Národní park České Švýcarsko

Flóra

Flóru Národního parku České Švýcarsko nejvíce ovlivňují geologická stavba území s mimořádně členitým terénem, klimatické poměry a vysoký stupeň zalesnění. Kyselé prostředí pískovců spolu s chudými a rychle vysychavými půdami není příznivé pro výskyt rozmanité flóry. Početnost druhů se ale výrazně zvyšuje v okolí čedičových hornin a rovněž v okolí mokřadů a vodních toků. Specifické mikroklimatické podmínky pískovcového skalního města pak umožňují výskyt řady horských a suboceánických druhů.

Mechorosty
Na území Národního parku České Švýcarsko bylo zjištěno na 300 druhů mechorostů, (tj. 35% druhů vyskytujících se v České republice), z nichž celá 1/4 je zařazena do Červeného seznamu mechorostů ČR. V roce 2003 zde byl nalezen nový druh pro ČR – játrovka mokřanka oddálená (Hygrobiella laxifolia). Typickými druhy porůstajícími pískovec jsou především čtyřzoubek průzračný (Tetraphis pellucida), kryjnice Meylanova (Calypogeia integristipula), bělomech skalní (Leucobryum juniperoideum), na více zastíněných a vlhčích skalách pak vršatka Taylorova (Mylia taylorii) a ve skalních štěrbinách rostoucí dřípovičník zpeřený (Schistostega pennata), jehož prvoklíček žlutozeleně “světélkuje”. Zástupcem typickým pro podmáčené smrčiny a okraje zrašelinělých půd a rašelinišť je rohozec trojlaločný (Bazzania trilobata) a naopak pro suché reliktní bory je charakteristický druh křivonožka zprohýbaná (Campylopus flexuosus). Zcela odlišné druhové složení mají čedičové skalní výchozy a sutě, na které jsou vázány mechy štěrbovka skalní (Andreaea rupestris) a zoubkočepka kosmatá (Racomitrium lanuginosum). K nejvzácnějším druhům patří horské až vysokohorské druhy, vyskytující se na dnech hlubokých úzce zaříznutých pískovcových roklí. Tyto druhy jsou rovněž zahrnuty do Červeného seznamu mechorostů ČR, jsou to silně ohrožené játrovky mokřanka oddálená (Hygrobiella laxifolia), nivenka štítovitá (Harpanthus scutatus) – druh navržený k zákonné ochraně, polanka Michauxova (Anastrophyllum michauxii), vřesovka vonná (Geocalyx graveolens) a silně ohrožený mech úzkolistec dlouholistý (Rhynchostegiella teneriffae), dále ohrožená játrovka křižítka velkobuněčná (Lophozia grandiretis) a ohrožený mech chudozubík Brownův (Tetrodontium brownianum). Na výchozech vápnitých pískovců se vyskytuje ohrožená kalcifilní játrovka vápnomilka přerušovaná (Pedinophyllum interruptum). Regionálně významný je postupný návrat epifytických mechů citlivých ke znečištění ovzduší rodů šurpek (Orthotrichum) a kadeřavec (Ulota).

Lišejníky
Na území Národního parku České Švýcarsko bylo nalezeno 246 druhů lišejníků (tj. 16% všech druhů vyskytujících se v České republice). Typickými a zároveň nápadnými druhy porůstajícími kolmé pískovcové skalní stěny jsou druhy Chrysotrix chlorina, prášenka (Lepraria sp.), plsťotvorka ebenová (Cystocoleus ebeneus) či podobně vypadající lišejník Racodium rupestre a šálečka lesklá (Psilolechia lucida). Exponované pískovcové ostrohy jsou charakteristickým biotopem pro terčovku prohnutou (Parmelia incurva). Čedičové skalní výchozy a sutě hostí zcela odlišné druhy, např. drobnovýtrusku hnědavou (Acarospora fuscata), buelii stélkovou (Buellia aethalea), misničku nazlátlou (Lecanora subaurea), mapovník zeměpisný (Rhizocarpon geographicum) a pevnokmínek kloboukatý (Stereocaulon pileatum). Epifytická lichenoflóra byla zdecimována znečištěným ovzduším v minulých desetiletích a je tvořena především toxitolerantními druhy, jako jsou např. terčovka bublinatá (Hypogymnia physodes), strupka lasturnatá (Hypocenomyce scalaris), misnička práškovitá (Lecanora conizaeoides), terčovka skalní (Parmelia saxatilis), terčovka otrubčitá (Pseudevernia furfuracea) apod. K nejvzácnějším druhům patří subatlantské lišejníky, které v Českém Švýcarsku dosahují východní hranice svého rozšíření, jsou to druhy dutohlávka Cladonia subcervicornis, třpytka Micarea pycnidiophora a Phaeographis inusta. Vzácným nálezem je rovněž saxikolní druh děratka Pertusaria ocellata, který se vyskytuje pouze v pískovcových oblastech střední Evropy. K velmi vzácným nálezům patří rovněž epifytické lišejníky citlivé ke znečištění ovzduší, a to především druhy čárnička psaná (Graphis scripta) a cecatka chřástnatá (Thelotrema lepadinum), které jsou v Červené knize České a Slovenské republiky označeny jako druhy v severních Čechách vyhynulé. Teprve v letech 2004 - 2005 zde byly nalezeny druhy vousatec hnědavý (Bryoria fuscescens), pukléřka zelenavá (Cetraria chlorophylla), provazovka (Usnea sp.) a pukléřka sosnová (Vulpicia pinastri).

Houby
Na území Národního parku České Švýcarsko bylo doposud nalezeno cca 900 druhů hub. Biodiverzita hub v pískovcích je nízká a zdejší převažující umělé smrčiny osidlují běžné druhy. Vyskytuje se zde ale řada specifických stanovišť, která významně navyšují biodiverzitu hub. Jsou to především hluboké inverzní rokle s množstvím tlejícího dřeva, dále rašeliniště, vodní toky a pobřežní olšiny, květnaté bučiny a suťové lesy na čedičových výchozech. Mykologicky nejvýznamnějšími a rovněž nejbohatšími lokalitami jsou hluboké až kaňonovité údolí Kamenice, včetně bočních roklí, a čedičový vrch Růžák. K nejvýznamnějším nálezům patří horské chladnomilné druhy hub, např. zákonem chráněný kriticky ohrožený druh bolinka černohnědá (Camarops tubulina) nebo ohňovec ohraničený (Phellinus nigrolimitatus) – druh navržený k zákonné ochraně, jejichž existence je zde spjata s teplotní inverzí panující v hlubokých, úzce zaříznutých roklích. Unikátním nálezem je holubinka blaťácká (Russula helodes) – zákonem chráněný kritický ohrožený druh vázaný svým výskytem na rašeliniště. V příbřežních olšinách se vyskytuje další zákonem chráněný ohrožený druh - holubinka olšinná (Russula alnetorum). K nejvýznamnějším nálezům v bučinách patří např. liška Friessova (Cantharellus friesii), druh navržený k zákonné ochraně.

Cévnaté rostliny
Mezi charakteristické druhy Českého Švýcarska patří zejména druhy z těchto skupin:
1. Druhy horské a boreální, vázané zejména na klimatickou inverzi v hlubokých roklích a soutěskách, např. violka dvoukvětá (Viola biflora), plavuň pučivá (Lycopodium annotinum), rojovník bahenní (Ledum palustre), sedmikvítek evropský (Trientalis europaea) nebo čípek objímavý (Streptopus amplexifolius).
2. Druhy suboceánické, tj. druhy vázané na vlhké klima s relativně menšími rozdíly mezi létem a zimou (na rozdíl od klimatu kontinentálního). Jedná se o druhy, které mají centrum rozšíření v západní části Evropy, např. kapradiny žebrovice různolistá (Blechnum spicant) nebo vláskatec tajemný (Trichomanes speciosum, pouze gametofyty).
3. Druhy teplomilné, které jsou vázané na některé čedičové vrchy, např. tolita lékařská (Vincetoxicum hirundinaria).
4. Druhy nepůvodní. V Českém Švýcarsku se vyskytuje i řada nepůvodních druhů, z nichž některé se šíří agresivním způsobem na úkor původní vegetace. Takové druhy označujeme jako invazní. Ze stromů jsou nejvýznamnějšími nepůvodními druhy borovice vejmutovka (Pinus strobus), modřín opadavý (Larix decidua), dub červený (Quercus rubra) a douglaska tisolistá (Pseudotsuga menziesii), z keřů a bylin křídlatka japonská (Reynoutria japonica), netýkavka žláznatá (Impatiens glandulifera), netýkavka malokvětá (Impatiens parviflora) či janovec metlatý (Cytisus scoparius). Mezi nepůvodní druhy Českého Švýcarska náleží i náprstník červený (Digitalis purpurea), byť je veřejností dnes vnímán jako typická a oblíbená bylina zdejšího kraje. Z hlediska ochrany přírody je největším problémem invaze vejmutovky, která vytlačuje původní vegetaci. Z tohoto důvodu je Správa NP nucena vejmutovku z lesů postupně eliminovat. Rovněž tak se provádí redukce křídlatky a netýkavky žláznaté, tyto druhy představují problém zejména podél vodních toků.

Lesní dřeviny
Lesy pokrývají 97% území Národního parku České Švýcarsko. V posledních stoletích však byly silně pozměněny působením člověka a jejich navrácení k přírodě blízkému stavu patří k hlavním úkolům správy parku. V druhové skladbě dnes na většině území zcela převládá smrk ztepilý (Picea abies) (dnes 60% oproti přírodním 5%), na skalních hřbetech je častá borovice lesní (Pinus sylvestris) (dnes 20% oproti přírodním 7%) a bříza bělokorá (Betula pendula). Původně nejhojnější buk lesní (Fagus sylvatica) (dnes 6% oproti přírodním 55%) se dochoval jen roztroušeně, v souvislejších porostech jen na úrodnějších půdách. V soutěskách se ojediněle dochovala jedle bělokorá (Abies alba), která původně měla až 20% zastoupení. Na řídce porostlých svazích vzácně roste dub zimní (Quercus petraea) a podél vodních toků olše lepkavá (Alnus glutinosa). V malém zastoupení se vyskytuje jeřáb ptačí (Sorbus aucuparia), střemcha obecná (Prunus padus), vrba jíva (Salix caprea), líska obecná (Corylus avellana) a v lesním podrostu je místy hojná krušina olšová (Frangula alnus). Na čedičových vyvřelinách se vzácně dochovala společenstva květnatých bučin a suťových lesů s výskytem buku lesního (Fagus sylvatica), jasanu ztepilého (Fraxinus excelsior), lípy srdčité (Tilia cordata), javoru klenu (Acer pseudoplatanus) i javoru mléče (Acer platanoides), jilmu horského (Ulmus glabra) a habru obecného (Carpinus betulus). Velkým problémem lesů národního parku je silné zastoupení nepůvodních druhů borovice vejmutovky (Pinus strobus) a modřínu opadavého (Larix decidua).