Národní přírodní památka Kamenná slunce

Nevysoký travnatý pahorek o nadmořské výšce cca 260 m nad mělkým údolím Hnojnického potoka   je unikátním dokladem sopečné činnosti. V minulosti byl pahorek využíván pro těžbu materiálů používaných jako tzv. ostřivo pro korekci vlastností cihlářských hlín při výrobě   cihel v místní cihelně (její zbytky jsou patrné  Z od lokality). Těžbou odkrytý řez poskytuje důkaz o tom, že tento sopečný komín je bývalým maarem (explozivní struktura s okrajovým valem, v němž se nachází vlastní geologický fenomén – tzv. kamenná slunce). Místo bylo za chráněné vyhlášeno již v roce 1953, výměra činí 0,8 ha.   
 
V místě zjištěný sopečný komín je bývalým maarem, tj. útvarem vzniklým explozí žhavého magmatu, při které došlo k mísení s okolními horninami. Výbuchem vzniklo trychtýřovité hrdlo, které se postupně zaplňovalo jednak zpět napadanými sopečnými vyvrženinami, jednak úlomky uvolněnými ze stěn maaru. Chladné jílovité částice křídových vrstev hornin se staly centry chladnutí pro své okolí, které se v důsledku smršťování paprskovitě rozpraskalo. Podpovrchová část výbuchového hrdla byla pak následně odkryta činností vody.

Celý jev připomíná množství větších či menších „sluncí" včetně zřetelných paprsčitých prasklin kolem jejich jader. V tufech bělošedé barvy se nacházejí tmavší oranžově hnědá jádra (jílovce), která tvoří středy „sluncí“, okolo jsou pak radiální pukliny („paprsky“)   ukončené kruhovou prasklinou vůči okolním horninám. Velikost jader „sluncí“ kolísá od 0,3 cm do 30 cm, celá „slunce“ pak mají průměr od několika cm do téměř 1 m. 
 
Území tvoří jedinečná stepní formace. Na těžbou nenarušených částech pahorku dosahuje na přelomu května a června vegetačního optima pestrá květena, např. len rakouskýn (Linum austriacum), bělozářka liliovitá (Anthericum liliago), kavyl Ivanův (Stipa joannis) a kavyl sličný (Stipa pulcherrima), modřenec tenkokvětý (Muscari tenuiflorum), kozinec bezlodyžný a kozinec rakouský (Astragalus excapus, A. austriacus). 
 
V území se zachovala významná fauna teplo- a suchomilných bezobratlých. Ze vzácného hmyzu zde nalezneme např. kobylku Tettigonia caudata, z brouků střevlíky Notiophilus laticollis a Masoreus wetterhallii, z motýlů modráska východního (Pseudophilotes vicrama) a soumračníka proskurníkového (Pyrgus carthami). Přilehlé křoviny jsou pravidelným hnízdištěm slavíka obecného (Luscinia megarhynchos). 
 
Území je využíváno pouze pro vědecké a osvětové účely. Je atraktivní charakterem i dobrou přístupností. S tím souvisí negativní jev, a to vyrýpávání center „sluncí“ jako suvenýrů či exponátů do soukromých sbírek. V několikaletých periodách se provádí čištění stěny od zvětralin a údržba stepních porostů.