Chráněná krajinná oblast Český ráj

Vegetace a flóra

Lesnatostí se území CHKO Český ráj řadí mezi středně zalesněné oblasti. Problémem zdejších lesů je jejich poměrně intenzivní obhospodařování a značně pozměněná druhová skladba. Přirozené lesy či lesy blízké tomuto charakteru se vyskytují jen v plošně méně významných fragmentech, tyto fragmenty ovšem tvoří poměrně homogenní síť.

V Českém ráji převládaly porosty listnaté a smíšené s převahou dubů a buků (dubohabrové háje na výslunných stráních, bučiny na severních chladnějších svazích). Významný podíl ve smíšených lesích tvořily jedle, lípy a javory. Smrk se patrně vyskytoval pouze jako příměs v nejchladnějších roklích. Na suchých stanovištích, například na skalních plošinách, rostly borové lesy. Proměna původních převážně smíšených porostů začala už v období kolonizace této oblasti ve 12. a 13. století. Toto ovlivnění však ještě nebylo tak významné, jako následky rozsáhlých polomů v 18. a 19. století, škod způsobených suchem a mniškovou kalamitou v letech 1920 - 1924. Kalamitní plochy byly opět zalesňovány převážně smrkem a borovicí z hospodářských důvodů. Nejen kalamitní plochy, ale postupně většina ploch byla převáděna na monokultury smrku a borovice. Do současnosti se z původních porostů zachovaly pouze zbytky reliktních borů na skalních útvarech a plošinách. Ojediněle se zachovaly také menší celky bučin a olšin.

Již v 19. století byly do Českého ráje pokusně introdukovány cizí dřeviny, převážně ze Severní Ameriky. Dobrých produkčních výsledků bylo dosaženo u modřínu, u jedle obrovské, douglasky tisolisté, vejmutovky a dubu červeného. Poslední dva jmenované druhy se adaptovaly v novém prostředí natolik, že se samovolně šíří. Vejmutovka expanduje na přirozená borová stanoviště, z nichž pak postupně vytlačuje borovici lesní a likviduje původní společenstva.

V chráněné oblasti nejsou genové základny lesních dřevin. Jsou zde pouze uznané porosty. Kromě buku, dubu, částečně snad i jasanu, olše a břízy jsou však pro účely rekonstrukce přirozené druhové skladby těžko použitelné.

Z hlediska fytogeografického členění zaujímá převážnou část území chráněné oblasti mezofytikum, tvořící samostatný okres Český ráj a podokres Trosecká pahorkatina. Zcela okrajově se dotýkají Českého ráje tři fytogeografické okresy řazené do termofytika. Na jejich styku doznívá výskyt několika xerotermních druhů kontinentálního a submediteránního charakteru. Roste zde pelyněk ladní (Artemisia campestris), trýzel škardolistý (Erysimum crepidifolium), strdivka sedmihradská (Melica transsilvanica), kostřava sivá (Festuca pallens). Na jediné lokalitě stepního vegetace roste kavyl Ivanův (Stipa joannis) a česnek horský (Allium montanum) u Mužského.

Ve stinných inverzních roklích roste řada horských a podhorských druhů, například žebrovice různolistá (Blechnum spicant), vranec jedlový (Huperzia selago), plavuň vidlačka (Lycopodium clavatum), čarovník alpský (Ciarcae alpina), devětsil bílý (Petasites albus), kokořík přeslenatý (Polygonatum verticillatum) a čípek objímavý (Streptopus amplexifolius).

Původně byly plošně nejrozšířenějšími lesními společenstvy pískovcových skalních měst borové a acidofilní doubravy na plošinách a acidofilní doubravy na úpatí skal a v úžlabinách. Zachovaly se pouze ve fragmentech na okrajích skalních masivů a pod nimi. Jinde byly nahrazeny borovými a smrkovými monokulturami. V původních i kulturních borových porostech je v podrostu hojná borůvka černá (Vaccinium myrtilus), brusinka obecná (Vaccinium vitis – idaea), vřes obecný (Calluna vulgaris), místy také hasivka orličí (Pteridium aquilinum).

V podrostu zbytků dubohabrových hájů lze vidět jaterník podléška (Hepatica nobilis), sasanku hajní (Anemonoides nemorosa), hrachor jarní (Lathyrus vernus), samorostlík klasnatý (Actaea spicata), lýkovec jedovatý (Daphne mezereum) a další hájové druhy. Na úpatí skal se vzácně zachovaly suťové lesy s měsíčnicí vytrvalou (Lunaria rediviva).

Hlavně v Podtroseckých údolích jsou hojné údolní olšiny s bledulí jarní (Leucojum vernum) a pro Český ráj charakteristickou přesličkou největší (Equisetum telmateia). V bažinách a litorální vegetaci rybníků roste ďáblík bahenní (Calla palustris), pryskyřník veliký (Ranunculus lingua), všivec bahenní (Pedicularis palustris) a žebratka bahenní (Hottonia palustris)

Na pcháčových a tužebníkových loukách se setkáváme s nejhojnější orchidejí prstnatcem májovým (Dactylorhiza majalis) a také úpolínem nejvyšším (Trollius altissimus). Daleko řidší jsou společenstva bazických slatin s ostřicí Davallovou (Carex davalliana), kruštíkem bahenním (Epipactis palustris), tolijí bahenní (Parnassia palustris) a hadilkou obecnou (Ophioglossum vulgatum).

Přechodové minerotrofní rašeliniště v PR Podtrosecká údolí se suchopýrem štíhlým (Eriophorum gracile), vachtou trojlistou (Menyanthes trifoliata), kruštíkem bahenním, rosnatkou okrouhlolistou (Drosera rotundifolia), kapradiníkem bažinným (Thelypteris palustris), ostřicí plstnatoplodou (Carex lasiocarpa) hostí jedno z nejcennějších společenstev Českého ráje.

Ze zvláště chráněných druhů rostlin patří k nejcennějším: suchopýr štíhlý (Eriophorum gracile), hlízovec Loeselův (Liparis loeselii), ostřice plstnatoplodá (Carex lasiocarpa), rosnatka okrouhlolistá (Drosera rotundifolia), kruštík polabský (Epipactis albensis) a kruštík bahenní (E.palustris), kosatec sibiřský (Iris sibirica), rdest alpský (Potamogeton alpinus), pryskyřník velký (Ranunculus lingua), zevar nejmenší (Sparganium minimum), všivec bahenní (Pedicularis palustris), ladoňka dvoulistá (Scilla bifolia), vstavač obecný (Orchis morio), ďáblík bahenní (Calla palustris), bledule jarní (Leucojum vernum), vachta trojlistá (Menyanthes trifoliata), tolije bahenní (Parnassia palustris), kapradiník bahenní (Thelypteris palustris), střevíčník pantoflíček (Cypripedium calceolus), korálice trojklanná (Colarorhiza trifida), okrotice červená (Cephalanthera rubra), okrotice dlouholistá (C.longifolia), pětiprstka žežulník (Gymnadenia conopsea), vláskatec tajemný (Trichomanes speciosum) a srpnatka fermežová (Hamatocaulis vernicosus)