Chráněná krajinná oblast Jizerské hory

Lesy

Lesy Jizerských hor prošly ve vzdálenější i nedávné minulosti velmi bouřlivým vývojem. V poledové době až do novověku zde převažovaly jedlobukové pralesy s menším podílem smrku. Přirozené klimaxové smrčiny se vyskytovaly omezeně pouze v nejvyšších horských polohách, v 8. lesním vegetačním stupni. Na extrémních plochách rašelinišť pak přirozené rašelinné smrčiny přecházely do porostů kleče. Tato původní dřevinná skladba byla zásadně ovlivněna rozvojem průmyslové výroby, přibližně od 16. století. Určujícím vlivem bylo pro tento kraj tolik typické sklářství. Dříví bylo základní surovinou pro sklářskou výrobu a hutě byly stavěny v podhůří i centru hor. Postupně byla většina původních smíšených lesů „spotřebována“ ve sklářských pecích a následně byly umělým zalesněním nahrazeny smrkovými monokulturami, mnohdy navíc stejnověkými a založenými z pochybného osiva geograficky vzdálených populací smrku. Labilita takto zakládaných porostů se projevovala již v jejich první generaci, kdy začalo docházet k častým kalamitám vlivem bořivých větrů, sněhu či námrazy, v neposlední řadě pak přičiněním hmyzích škůdců, například kůrovců nebo bekyně mnišky. Tyto nestabilní porosty pak byly po polovině dvacátého století exponovány mocnému vlivu průmyslových imisí, především z uhelných elektráren za státní hranicí v nedaleké lužické pánvi na území Polska a někdejšího východního Německa. Fatálně poškozené smrkové porosty počaly odumírat, a to za součinnosti dalších druhotných vlivů. Kalamitní přemnožení obaleče modřínového bylo umocněno radikálním teplotním šokem na Nový rok 1979. Následovaly kalamity ploskohřbetky smrkové a v osmdesátých letech minulého století masivní kalamita lýkožrouta smrkového. Lesnické hospodaření v této době bylo založeno na exploatačních těžbách s použitím těžké mechanizace. Výsledkem bylo téměř 100 km² holin na náhorní plošině, které byly z převážné části zalesněny nepůvodním smrkem pichlavým a opět geograficky a geneticky nevhodnými populacemi smrku ztepilého. Dalšími projevy ekologické katastrofy byla rozsáhlá půdní eroze, poškození lesních půd nebo změny v rostlinné a živočišné složce ekosystémů. Posledních patnáct let, po změně přístupu k lesnímu hospodaření a po reálném uplatnění vlivu státní ochrany přírody, znamená počátek revitalizace horských lesů. Návrat k přírodě blízkým lesům bude dlouhodobý proces, jehož součástí je záchrana a provozní reprodukce genofondu původních jizerských dřevin, přeměny rozsáhlých porostů dřevin náhradních a v neposlední řadě péče o lesní půdu.

Přírodní hodnoty území Jizerských hor jsou mimořádné a nic na této skutečnosti nezměnila ani ekologická katastrofa na sklonku 20.století, která znamenala praktické odlesnění podstatné části náhorní roviny. Mimořádně cenným fenoménem jsou rozsáhlá rašeliniště s unikátní faunou a flórou, která jsou chráněna nejen v četných přírodních rezervacích a památkách, ale jako prioritní biotopy také v síti evropsky významných lokalit Natury 2000. Zcela jedinečný je zachovalý komplex přírodě blízkého smíšeného lesa s převahou buku na severních úbočích hor, který je chráněn jako národní přírodní rezervace. Pozoruhodný je právě kontrast katastrofou postižených a dnes obnovovaných lesů s přirozenými ekosystémy rašelinišť a přírodními lesy bučin. Jizerské hory jsou přírodní laboratoří pro odborníky, přírodovědce i lesníky, a zdrojem poučení pro vnímavou veřejnost. Vybrané typické lokality jsou zpřístupněny turistickými trasami a naučnými stezkami.