Národní park České Švýcarsko

Historie osídlení Českého Švýcarska

První stopy člověka se na teritoriu Českého Švýcarska objevují ve střední době kamenné (mezolitu), tedy přibližně 9,5 tisíce let př.n.l., kdy se zde pohybovaly skupiny lovců-sběračů. Z průzkumů ohnišť vyplývá, že tehdejší lesy byly převážně smíšené a poskytovaly dobré potravní zdroje (lidé sbírali maliny, bezinky, lískové oříšky, lovili zajíce, srnčí zvěř, losa, bobra, jelena, pratura a divoká prasata). Na počátku mladší doby kamenné (neolit) se lidé začali usazovat, zakládali první osady a postupně se orientovali na zemědělskou obživu. Zdejší skalnatá krajina však neposkytovala dobré podmínky pro nový způsobu života. Lze tedy předpokládat, že dlouhé časové období, od prvních zemědělců až do prvních století našeho letopočtu, byla zdejší krajina osídlena minimálně.

Zlom v osídlení a využívání krajiny Českého Švýcarska nastal až ve 13. a 14. století. I v této době velkých změn si však zdejší krajina zachovala své odlišnosti. Zatímco v jiných, zemědělsky příznivějších oblastech docházelo k dosídlování krajiny zakládáním tradičních zemědělských osad a měst, skalnatý a pralesovitý charakter Českého Švýcarska takto kolonizován nebyl - bránil tomu nedostatek půdy vhodné k obhospodařování. Podobné osady však vznikaly v příhodnějších polohách za hranicemi dnešního Národního parku, přičemž nejstarší z nich pravděpodobně využily strategické pozice při obchodních stezkách (např. Vysoká Lípa). Se středověkou kolonizací jsou spojovány opevněné lokality ve skalách, dnes nazývané skalní hrádky. Zatímco některé plnily funkci správního centra (Šaunštejn u Vysoké Lípy a Falkenštejn u Jetřichovic), důvod zbudování jiných není dosud spolehlivě objasněn; zřejmě se jednalo o drobná hornická a výrobní centra (např. Kyjovský, Brtnický, Vlčí a Chřibský hrádek), čemuž napovídají nálezy pozůstatků po těžbě hornin (železných rud, vápence) a zbytků středověkých skláren v jejich okolí.