Národní přírodní památka Kopičácký rybník

Národní přírodní památka Kopičácký rybník byla vyhlášena v roce 2007 na území o rozloze 8,3 hektaru k ochraně společenstev rostlin a živočichů vázaných na vodní biotopy Kopičáckého rybníka včetně přiléhajících litorálních porostů a navazujících slatinných luk. Od roku 1948 byla lokalita součástí rozsáhlého chráněného území, od roku 1992 národní přírodní rezervace Žehuňská obora a Žehuňský rybník. NPP je součástí Evropsky významné lokality Žehuň – obora a Ptačí oblasti Žehuňský rybník – Obora Kněžičky.

Kopičácký rybník se nachází poblíž východní hranice Středočeského kraje, asi 3 km jižně od Městce Králové a tvoří enklávu bezlesí uvnitř lesního komplexu Obory Kněžičky, která je veřejnosti celoročně nepřístupná. Nadmořská výška se pohybuje okolo 235 metrů. Území náleží do teplé klimatické oblasti a leží na horním plató Hradčanské kuesty, v pramenné oblasti Dlouhopolského potoka. Vzhledem ke slabému přítoku lze výšku hladiny vody na Kopičáckém rybníce regulovat jen omezeně. Geologickým podkladem jsou druhohorní slínovcové sedimenty, na nichž se vytvořily pelické černozemě a čtvrtohorní slatinné sedimenty.

Volná vodní hladina Kopičáckého rybníka má rozlohu okolo 2,5 hektaru a je místem, které využívá k rozmnožování několik druhů žab, mezi nimi skokan skřehotavý (Rana ridibunda). Pokud rybí obsádka umožňuje rozvoj vegetace vodních rostlin, pokrývají větší část rybničního dna parožnatky, zejména Chara hispida. Tento druh najdeme také v tůňkách na slatinné louce.

Litorální porosty Kopičáckého rybníka vytváří převážně rákos obecný (Phragmites australis), místy orobinec širokolistý (Typha latifolia) a skřípinec jezerní (Schoenoplectus lacustris). Při nižším zápoji se v podrostu rákosu vyskytují ostřice, například ostřice nedošáchor (Carex pseudocyperus). Nejzajímavější, jak botanicky, tak zoologicky, jsou oka velmi řídkých rákosin s roztroušeným výskytem vysokých ostřic. Hladina vody zde v jarním období dosahuje jen několika desítek centimetrů a na podzim zaklesá pod půdní povrch. Najdeme zde drobnou ostřici pozdní (Carex viridula) a také nejvzácnější rostlinu Kopičáckého rybníka rdest trávolistý (Potamogeton gramineus), který dnes roste v České republice na méně než deseti lokalitách. V tomto biotopu byl také v roce 2008 znovu pro Českou republiku objeven drobný evropsky významný měkkýš svinutec tenký (Anisus vorticulus). Početně zastoupené jsou zde vážky, jichž bylo zaznamenáno 13 druhů.

Slatinná louka s dominantní pěchavou slatinnou (Sesleria uliginosa) patří svou rozlohou (okolo 4 hektarů) k nejrozsáhlejším v České republice. Zaznamenáme zde několik typických drobných ostřic – ostřici Davallovu (Carex davalliana), o. prosovou (C. panicea), o. plstnatou (C. tomentosa), ostřici Hostovu (C. hostiana) a ostřici chabou (C. flacca). Na slatinnou louku je rovněž vázána bohatá populace nevelkého evropsky významného plže vrkoče útlého (Vertigo angustior) a celé společenstvo měkkýšů je hodnoceno jako reliktní, mající blízký vztah k formacím označovaným jako polabské pralouky.

Před vyhlášením Kopičáckého rybníka jako samostatného chráněného území byly slatinné louky udržovany pouze pastvou zvěře chované v oboře. Na místech s nižší hladinou podzemní vody došlo k expanzi bezkolence modrého (Molinia caerulea) a místy i třtiny křovištní (Calamagrostis epigeios). Ze slatinných luk postupně ustoupily konkurenčně slabé druhy, například hadilka obecná (Ophioglossum vulgatum) nebo prstnatec májový (Dactylorhiza majalis). Z tohoto důvodu jsou po vyhlášení NPP louky udržovány i kosením.

Společenstva vázaná na biotop rybníka jsou výrazně ovlivňována početností a druhovým složením rybí obsádky. Rybí obsádka, tvořená převážně kaprem, omezuje rozvoj ostatních složek ekosystému nejen vyžíracím tlakem, ale vzhledem ke slínovcovému podloží i silným zákalem vody v důsledku rytí dna. Negativně je ovlivněna jak vegetace ponořených a vzplývavých vodních rostlin, tak společenstva obojživelníků, jejichž larvy se v tomto prostředí vyvíjejí, i ptáků, kteří v zakalené vodě obtížně nacházejí potravu. Na druhou stranu při absenci rybí obsádky dochází k silnému zarůstání rybníka litorálními rákosinami. Proto je nutné neustále hledat optimální složení a početnost rybí obsádky tak, aby na jedné straně byla umožněna co nejvyšší diverzita všech forem života na vodní prostředí vázaných, na straně druhé byl zároveň trvale zachován biotop rybníka, a hledat i další prostředky, které umožní tento cíl naplnit.