Chráněná krajinná oblast Jeseníky

Geomorfologie

Hrubý Jeseník je trupovým pohořím se značně členitým reliéfem. Základním rysem reliéfu je jeho stupňovitá stavba. Od centrální části Hrubého Jeseníku povrch klesá na všechny strany v rozlehlých stupních, oddělených svahy a sedly. V reliéfu pohoří je rovněž zachováno několik generací povrchových tvarů, které vznikaly v různých geologických obdobích působením rozdílných exogenních činitelů. Od Rychlebských hor je Hrubý Jeseník oddělen Ramzovským sedlem, s Nízkým Jeseníkem hraničí v přibližné linii Zlaté Hory - Vrbno p. P. - Rýmařov. Pohoří, vytvořené několika horotvornými pochody, bylo dlouhotrvající denudační činností obrušováno již od konce prvohor.

Denudační činnost vyvrcholila ve spodní křídě až oligocénu vytvořením paroviny. Na vznik dnešní tvářnosti reliéfu Hrubého Jeseníku s horským rázem, hluboce zařezanými údolími s vysokými, přímočaře probíhajícími svahy a širokými sedly, měly rozhodující vliv mladé tektonické pohyby, které vedly v rozlámání původní paroviny v nestejně výškově položené kry, segmentované SZ-JV směrem. Hrubý Jeseník má ve svých vrcholových částech výrazně zachovaný parovinný reliéf. Současná hrásťová stavba Hrubého Jeseníku představuje několik základních ker, omezených tektonickými liniemi v podélném a přímém směru:

  • centrální kra Pradědu,
  • severozápadní kra Keprníku,
  • severovýchodní soustava malých poklesových ker, tvořících Jesenickou kotlinu,
  • severovýchodní kra Medvědího vrchu.

Zvedáním kry Hrubého Jeseníku byla současně oživena erozivní činnost vodních toků, která dala vzniknouot dnešním hlubokým údolím tvaru V. Činností horského ledovce v době zalednění jsou některé údolní uzávěry přeměněny v pramenné mísy a širší amfiteátry. Příkladem jsou pramenné mísy potoků stékajících po východních svazích Hrubého Jeseníku, z nichž Velká kotlina - pramenná mísa řeky Moravice - je místem s prokázaným horským zaledněním (jsou zachovány: příkré karové stěny, 2 karová dna, výrazná čelní moréna). K typicky periglaciálním tvarům, které vznikly mrazovým zvětráváním v předpolí ledovce, patří kryoplanační terasy - erozní tvary související s jinými specifickými tvary reliéfu - mrazovými sruby. Spojením teras se tvořily vrcholové plošiny. Rozsáhlé kryoplanační terasy jsou v Hrubém Jeseníku vyvinuty u Petrových kamenů, na hlavním hřbetu pohoří, na Žárovém vrchu u Ludvíkova a na Keprníku.

Existenci dlouhodobě zmrzlých půd dokládají výskyty mrazem tříděných polygonálních a brázděných půd a thufurů. Příkladem jsou polygonální půdy kolem mrazových srubů na Petrových kamenech, thufury na Keprníku, balvanové proudy na Břidličné. V sedlech a na plochých hřbetech se vytvořila vrchovištní rašeliniště. Jejich vznik je kladen do období postglaciálního-atlantického. Největším vrchovištním rašeliništěm na Moravě a ve Slezsku je Rejvíz, na Skřítku je známé sedlové rašeliniště přechodného typu mezi vrchovištěm a slatinou. Menších vrchovišť je víc – např. u Švýcárny, pod Petrovými kameny, na Máji, Malém Dědu, pod Vozkou, na Trojmezí či v oblasti Velké Jezerné.