Národní přírodní památka Kotýz

Na Kotýzu se vyskytují významné krasové jevy, zejména jeskyně a skalní mosty. Jsou zde vyvinuty teplomilné ekosystémy flóry a fauny.

Rozkládá se na ploše 31 ha v nadmořské výšce 380 až 430 metrů. Leží na katastrálním území obcí Koněprusy a Tmaň. Byla vyhlášena v roce 1986.

Chráněné území tvoří skalní ostroh nad Suchomastským potokem. Na jižním a západním okraji je ohraničen skalními stěnami, které vytvářejí výraznou skalní dominantu, tzv. Sloní hlavy. Stěny tvoří vrstevnaté, světle šedé biodetritické vápence s charakteristickou uzlovitou texturou. Jedná se o facii kotýzkých vápenců lochkovského souvrství (spodní devon), která vznikala v mělkém moři, silně ovlivněném prouděním. Na temeni ostrohu vycházejí nadložní koněpruské vápence pražského souvrství.

Ve vápencích na vrchu Kotýz je evidováno jedenáct krasových jevů. K nejvýznačnějším z nich patří Axamitova brána, Jelínkův most, a Děravá jeskyně.

Axamitova brána je největší skalní brána Českého krasu. Tento přírodní útvar byl v minulosti dlouho považován za torzo jeskyně. Dnes se ukazuje, že jde spíše o rozšířenou puklinu, protože prostora je vytvořena v mocné žíle hrubě krystalického kalcitu. Zřejmě se jedná o zkrasovělou hydrotermální korozní dutinu. Z původní podoby pukliny zůstal zachován pouze skalní most o rozměrech 6 x 4,5 x 2,5 metru. Vznikl zde otevřený prostor s kolmými stěnami bez stropu s půdorysem zhruba 10 x 13 metrů. Na dně Axamitovy brány je propasťovitá jeskyně Ve vratech dlouhá 16 metrů. V jeskyni proběhlo v rozmezí let 1834 až 1986 několik archeologických výzkumů. Nejstaršími nálezy z jeskyně je soubor kamenných nástrojů ze středního paleolitu. Neolitické osídlení reprezentuje kultura s vypíchanou keramikou. Je zde zastoupena i mladší doba bronzová, starší doba železná, raný a vrcholný středověk a raný novověk.

Jelínkův most je dvojitý skalní most, překlenující zhruba 9 m hlubokou puklinovitou prostoru s ukloněným dnem v jižní části Kotýzu. Jedná se o zkrasovělou cca 1 m mocnou kalcitovou žílu. Je pravděpodobně založena na stejné kalcitové žilné struktuře jako jeskyně Ve vratech.

Děravá jeskyně má výrazný portál při jihovýchodním okraji plošiny Kotýzu. Jde o významnou archeologickou lokalitu. Byla zkoumána ve 20. letech J. Axamitem a dále v letech 1951–1958 F. Proškem. Nejbohatší nálezy příslušely mladšímu paleolitu, magdalénienu, včetně známé rytiny kozorožce na břidlicové destičce. Z mladších kultur je zde zastoupen neolit (keramika vypíchaná) a několik zlomků halštatských.

Botanicky nejvýznamnější je na Kotýzu nelesní vegetace vázaná na jihozápadní svahy a stěny skalního defilé nad Suchomastským potokem. Na skalních výchozech na nejmělčí půdě je vyvinuta pionýrská vegetace s tařicí horskou, rozchodníky a jednoletkami. Na hlubší půdě okolo horních hran svahů se vyskytují druhově bohaté skalní trávníky s kostřavou sivou a kriticky ohroženou pomněnkou úzkolistou (Myosotis angustifolia). Nelesní enklávy nad Karmazínovou skálou a zastíněnější skalní svahy skalního defilé Kotýzu porůstá pěchavový trávník s lomikamenem vždyživým (Saxifraga paniculata). Na plošině na skalní trávníky navazují úzkolisté kostřavové trávníky. Lesní porosty jsou na většině plochy znehodnocené výsadbou borovice černé, akátu a modřínu.

Zvířena na Kotýzu je bohatá. Z fauny bezobratlých je zde hojně zastoupen především hmyz (ploskoroh, mravkolev, brouci, mravenci aj.). V dubohabrových porostech a na skalních stepích žijí význační plži. Z plazů zde žije také užovka hladká (Coronella austriaca). Na Kotýzu bylo zjištěno 68 druhů ptáků, kteří zde hnízdí. Nejvýznamnější z nich je kavka (Corvus monedula) a výr (Bubo bubo). Ze savců jsou nejvýznamnější veverka obecná a šelmy, jako je kuna lesní a skalní, hranostaj, jezevec a liška obecná. NPP Kotýz představuje evropsky významnou lokalitu pro skalní a suché trávníky, jeskyně nepřístupné veřejnosti a přástevníka kostivalového (Callimorpha quadripunctaria).