovávaly značné množství dříví, ustupující horní hranice lesa uvolňovala plochy pro zemědělství, převážně k pastvě dobytka. Vyšší polohy měly stále charakter neprostupných pralesů s dravou zvěří, jako byl medvěd hnědý (Ursus arctos), vlk šedý (Canis lupus) a rys ostrovid (Lynx lynx). Kolonizace postupovala současně s feudalizací - z původního zeměpanského majetku vzniklo 6 panství. Nejvýznamnějšími vlastníky byli Lichtensteinové, Řád německých rytířů a vratislavské arcibiskupství.

Koncem 18. stol. se začíná na všech majetcích v Hrubém Jeseníku uplatňovat cílevědomé hospodaření. Úzce to souvisí s vydáním "Tereziánského lesního řádu", který byl pro Moravu a Slezsko vydán v r.1754. Stav lesů byl v té době v důsledku špatného hospodaření a vysokohorské pastvy dost neutěšený. Původní pralesy byly na mnoha místech zpustošené (nejdéle se zachovaly na Loučenském panství), horní hranice lesa klesá místy o 100 m i více (přirozená hranice lesa vedla přibližně po vrstevnici 1350m nad mořem). To vyžadovalo naléhavé řešení. Běžně se začíná pracovat s umělou obnovou, nejprve síjí, zhruba od roku 1800 sadbou, která později zcela převládla. Začala se věnovat pozornost i obhospodařování lesů v nejvyšších polohách. Zde se zcela upustilo od rozsáhlých holosečí. Rokem 1860 jsou datovány první úspěšné pokusy o zalesnění nejvyšších poloh - tzv."cenové kultury" - loučenská pod dnešní Kurzovní chatou a branenská na západním svahu Keprníku v nadm. v. 1125 - 1385 m. Vyloučením pastvy dobytka a umělým zalesňováním se pokles horní hranice lesa zastavil.

Na sklonku 19. a počátku 20. století dochází k dalším snahám o intenzivní péči o lesní porosty v nejvyšších polohách, které jsou motivovány zvýšením horní hranice lesa – přistoupilo se k umělému zalesňování holí kosodřevinou (Pinus mugo) alpského původu, borovicí limbou (Pinus cembra) a smrkem ztepilým (Picea abies) (svahy Pradědu 1883 – 1907). Přibližně ve stejné době byla kosodřevina vysázena v prostoru Keprníku. Tak v některých místech byla horní hranice zvýšena až nad hranici přirozenou.