Chráněná krajinná oblast Pálava

Flóra a vegetace

Okolí Pavlovských vrchů patří k nejstarším sídelním územím České republiky. Vliv člověka na krajinu se datuje již od počátku neolitu. S rozvojem zemědělství tento vliv zesílil a došlo k intenzivnímu přetváření krajiny. Navzdory této skutečnosti a díky členitému reliéfu a pestrým geologickým, ale i mezoklimatickým podmínkám, si území zachovalo pozoruhodnou rozmanitost flóry a vegetace. Největší část území byla sice zkulturněna, ale na špatně přístupných místech zůstala zachována relativně přirozená skalní, stepní, lesostepní a lesní společenstva. V jižní části CHKO Pálava se u rybníka Nesytu dochoval i významný fragment halofilní vegetace.

Ačkoliv první herbářové doklady z oblasti Pavlovských vrchů pocházejí z 30. až 40. let devatenáctého století a velký objem floristických údajů z celé oblasti shromáždil znojemský profesor Adolf Oborny v díle Flora von Mähren und österr. Schlesien (1886), nebyla květena CHKO Pálava dosud monograficky zpracována. Pravděpodobně ale zahrnuje více než 1000 taxonů vyšších rostlin.

Fytogeografická charakteristika oblasti
Podle fytogeografického členění České republiky leží území CHKO Pálava v oblasti Panonského termofytika. Zahrnuje přibližně dva ze tří podokresů fytogeografického okresu 17. Mikulovská pahorkatina (podokresy 17b. Pavlovské kopce a 17c. Milovicko-valtická pahorkatina) a malou části zasahuje i do fytogeografického okresu 18. Jihomoravský úval (fytogeografický podokres 18a. Dyjsko-svratecký úval).

Podokres Pavlovské kopce leží v kolinním vegetačním stupni. Vyznačuje se velkou diverzitou flóry a vegetace, značným podílem termofytů a střídáním antropicky ovlivněné, polopřirozené i přirozené vegetace. Významným edafickým faktorem je výskyt sedimentů jurského stáří, které tvoří vlastní vápencové bradlo Pálavy a význačně ovlivňují vegetační kryt. Veškeré reliktní a stenoendemické taxony se vyskytují právě v této oblasti.

Podokres Milovicko-valtická pahorkatina leží také v kolinním vegetačním stupni a vyznačuje se rovněž značným podílem termofytů na druhovém spektru květeny území. Reliéf je mnohem méně členitý a je ovlivněn absencí tvrdých hornin v geologickém podkladu, který tvoří především sedimenty terciérního stáří. Diverzita flóry a vegetace je proto mnohem nižší. Větší část krajiny je zemědělsky obhospodařována; významný je komplex teplomilných doubrav a dubohabřin s enklávami stepní vegetace.

Část, kterou CHKO Pálava zasahuje do Dyjsko-svrateckého úvalu, leží v planárním vegetačním stupni v aluviu řeky Dyje. Ve flóře se kromě termofytů nezanedbatelnou měrou uplatňují i mezofyty. Část krajiny je intenzivně zemědělsky obhospodařována, ale podél toku Dyje se zachovaly fragmenty lužních lesů a nivních luk.


Významné rostlinné druhy
Na území CHKO se vyskytuje větší množství panonských a panonsko-pontických druhů, které na jižní Moravě dosahují své severozápadní hranice areálu, a proto chybějí v Českém termofytiku (čilimník poléhavý (Cytisus procumbens), šťovík úzkolistý Rumex stenophyllus aj.). Na Šibeničníku u Mikulova se vyskytuje relikt chladných kontinentálních stepí ovsíř stepní (Helictotrichon desertorum), objevený zde J. Podpěrou v roce 1912. Také dealpínský výskyt písečnice velkokvěté (Arenaria grandiflora) na skalách nad Soutěskou je reliktní povahy (glaciální relikt). Svoji jedinou lokalitu na území České republiky zde mají submediteránní violka nejmenší (Viola kitaibeliana) a šalvěj etiopská (Salvia aethiopis).