Národní přírodní památka Landek

Území leží v severní části Ostravy na vyvýšeném ostrohu nad soutokem Odry a Ostravice v nadmořské výšce 208-280 m na území katastrů Koblov a Petřkovice. Bylo zřízeno v roce 1966 k ochraně výchozů ostravského souvrství se slojemi uhlí o mocnosti až 80 cm. V roce 1989 bylo území plošně rozšířeno o přírodně a kulturně cenné soubory lesních porostů vrchu Landek. Celková výměra chráněného území činí 85,7 ha.
 
Z botanického hlediska převládají polonské dubohabřiny (ostřicová Carici pilosae–Carpinetum a lipová Tilio–Carpinetum). Ostřicové dubohabřiny přecházejí plynule
v ostřicovou bučinu (Carici pilosae-Fagetum), místy pralesovitého charakteru. Pro tento porost jsou charakteristické velmi dobře vyvinuté staré exempláře buku lesního (Fagus silvatica), dosahující staří 140 let. Na jižních prosluněných svazích Landeku přecházejí staré bučiny v zajímavé zakrslé doubravy s dubem zimním (Quercus petraea). Jediným zvláště chráněných druhem rostliny této lokality je lilie zlatohlávek (Lilium martagon).
 
Při mykologických průzkumech bylo zaznamenáno 110 druhů vyšších hub. Mezi vzácné a zajímavé patří choroš voštinový (Polyporus mori), rostoucí na ležících větvích listnáčů, líha Boudierova (Lyophyllum boudieri), patřící mezi čirůvkovité houby, žampión statný (Agaricus macrocarpus) nebo málo známá holubinka bělovýtrusá (Russula leucospora).
 
Nejlépe prozkoumanými skupinami živočichů NPP Landek jsou měkkýši, brouci, ptáci a savci. Byli zde nalezeni vzácní drabčíci Siagonium quadricorne a Staphylinus compressus a střevlíci Amara littorea a Harpalus tardus. Přítomnost lesáka rumělkového (Cucujus cinnabeinus) svědčí o dobré kvalitě jádrových částí lesních porostů pralesovitého charakteru. Staré doupné stromy jsou hnízdní příležitostí pro řadu šplhavců. Mezi nejvzácnější patří strakapoud prostřední (Dendrocopos medius). Vhodné podmínky zde nacházejí i netopýři, prokázáno bylo pět druhů – netopýr rezavý (Nyctalus noctula), netopýr večerní (Eptesicus serotinus), netopýr hvízdavý (Pipistrellus pipistrellus), netopýr nejmenší (Pipistrelus pygmaeus) a netopýr velký (Myotis myotis).
 
Lokalita je významná i z archeologického hlediska, neboť v reliéfu je možno sledovat působení lidské činnosti od gravettienu (mladší paleolit) - dokladované nejstarší využití černého uhlí u nás a naleziště Landecké Venuše, přes osídlení neolitické, osídlení lidem lužických popelnicových polí v mladší době bronzové, slovanské hradiště, hrad Landek založený pravděpodobně v 11. století, až po intenzivní dolování uhlí započaté v roce 1782, jehož pozůstatky jsou do dnešního dne patrné v podobě jam a poklesů (pinky) různých velikostí.
 
Nejstarší přírodě blízké lesní porosty jsou s výjimkou likvidace nepůvodních dřevin (zejména akátu a dubu červeného) ponechány přirozenému vývoji jako ukázka dynamicky se vyvíjejícího lesního ekosystému uprostřed průmyslové aglomerace Ostravska. Ostatní porosty budou postupně měněny směrem k porostům s přirozenou a přírodě blízkou skladbou dřevin.
 
Snahou je vytvořit modelové území spojující ochranu přírody s krátkodobým rekreačním využitím lokality v těsné blízkosti ostravské aglomerace. V roce 1998 zde byla postavena rozhledna. Prvním krokem do budoucna bude obnova naučné stezky ukazující historický vývoj a současné přírodní hodnoty území Landeku.