Národní park Podyjí

Kulturně historické zvláštnosti

Doklady osídlení území dnešního NP Podyjí pocházejí již ze staršího paleolitu. V mladším paleolitu (40 000 – 10 000 př.n.l.) vystřídali neanderthálský lid tlupy lovců mamutů – hmotné doklady jejich osídlení často korespondují s lokalizací dnes existujících obcí. V pozdním boreálu (asi 6 000 př.n.l.) bylo již Podyjí pokryto listnatým lesem. V následném období začíná zároveň vzrůstat vliv činnosti neolitických zemědělců. Zvyšuje se hustota osídlení a okrajové části území jsou ovlivněny žďářením, lesní pastvou dobytka a vznikem prvních polí. V místech dnešního osídlení se usazoval lid kultury s lineární keramikou, později lid kultury s vypichovanou a moravskou malovanou keramikou (např. Mašovice, asi 4 700 př.n.l.). V pozdní době kamenné (asi 4 000 – 2 000 př.n.l.) se zvyšuje úroveň řemesel a probíhá již výměnný obchod, budují se výšinná hradiska, pro jejichž lokalizaci je terén Podyjí ideální (Šobes, Ostroh u Nového Hrádku, Hradiště u Znojma). Doba bronzová (přibližně 2 000 př.n.l.) s sebou přináší sjednocení společnosti a všeobecnou prosperitu, která je podmíněna zvyšováním intenzity zemědělství a posilováním obchodu. Vznikají větší sídelní aglomerace a kupecké i zemědělské osady. Ve starší době železné je asi nejvýznamnějším centrem v oblasti Hradiště u Znojma. Přibližně od roku 450 př.n.l. až do počátku letopočtu ovládli území Keltové, které po několika staletích vytlačily germánské kmeny Markomanů a Kvádů. V celé této historické etapě však vlastní území údolního zářezu Dyje zůstává relativně nedotčeno (kromě několik výšinných hradisek a obchodních stezek).

Slovanské osídlení je ve středním Podyjí prokázáno z počátku 7. století, jeho přirozeným centrem je Hradiště u Znojma. To nabývá na významu postupem času, kdy se formoval i první státní útvar západních Slovanů – Velkomoravská říše. Z období přemyslovského se zachovala dnešní národní kulturní památka rotunda sv. Kateřiny s prvním vyobrazením genealogie rodu Přemyslovců. V 10. a 11. století je krajina postupně zemědělsky exploatována, odlesňována a začíná se uplatňovat trojpolný systém hospodaření. Na strategicky důležitých lokalitách v celém Podyjí vznikají zeměpanské hrady (Znojmo, Nový Hrádek, Vranov nad Dyjí). Tato místa byla z obranných důvodů průběžně odlesňována.

Ve středověku bylo údolí Dyje v některých partiích poměrně výrazně zasaženo výstavbou mlýnů a hamrů, kterou doprovázelo budování cest, jezů, agrárních teras apod. (Vranov nad Dyjí, Hardegg, Nový Hrádek, Devět mlýnů). Ve východní části dnešního NP docházelo ke stabilizaci sídel a k plošnému vykácení světlých teplomilných doubrav. V těchto lokalitách díky extenzivní pastvě a působení přírodních podmínek vznikla unikátní keříčková vegetace přetrvávající do dnešních dnů v podobě vřesovišť. Réva vinná se začíná začíná pěstovat i hluboko v údolí Dyje.

Události v novověku též významným způsobem formovaly krajinu Podyjí. Po Třicetileté válce klesl počet obyvatel Moravy o čtvrtinu a zaniklo mnoho vesnic. V poválečném období docházelo v některých oblastech k přílivu německého živlu, což vedlo k oživení a k hospodářské stabilizaci.

K největšímu rozmachu vinohradnictví dochází pravděpodobně v poslední čtvrtině 18. století. Posléze však tyto zemědělské aktivity upadají v důsledku rozšíření perenospóry a révokaze. Zajímavostí je založení dvou nových vsí – Lesné a Šumné - koncem 18. století. Změna společenského klimatu té doby se dotýká i hospodářských aktivit v území, ve Vranově nad Dyjí například vzniká věhlasná manufaktura vyrábějící kvalitní kameninu. Polohy krystalických vápenců (Lukov, Vranov nad Dyjí) jsou těženy za účelem výroby páleného vápna. Z tohoto období je v krajině vranovska dochováno velké množství stavebních historických památek.

Ve druhé polovině 19. století dochází se změnou života na venkově k pomalému útlumu pastvy, některé lokality jsou zalesňovány. V této době se mění výrazně životní styl, rozvíjí se vzdělání společnosti a projevuje se výrazněji zájem o kulturní záležitosti. Vznikají první turistické, vlastivědné a okrašlovací spolky (Vranov nad Dyjí, Znojmo).

S růstem ekonomiky rakousko-uherského mocnářství vznikají i nové projekty na využití území. Naštěstí pro přírodu pouze ve fázi studie z počátku 20. století skončila myšlenka elektrické dráhy ze Znojma do rakouského Raabsu. Uvažovaná trasa měla procházet údolím Dyje za využití mnohých viaduktů a tunelů.

Vznik samostatného Československa přinesl povýšení zemské hranice na státní a znamenal zásadní změnu v politicko-hospodářské situaci regionu. V Podyjských obcích převládalo německy mluvící obyvatelstvo. První pozemková reforma v r.1925 znamená významnou změnu vlastnických vztahů. Lesy velkostatku vranovského panství byly i se zříceninou Nového Hrádku státem konfiskovány a hrad připadl Klubu českých turistů.

V roce 1934 byla uvedena do provozu Vranovská elektrárna, která měla zamezit povodním na středním toku Dyje a zajistit výrobu elektrické energie. Postupně však převládlo i rekreační využití přehradního jezera. Přehrada, která leží za hranicí NP Podyjí, značně ovlivňovala a změnila přírodní podmínky uvnitř území. Tento negativní vliv přetrvává do dnešních dnů a lze jej označit jako zásadní environmentální problém přeshraničního chráněného území národních parků Podyjí a Thayatal. V roce 1967 byla dokončena stavba Znojemské přehradní nádrže, která slouží především k vyrovnávání špičkových energetických průtoků a k odběrům pitné vody. Její sypaná hráz znehodnotila přírodní siluetu údolí Dyje.

Dalším novodobým významným vlivem na přírodu dnešního NP Podyjí měla výstavba linie hraničního opevnění ve druhé polovině 30. let 20. století. Řetězec těchto pevnostních objektů první linie se nachází přímo v Dyjském údolí i v okolní krajině. Události 2. světové války a následky komunistického puče v roce 1948 měly neblahý vliv na celý region Podyjí po obou stranách hranice. Odsunem německy mluvícího obyvatelstva dochází k vylidnění většiny obcí. Celá éra poválečných desetiletí je poznamenána dosídlením obyvatelstva, kolektivizací zemědělství se všemi jeho negativními dopady do ekologie krajiny. V tomto období zanikají některé hospodářské objekty, sakrální stavby, devastovány jsou i přírodní krajinné struktury. V roce 1951 je zřízeno hraniční pásmo a vystavěny jsou ženijně technické zátarasy – nechvalně známá železná opona. Znepřístupnění vlastního pohraničí vedlo k útlumu hospodářských aktivit, což se částečně kladně projevilo na přírodním stavu údolí. Železná opona však nepochybně znamenala dalekosáhlé sociální, ekonomické a politické důsledky. V poválečných letech v důsledku zprůmyslnění výrobních procesů v zemědělství a lesnictví dochází k nejmarkantnějším civilizačním změnám v krajině Podyjí, vedoucím k nárůstu trofie půdy a vod, změnám vegetace (expanze nitrofilních plevelů a invazních bylin). Přesto si vinorodá krajina východní části ochranného pásma NP Podyjí zachovala svůj typický ráz a malebnost.

I přes obecně zaznamenané negativní vlivy si území vlastního údolí zachovalo relativně intaktní podobu, díky své nepřístupnosti, konfiguraci terénu a nesmírné stabilitě dané jeho biologickou rozmanitostí. Oproti jiným územím ve Střední Evropě zde zůstala zachovaná abiotická i biotická složka v relativně přírodním stavu a i proto zde mohla být vyhlášena v počátku osmdesátých let Chráněná krajinná oblast Podyjí a posléze v r. 1991 i stejnojmenný národní park.