Národní přírodní památka Borečský vrch

Z větší části zalesněná trachytová kupa (446 m) s vystupujícími skalními výchozy a rozlehlými deskovými sutěmi na úbočích. V zimním období zde vzbuzují pozornost tzv. ventaroly, výrony teplého a vlhkého vzduchu z horních vyústění (uměle rozšířených) puklinového systému kopce. V jejich bezprostředním okolí se v zimě neudrží sníh. Rozdíl teplot unikajícího vzduchu a okolního prostředí bývá až 16°C. Chráněné území bylo vyhlášeno v roce 1951, jeho výměra činí 18,7 ha. 
 
Masiv Borče je morfologicky dokonalou kupou - vypreparovaným lakolitem, budovaným sodalitickým trachytem, který je protkán složitým puklinovým labyrintem. Přes léto působí jako tepelný akumulátor, v zimě je podstatně teplejším tělesem než okolní prostředí. Při úpatí svahu lze v polštářích lomikamene růžicovitého (Saxifraga decipiens) rozeznat otvory, kudy je nasáván vzduch, aby se v puklinách ohřál a obohatil o vlhkost a jako lehčí stoupal vzhůru k otvorům při vrcholu kopce. Za mrazivého počasí se vznáší nad horním vyústěním puklin mlžný opar. Na jaře se směr proudění obrátí a studený vzduch vytéká v úpatí sutě; zde je možné i v pozdním jaru spatřit ledové krápníčky.
 
Na specifické mikroklimatické poměry je vázán výskyt rostlinných druhů, nesnášejících pokles teploty pod 0°C, např. játrovky Targionia hypophylla, česky borečka vzácná. Vegetační kryt svahů Borečského vrchu je velmi pestrý a bohatý na ohrožené a zvlášť chráněné druhy rostlin, např. koniklec otevřený (Pulsatilla patens), hvozdík pyšný (Dianthus superbus), kosatec bezlistý (Iris aphylla), řeřišničník skalní (Cardaminopsis petraea) a pomněnku úzkolistou (Myosotis stenophylla). 
 
Fauna území je převážně lesní a její skladba je také ovlivněna zdejšími mikroklimatickými zvláštnostmi. Z obratlovců zde můžeme po dešti hojně vidět např. mloka skvrnitého (Salamandra salamandra), z bezobratlých jsou zatím prozkoumáni jen měkkýši a částečně také brouci, z nichž nejvýznamnější je přímo v suťových polích žijící střevlík Pterostichus negligens, který je tzv. glaciálním reliktem, tedy pozůstatkem ledových dob.
 
Převládají přirozené listnaté porosty a suťové lesy s lípou, javorem a jasanem. Jižní svahy pokrývá teplomilná doubrava s bohatým keřovým patrem. Severní sutě ostrůvkovitě porůstá bříza, jeřáb, na úpatí líska.
 
Územím je vedena trasa naučné stezky Lovoš – Boreč, v tomto úseku atraktivní zejména za mrazivých zimních dnů. Území je jako stejnojmenná EVL zařazeno do soustavy Natura 2000 k ochraně koniklece otevřeného.