Základní informace

Mezinárodní vazby v OP

Česká republika se především během devadesátých let minulého století zapojila do environmentálních aktivit řady mezinárodních organizací. Zvláště po vstupu do Evropské unie, která sehrává v mezinárodních environmentálních procesech vedoucí úlohu, získala výraznou příležitost intenzivněji se zapojovat do mezinárodního dialogu o otázkách ochrany životního prostředí a udržitelném rozvoji a do mechanismů mezinárodní spolupráce. Aktivitami na svém území i podporou aktivit v jiných oblastech světa má Česká republika tak možnost podílet se na řešení existujících problémů v širším kontextu mezinárodní environmentální politiky.
Česká republika se podílí na činnosti následujících mezinárodních organizací.

  • Organizace spojených národů (OSN)
  • Komise OSN pro udržitelný rozvoj (CSD)
  • Evropská hospodářská komise OSN (EHK OSN)
  • Program OSN pro životní prostředí (UNEP)
  • Organizace OSN pro výchovu, vědu a kulturu (UNESCO)
  • Rada Evropy
  • Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj (OECD)
  • Evropské tematické středisko biologické rozmanitosti (ETC/BD)
  • Světový svaz ochrany přírody (IUCN)
  • Evropská agentura pro životní prostředí (EEA)
  • Federace EUROPARC
  • Eurosite

Česká republika je rovněž smluvní stranou celé řady mezinárodních úmluv týkajících se zcela či částečně ochrany přírody.

V rámci OSN jde především o následující smlouvy se vztahem k ochraně přírody:

  • Smlouva o Antarktidě - Česká republika je smluvní stranou Smlouvy o Antarktidě od roku 1993, od roku 1962 bylo smluvní stranou tehdejší Československo. Smlouva o Antarktidě kodifikuje mezinárodní právní postavení Antarktidy, mírovou vědeckou spolupráci a demilitarizaci tohoto kontinentu, zakazuje budování vojenských základen, jaderné pokusy a vojenské manévry na jejím území.
  • Mezinárodní úmluva o regulaci velrybářství – jejím cílem je zajištění dostatečného množství a ochrany velryb a zabezpečení řádného rozvoje velrybářského průmyslu. Pro Českou republiku smlouva vstoupila v platnost 26. ledna 2005.
  • Úmluva o boji proti desertifikaci v zemích postižených velkým suchem anebo desertifikací, zejména v Africe zavazuje smluvní strany – rozvinuté státy - poskytovat pomoc postiženým rozvojovým zemím formou projektů zaměřených na oblast degradace půd, hydrogeologii, hydrologii, lesnictví atd., především v rámci možností své zahraniční rozvojové pomoci. Pro ČR je smlouva platná od 24. dubna 2000.

Na základě Programu OSN pro životní prostředí (UNEP) byly uzavřeny tyto zásadní smlouvy:

  • Úmluva o biologické rozmanitosti – jejími cíly jsou ochrana rozmanitosti rostlinných a živočišných druhů, udržitelné využívání složek přírody a rovnoměrné a spravedlivé rozdělování přínosů, vyplývajících z využívání genetických zdrojů včetně soudobých biotechnologických postupů. Česká republika ke smlouvě přistoupila 3. prosince 1993.
  • Úmluva o mezinárodním obchodu ohroženými druhy volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin (CITES), která reguluje a monitoruje mezinárodní obchod s vybranými živočichy a rostlinami, staví mezinárodní obchod pod společnou kontrolu všech zemí světa a zajišťuje, aby mezinárodní obchod neohrozil přežití populací fauny a flóry v přírodě. Od 28. února 1992 byla smluvní stranou Česká a Slovenská Federativní republika, Česká republika pak následně od 1. ledna 1993.
  • Úmluva o ochraně stěhovavých druhů volně žijících živočichů (Bonnská úmluva) – jejím cílem je ochrana ohrožených druhů ptáků a ostatních migrujících pozemních a mořských živočichů v celém areálu jejich výskytu a zejména na tahových cestách a Česká republika je smluvní stranou od 8. února 1994.
  • Dohoda o ochraně africko-euroasijských stěhovavých vodních ptáků má za úkol vytvořit právní základ pro koordinovanou ochranu ve státech, na jejichž území zasahují areály výskytu všech stěhovavých vodních ptáků a jejich populací. K této úmluvě ČR přistoupila až v dubnu 2006.
  • Dohoda o ochraně populací evropských netopýrů zajišťuje ochranu netopýrů vyskytujících se na území 48 států prostřednictvím legislativy, osvěty, záchranných opatření a mezinárodní spolupráce smluvních stran a zemí, které dosud nepřistoupily a dále zakazuje úmyslný odchyt, držení nebo zabíjení netopýrů bez předchozího souhlasu. Pro Českou republiku vstoupila smlouva v platnost 26. března 1994.
  • Rámcová úmluva o ochraně a udržitelném rozvoji Karpat - úkolem úmluvy je spolupráce jednotlivých smluvních stran na ochraně a udržitelném rozvoji Karpat s cílem zlepšit kvalitu života, posílit místní ekonomiky a komunity a chránit přírodní hodnoty a kulturní dědictví. Úmluva je zaměřena na široký okruh témat od ochrany a udržitelného využívání biologické a krajinné rozmanitosti, územního plánování, udržitelného hospodaření s vodami, udržitelného lesního a zemědělského hospodaření, dopravy a infrastruktury, přes cestovní ruch, průmysl, kulturní dědictví a zachování tradičních znalostí až po problematiku EIA, monitoringu a v neposlední řadě zvyšování uvědomění, vzdělávání a účasti veřejnosti. Česká republika je smluvní stranou od 28. července 2005.

Mezi úmluvy uzavřené v rámci Organizace spojených národů pro vědu, východu a kulturu (UNESCO), které mají vztah k ochraně přírody a krajiny a jichž je ČR smluvní stranou patří:

  • Úmluva o mokřadech majících mezinárodní význam především jako biotopy vodního ptactva (Ramsarská úmluva) – jejím cílem je zajištění co nejširší ochrany a rozumného využívání mokřadů a jejich zdrojů. Pro Českou republiku úmluva vstoupila v platnost dne 1. ledna 1993, přičemž Česká a Slovenská Federativní republika jako její předchůdce byla smluvní stranou od 2. července 1990.
  • Úmluva o ochraně světového kulturního a přírodního dědictví zajišťuje ochranu kulturních a přírodních památek výjimečné hodnoty, tyto památky se prohlašují za součást světového dědictví lidstva. Česká republika navázala na členství ČSFR a je smluvní stranou od 1. ledna 1993.

V rámci Rady Evropy byly uzavřeny následující úmluvy:

  • Evropská úmluva o krajině – jejími principy jsou ochrana, péče, plánování a udržitelné využívání krajiny jako celku, ochrana všech typů krajiny v Evropě, týká se tedy přírodních, venkovských, urbánních i příměstských území. Česká republika je smluvní stranou od 3. června 2004.
  • Úmluva o ochraně evropských planě rostoucích rostlin, volně žijících živočichů a přírodních stanovišť (Bernská úmluva) má za cíl ochranu planě rostoucích rostlin a volně žijících živočichů, ochranu jejich přirozeného výskytu, klade důraz na druhy a lokality, jejichž zachování vyžaduje spolupráci několika států a podporuje podpora spolupráci mezi státy. Zvláštní pozornost je věnována ohroženým a zranitelným druhům a druhům stěhovavým. V České republice vstoupila úmluva v platnost 1. června 1998.

 Mezinárodně významná chráněná území v České republice