Chráněná krajinná oblast Bílé Karpaty

Botanika

V Bílých Karpatech roste přes 1500 druhů rostlin, z nichž je 101 druhů chráněných. 27 druhů patří mezi kriticky ohrožené, 37 druhů mezi silně ohrožené a 37 druhů mezi ohrožené. Najdeme zde 40 druhů orchidejí, tedy většinu druhů vyskytujících se na území ČR. Na území CHKO Bílé Karpaty se nacházejí 4 fytogeografické okresy. V podhůří, mezi Bojkovicemi a Sudoměřicemi, to jsou Dolnomoravský úval a Bílé Karpaty stepní, které náleží k panonskému termofytiku. Většinu území zabírají Bílé Karpaty lesní a severní část, v okolí Valašských Klobouk, fytogeografický okres Javorníky. Oba tyto okresy náleží do karpatského mezofytika.

K nejvýznamnějším biotopům Bílých Karpat náleží květnaté louky se solitérními stromy. Co do počtu druhů patří k nejbohatším lučním typům v Evropě, s druhově i početně nejbohatším zastoupením vstavačovitých rostlin v rámci České republiky. Mimořádná je i rozloha zdejších květnatých luk. Z více než 6000 ha se jich 1321 nachází v maloplošných chráněných územích. Z fytocenologického hlediska náleží louky do třídy Festuco-Brometea, svazu Cirsio-Brachypodion pinnati. V Bílých Karpatech se nacházejí především v jejich jižní části, mezi Stráním a Radějovem. Mezi význačnými druhy bělokarpatských květnatých luk najdeme několik druhů, které zde mají jediný nebo nejbohatší výskyt v rámci České republiky. Patří k nim plevnatec kalichový (Danthonia alpina), srpice karbincolistá (Serratula lycopifolia), kýchavice černá (Veratrum nigrum), všivec statný (Pedicularis exaltata), rozrazil latnatý (Pseudolysimachion spurium), z orchidejí pak tořič čmelákovitý (Ophrys holosericea), tořič včelonosný (Ophrys apifera) a rudohlávek jehlancovitý (Anacamptis pyramidalis).

K dalším zajímavým nelesním společenstvům Bílých Karpat náleží druhově poněkud chudší porosty svazu Cynosurion, nacházející se na pastvinách ve střední a východní části CHKO. V jejich druhovém složení se uplatňují druhy vázané na mělčí půdu a kyselejší flyš - tomka vonná (Anthoxathum odoratum), smilka tuhá (Nardus stricta) a poháňka hřebenitá (Cynosurus cristatus). V okolí Valašských Klobouk se pak nacházejí krátkostébelné travní porosty svazu Violion caninae se smilkou tuhou, vřesem obecným (Calluna vulgaris), vítodem ostrokřídlým (Polygala multicaulis) a ostřicí kulkonosnou (Carex pilulifera). Typickou součástí luk i pastvin jsou prameniště a luční mokřady. Jejich druhové složení je ovlivněno chemizmem vody a vodním režimem. Kolem potoků to bývá nejčastěji vegetace svazu Calthion s hojným pcháčem potočním (Cirsium rivulare), na místech s organogenními substráty pak fragmenty vegetace svazu Caricion davallianae, případně Cratoneurion commutati s výskytem suchopýrů (Eriophorum sp.) a vzácně i ostřice Davallovy (Carex davalliana). Z dalších významných druhů můžeme v okolí pramenišť najít např. prstnatec pleťový (Dactylorhiza incarnata), prstnatec májový (Dactylorhiza majalis) a kruštík bahenní (Epipactis palustris). Dalším, pro Bílé Karpaty specifickým typem vegetace jsou plevelová společenstva na extenzivně obdělávaných políčkách a záhumenkách. V NPR Zahrady pod Hájem u Velké nad Veličkou můžeme najít několik druhů význačných teplomilných plevelů, např. štěničník paprskující (Bifora radians), hrachor pačočkový (Lathyrus aphaca), hořinku východní (Conringia orientalis), prorostlík okrouhlolistý (Bupleurum rotundifolium) nebo svízel trojrohý (Galium tricornutum). V oblasti Kopanic dosud najdeme silenku galskou (Silene gallica) a sveřep stoklasu (Bromus secalinus).

Téměř 45% plochy CHKO pokrývají lesy. Významné je zastoupení listnatých lesů, které tvoří necelých 55% z celkové plochy. V jižní části se zachovaly ostrůvky teplomilných doubrav (Potentillo albae-Quercetum). Pro níže položené části CHKO jsou typické karpatské a panonské dubohabřiny (Carici pilosae-Carpinetum) s velmi bohatým bylinným patrem, ve kterém roste např. hvězdnatec čemeřicovitý (Hacquetia epipactis), česnek medvědí (Allium ursinum), áron karpatský (Arum alpinum), zapalice žluťuchovitá (Isopyrum thalictroides), kruštík modrofialový (Epipactis purpurata) či lilie zlatohlávek (Lilium martagon). Ve výše položených částech Bílých Karpat se nachází klimaxové společenstvo bučin, náležející převážně do svazu Fagion. Pouze v severní části, v okolí Valašských Klobouk, najdeme bučiny s přirozenou příměsí jedle bělokoré (Abies alba). Oblast Vlárského průsmyku je genovou základnou buku lesního (Fagus sylvatica) a demonstračním objektem přirozeného bukového hospodářství. Krajinnou mozaiku lesů a luk doplňují a dále člení četné remízky a křovinaté hráze, které spolu se svými bylinnými lemy představují další významný typ stanoviště, např. pro kosatec trávolistý (Iris graminea) nebo řepíček řepíkovitý (Aremonia agrimonoides).