Chráněná krajinná oblast Lužické hory

Geologická stavba

Lužické hory se vyznačují pestrou geologickou skladbou. Nejstaršími horninami v Lužických horách jsou prvohorní žuly v nejsevernější části, kam zasahují ze Šluknovského výběžku. Jedná se o hlubinné vyvřeliny, které vznikly utuhnutím magmatu ve velkých hloubkách a teprve později se už utuhlé různými geologickými procesy dostaly na zemský povrch. Prvohorní vyvřeliny mírně metamorfované, zawidowský granodiorit, se vyskytují rovněž severně od Lužické poruchy v oblasti Dolního Sedla a Dolní Suché. Zajímavostí je vrch Vysoká tvořený diabasem, čedičovou horninou prvohorního stáří.

Většina území je budována svrchnokřídovými pískovci březenského souvrství. Na severním okraji Lužických hor jsou křídové pískovce tektonicky ohraničeny proti žulám lužického masivu tzv. lužickou poruchou, po které došlo k nasunutí starší žuly nad mladší pískovce. V okolí Doubice se přitom dostaly na povrch i drobné kry jurských vápenců. Ve východní části Lužických hor pak starší cenomanské pískovce.

Na dnešní tváři Lužických hor se výrazně podílela třetihorní vulkanická činnost. Magma proniklo zlomy v zemské kůře a vytvořilo podzemní tělesa většinou bochníkovitého tvaru, popř. utuhlo v přívodních komínech. Teprve později byly rozrušeny a odneseny povrchové vrstvy méně odolných usazených hornin, nejedná se tedy o sopky v pravém slova smyslu, ale o vypreparované původně podpovrchové útvary. Tím vznikl charakteristický reliéf Lužických hor, tvořený protáhlými hřbety a výraznými kuželovitými nebo kupovitými vrchy. Hornina se při tuhnutí magmatu dále ochlazuje a tím zmenšuje svůj objem, proto v ní vznikají pukliny. Pro čediče je charakteristická sloupcová odlučnost. Při velmi pomalém ochlazování se v olivinickém čediči např. na Zlatém vrchu vytvářejí dokonalé pěti- či šestiboké hranoly dlouhé až 30 metrů. Pro znělce je charakteristická odlučnost nejčastěji deskovitá, méně často sloupcová (Pustý zámek).

Ve čtvrtohorách zasahoval do východní části Lužických hor kontinentální ledovec, který sem pronikl od severu. U Jítravy jsou zachovány štěrky a písky, uložené tímto ledovcem. Mrazovým zvětráváním za dob ledových vznikala suťová pole. Drobnější se vyskytují téměř na každém kopci. Unikátní jsou především rozsáhlé a mocné sutě na Studenci, Klíči a Suchém vrchu, kde je v suti vytvořena ledová jeskyně Naděje. Jedná se však pouze o mohutnou kapsu, kam v zimě nateče studený vzduch a zůstává na dně jeskyně v prochlazené hornině po podstatnou část roku, stejně tak i ledová výzdoba. Podobně tak i v suťových polích Klíče a Studence jsou vytvořeny systémy komůrek, kde se v zimě nahromadí studený vzduch a v dolních partiích suti se led udržuje do pozdního léta. Toto mikroklima doprovází unikátní společenstva hlavně mechorostů a bezobratlých. Právě na těchto studených sutích v relativně nízkých nadmořských výškách se vyskytují tzv. boreoalpinní nebo boreální druhy, žijící dále až ve vysokých horách či v severských oblastech. V Lužických horách to je např. pavouk slíďák Acantholycosa norvegica, střevlíci Leistus montanus nebo Pterostichus negligens a další brouci. Konečně nelze nezmínit kamzíka horského (Rupicapra rupicapra), který byl v několika etapách začátkem 20. století uměle vysazen v okolí Jetřichovic z Alp. Dnes je hojný na Studenci.