Národní přírodní památka Miroslavské kopce

Národní přírodní památka Miroslavské kopce  má rozlohu 30,8 hektaru a tvoří ji celkem sedm samostatných pahorků s nadmořskou výškou od 239 do 302 m n. m., nacházejících se v severozápadním okolí Miroslavi.  Byla vyhlášena v roce 2004 k ochraně teplomilných společenstev stepních lad a společenstev skalních výchozů slepencového podloží s výskytem mnoha zvláště chráněných druhů rostlin i živočichů různého stupně ohrožení.
 
Pahorky tvoří především miroslavské slepence, které díky své selektivní odolnosti vůči erozi a zvětrávání daly vzniknout členitému reliéfu. Slepence tvoří valouny devonských vápenců o velikosti až 30 cm, v menší míře jsou zastoupeny i granitoidy a krystalické břidlice. Místy se vyskytují neogénní písčité sedimenty a z nejmladší doby ledové se dochovaly spraše.
 
Z flóry je charakteristický výskyt mezofilních křovin a teplomilných druhů, typických pro širokolisté a trsnaté trávníky stepí subpanonika. Hlavními zástupci travní vegetace jsou sveřep vzpřímený (Bromus erectus), kostřava žlábkatá (Festuca rupicola), kostřava walliská (Festuca valesiaca) a ostřice nízká (Carex humilis). Z významných bylin jsou zastoupeny například česnek žlutý (Allium flavum), zlatovlásek obecný (Linosyris vulgaris), koulenka prodloužená (Globularia bisnagarica), modřenec chocholatý (Muscari comosum), koniklec velkokvětý (Pulsatilla grandis), hlaváček jarní (Adonis vernalis), křivatec český (Gagea bohemica) či divizna brunátná (Verbascum phoeniceum). Z orchidejí se vzácně vyskytuje vstavač vojenský (Orchis militaris).
 
Na pestrou vegetaci je vázán výskyt mnoha druhů chráněných živočichů, především hmyzu. K významným druhům patří dnes již početná kudlanka nábožná (Mantis religiosa), dále jsou to zástupci brouků, jako například četní střevlíčci, kozlíčci, majky, krasec Coraebus rubi, zlatohlávek uherský (Netocia ungarica) či krajník pižmový (Calosoma sycophanta).
 
Z významných druhů ptáků obývají keřové a stromové porosty například ťuhýk obecný (Lanius collurio), krutihlav obecný (Jynx torquilla), pěnice vlašská (Sylvia nisoria) či strakapoud jižní (Dendrocopos syriacus), hnízdí zde i křepelka polní (Coturnix coturnix) a koroptev polní (Perdix perdix).
 
Na lokalitě je prováděn management s cílem eliminace uměle vysazených a invazních druhů jako je borovice černá a trnovník akát, které jsou postupně odstraňovány.