Barrandovské skály obsahují velmi instruktivní stratigrafický profil zejména staropaleozoickým útvarem devonem a typické disharmonické zvrásnění.

NPP se rozkládá na ploše 11,5 ha v nadmořské výšce 196 až 270 metrů. Leží na katastrálním území obcí Hlubočepy a Malá Chuchle. Jako NPP byla vyhlášena v roce 1982. Jedná se o nejstarší geologickou rezervaci v České republice, když tehdejší majitel Maxmilián Herget převedl pro zajištění ochrany na Národní muzeum již v roce 1884 veškerá uživatelská práva.

Profil pod Barrandovem lze rozdělit na několik částí: zlíchovské vápence pod Barrandovským mostem, hranice dvorecko prokopské/zlíchovské vápence, dvorecko prokopské vápence u kapličky a radotínské vápence lochkovského souvrství na Barrandově skále.

Profil pod Barrandovem - zlíchovské vápence. Pod Barrandovským mostem je odkrytý vrstevní sled zlíchovských vápenců, které jsou zřetelně vrstevnaté, většinou jemnozrnné, bioklastické a mikritové, obsahují rohovce. Jejich mocnost je kolem 100 metrů. Paleontologicky jsou tyto vrstvy velmi chudé. Při laboratorním zpracování z nich však lze získat mikrofaunu, např. konodonty.

Profil pod Barrandovem - hranice dvorecko prokopské/zlíchovské vápence.   Stratigraficky významný odkryv, který byl v roce 1958 podle usnesení 1. sympozia o stratigrafii siluru a devonu stanoven jako původní stratotyp báze stupně zlíchovu. V levé části profilu jsou šedé deskovité dvorecko prokopské vápence s vložkami vápnitých břidlic a s nedokonale vyvinutými rohovci. Paleontologicky jsou velmi chudé. Patří k pražskému souvrství. Na ně ostře nasedají tmavě šedé bioklastické vápence zlíchovského souvrství s hojnými černými rohovci. Začínají 1,4 m mocným intervalem vrstevnatých vápenců se skluzovými texturami vzniklými v době devonské sedimentace na svažitém dně, kdy vrstvy ještě nebyly dostatečně zpevněné. Na tuto polohu ostře nasedá 8 m mocná lavice hruběji bioklastických vápenců a sedimentárních brekcií s množstvím různorodých úlomků zaoblených vápenců a zbytků mořské zvířeny. Tyto polohy se označují jako „korálový obzor od kapličky“. Zvětralé rozpadavé partie, tzv. bílé vrstvy, obsahují přes 250 druhů zkamenělin. Způsob zachování i uložení organických zbytků svědčí o tom, že jde o materiál transportovaný z různých částí korálového útesu, který se však nezachoval do dnešní doby.

Profil pod Barrandovem – kaplička. Ve starých lomech vystupují šedé lavicovité velmi jemnozrnné (mikritové) dvorecko prokopské vápence s hlíznatou texturou. Vrstvy se jednoduše sklánějí k severozápadu. Dosahují mocnosti přes 150 metrů. Paleontologicky jsou chudé, obsahují ichnofosílie – výplně chodbiček červů. V lomu u kapličky se nachází historicky cenná stavba - původní prachárna francouzských vojsk z roku 1742, později přeměněná v kapli. 

Profil pod Barrandovem - {REF:7313|Barrandova skála}. Barrandovu skálu budují intenzivně zvrásněné horniny nejnižšího devonu, lochkovského souvrství. Jsou to deskovité vápence s tenkými vrstvičkami vápnitých břidlic. Obsahují hojné nepravidelné shluky tmavých rohovců. Pozoruhodností Barrandovy skály je {REF:7312|složité zvrásnění} sedimentárních hornin vzniklé během hercynských horotvorných pochodů. Zvláště ve střední části odkryvu pod Barrandovou pamětní deskou jsou nejrůznější typy vrás, často zklikacených, překocených a různě deformovaných. Deformace vápenců na Barrandově skále je názorným příkladem disharmonického zvrásnění, ke kterému dochází v pražském okolí hlavně v deskovitých vápencích, které se svou snadnou vrásnitelností odlišují od okolních celků a při vyrovnávání tektonických tlaků působily jako plastičtější člen. Na Barrandově skále je pamětní deska Joachima Barranda. Umístili jí sem členové Přírodovědeckého sboru Národního muzea rok po Barrandově smrti, tedy v roce 1884. Odkryv Barrandovy skály je přirozený pouze ve svrchní části, jinak vznikl odlámáním skalnatého vltavského břehu při stavbě silnice francouzskými vojsky v roce 1742 a při stavbě železniční trati v roce 1862.

NPP Barrandovské skály má kromě geologického významu také význam botanický a zoologický. Především se na otevřených skalách vyskytují teplomilné skalní trávníky, které jsou ovšem ohroženy zarůstáním akátem a keři. Otevřené skalní plochy obývají reliktní teplomilní bezobratlí – plži, brouci, z motýlů například oba druhy otakárků, ostruháček kapinicový (Satyrium acaciae) a modrásek rozchodníkový (Scolitantides orion). Z pavouků je významný výskyt stepníka rudého (Eresus cinnaberinus).


Fatal error: in /mnt/web-data1/cittadella_cz/public_html/www/europarc/system/class.fasttemplate.php(287) : eval()'d code on line 580