Národní park Šumava

Kulturní dědictví

Obrovská demografická změna v pohraničí v důsledku poválečných poměrů a následná čtyři desetiletí „železné opony“ výrazně ovlivnily kulturní aspekt BR Šumava. Desítky sídel v blízkosti státní hranice s Německem a Rakouskem násilně rozvrácených po II. světové válce již nebudou zřejmě nikdy obnoveny. Přesto je řada míst tehdejšího osídlení v krajině dodnes patrná, lidé ani příroda nedokázali zcela vymazat všechny stopy několika setletého osídlení regionu. Prolínání aspektů dlouhodobého osídlení krajiny s rozsáhlými sukcesními stadii na dříve kulturním bezlesí jsou možná tím nejcennějším přírodně-kulturním aspektem celé BR Šumava.

Sklářství, dřevařství, zemědělství se nesmazatelně vryly do rázu krajiny, přispěly výrazně k její rozmanitosti i posílení biodiverzity jako takové. Předmětem péče o kulturní aspekt BR se proto stávají nejenom připomínky osídlení, stavby, technické památky, ale zejména obraz krajiny jako celku.

Mnohé z hmotných objektů v BR se dočkaly znovuzrození. Z trosek povstaly kostely ve Zvonkové, Sv. Tomáši, Dobré Vodě i jinde, mnohem více jich však zmizelo a jejich osud i osud s nimi zmizelých vesnic připomínají dnes již jen kříže vztyčené v krajině. Stejný osud jednoty vzkříšení i nevratného zmaru potkal i malé šumavské hřbitůvky. Poutníka jdoucího Šumavou snad nejvíce osloví kříž a obnovený hřbitov na bývalých Knížecích Pláních u Borových Lad.

Vedle větších objektů sakrálního charakteru se do šumavské krajiny opětovně navrátily drobné stavby božích muk, kapliček, nápisů na rozcestích polních cest i nápisy na skalách, skryté v přítmí hlubokých šumavských lesů.

Technickou vyspělost a um našich předků svojí funkčností opět demonstrují plavební kanály Schwarzenberský v jižní části BR u osady Jelení a Vchynicko-tetovský poblíž obce Srní v části západní. Ukázková plávka dřeva dává několikráte do roka ožít zašlé slávě šumavských lesů coby přírodního zdroje umožňujícího po staletí život v těchto odlehlých končinách.

Ve srovnání s postupným restaurováním hmotných objektů je mnohem obtížnější obnova a uchování duchovního dědictví – zvyků, tradic, řemesel, dovedností. Jejich obnovení je smysluplné nejenom z hlediska přínosu pro komerční využití, související zejména s turismem, ale zejména z hlediska posílení identity místních obyvatel, zvýšení pocitu seberealizace. Sem také směřuje řada cílených regionálních projektů, a tak je opětovně možné na Šumavě nalézt řezbáře, drobné skláře a malíře skla, kovotepce, košíkáře.

Navzdory obecným demografickým trendům odchodu lidí do měst přibývá na Šumavě lidí ochotných hledat cesty soužití člověka s přírodou v každodenním běžném životě, a tak přirozeně naplňovat hlavní poslání biosférické rezervace.