Národní přírodní památka Medník

Habrové doubravy a bučiny s výskytem kriticky ohrožené rostliny kandíku psího zubu. Rozkládá se na ploše 19,02 ha v nadmořské výšce 220 až 398 metrů. Leží na katastrálním území obce Hradištko pod Medníkem. Byla vyhlášena v roce 1933.

Horninový podklad tvoří horniny ze starohor starší než půl miliardy let. Jsou to zejména bazické vyvřeliny zlatonosného jílovského pásma. Plocha s nejbohatším výskytem kandíku je místem, kde bylo v počátku historického období těženo zlato. Na úbočí Medníku je zachován štěrkopískový zbytek terasy Sázavy čtvrtohorního stáří. Vytvořeny jsou kamenité svahoviny s drobnými kamennými moři. 

Území národní přírodní památky porůstají bučiny a habrové doubravy, místy s keřovými plášti. V západní a východní části jsou ostrůvky smrkových monokultur. Submediteránní kandík psí zub (Erythronium dens-canis) roste v podrostu listnatého buko-habrového lesa spolu s druhy středoevropského opadavého lesa, k nimž patří kyčelnice cibulkonosná (Dentaria bulbifera), jaterník trojlaločný (Hepatica nobilis), hrachor jarní (Lathyrus vernus), ptačinec velkokvětý (Stellaria holostea), kostival hlíznatý (Symphytum tuberosum), plicník tmavý (Pulmonaria obscura), kopytník evropský (Asarum europaenum), bažanka vytrvalá (Mercurialis perennis). Roste zde i ostřice chlupatá (Carex pilosa), která má na Sázavě izolovanou lokalitu svého převážně submediteránního rozšíření a doprovází kandík i na nejbližší lokalitě ve Slovenském krasu. Populace kandíku se na Medníku odhaduje na 5 700 jedinců.

Otázka jeho původu nebyla dosud uzavřena, protože chybějí přímé důkazy. Často uváděnou verzí je vysazení druhu mnichy strahovského kláštera. Může však jít i o relikt většího rozšíření druhu ve starších etapách čtvrtohor.

Z fauny byli na lokalitě podrobně zkoumáni především měkkýši, kteří zde vytvářejí druhově bohaté lesní společenstvo, vyznačující se přítomností některých chladnomilných a horských prvků. Žije zde poměrně silná populace mloka skvrnitého.

Kandíku by mělo prospět postupné prosvětlování lesního porostu přeměnou sousední smrčiny v listnatý les. Kandík totiž vegetuje velmi brzo na jaře, kdy jsou listnaté stromy ještě neolistěné – zatímco na smrku jehličí vytrvává po celý rok.