Národní přírodní památka Požáry

V lomu Požáry se nachází světový stratotyp požárského souvrství a zároveň hranice mezi kopaninským a požárským souvrstvím. Rozkládá se na ploše 2,71 ha v nadmořské výšce 310 až 340 metrů. Leží na katastrálním území obce Řeporyje. Byla vyhlášena v roce 1982.

NPP Požáry má ze stratigrafického hlediska světový význam. V roce 1979 dostala Mezinárodní subkomise pro silurskou stratigrafii za úkol shromáždit podklady pro stanovení čtvrtého mezinárodního chronografického oddělení siluru a jeho mezinárodního stratotypu. V roce 1984 byl oficiálně Mezinárodní silurskou subkomisí přijat nejvyšší silurský stupeň přídolí, jehož stratotypem je lom Požár 1 s požárským souvrstvím. Původně se požárské souvrství nazývalo přídolské souvrství, ale aby nedocházelo k záměně stejnojmenného stupně a souvrství, došlo k jeho přejmenování.

V zářezu před tunelem do lomu Požár 1 jsou odkryty rezavě hnědé tufitické břidlice s čočkami a konkrecemi šedých vápenců kopaninského souvrství s místy hojnými ramenonožci a trilobity, zejména vůdčím trilobitem Cromus beaumonti. Dále následuje 130 cm mocná lavice s hojnými fosíliemi, zejména trilobity. V nadloží této lavice jsou ramenonožcové vápence a výše potom krinoidové vápence náležející trilobitovému obzoru Ananaspis fecunda v kopaninském souvrství. Svrchní polohy kopaninského souvrství tvoří tence vrstevnaté tmavě šedé vápence s vložkami vápnitých břidlic náležejících již trilobitovému obzoru Prionopeltis archiaci. V nadloží těchto vrstev je potom 100 cm mocná lavice černošedého, jemnozrnného, hlavonožcového vápence. Tato lavice tvoří nejvyšší polohu kopaninského souvrství (stupeň ludlow) a nad ní již následuje požárské souvrství (stupeň přídolí). Báze přídolí je definována prvním výskytem graptolita Monograptus parultimus. Větší část požárského souvrství charakterizují jemnozrnné laminované vápence s podřízenými vložkami vápnitých břidlic. Vyskytuje se zde však i několik mocných lavic zrnitých vápenců s hojnými hlavonožci. Požárské souvrství a tudíž celý silurský útvar je zakončen posledním výskytem trilobita Tetinia minuta. V  nadloží jsou potom již růžové zrnité krinoidové devonské vápence. Následuje tektonické narušení doposud souvislého profilu, a proto není další sled vrstev již stratigraficky významný.