Národní přírodní památka Radouč

Národní přírodní památka Radouč byla zřízena v roce 1977 k ochraně význačných vápnomilných a teplomilných společenstev opukových skal s ojedinělým výskytem devaterky poléhavé (Fumana procumbens) v Čechách. První údaje o výskytu devaterky poléhavé pochází již z konce 19. století. Lokalita byla chráněna již od r. 1922, rezervací byla vyhlášena až v r. 1933, ale jen na malé rozloze, pouhých 30 m². Později došlo k významnému rozšíření o území s travinnými společenstvy na současnou rozlohu.

Území najdeme ve Středočeském kraji, na okraji města Mladá Boleslav, v katastrálním území Debř. Národní přírodní památka se rozkládá na části skalnatého svahu na levém břehu údolí Jizery, její rozloha je 1,47 ha. Nadmořská výška se pohybuje mezi 225-240 m. Horninový podklad zde tvoří křídové vápnité pískovce, které vystupují jak v podobě přirozených skalních výchozů, tak jsou také obnaženy ve střední části NPP, kde je starý lom u mostu do Podlázek. Na vápnitých pískovcích se vytváří mělké půdy, pararendziny a litozemě v iniciálních stadiích na hranách skal. Na území navazuje štěrkopísková plošina, rovněž ochranářsky velmi cenná, jedná se o mezernaté trávníky s paličkovcem šedavým a také o lokalitu s výskytem sysla obecného, na část plošiny zasahuje ochranné pásmo NPP. V minulosti byla využívána také jako vojenské cvičiště, díky čemuž se zachovala pionýrská vegetace písků.

Současná nelesní vegetace na Radouči je výsledkem pastvy v minulosti a dalších činností člověka. Vysazené akáty v dolní části území byly v minulosti vykáceny a výmladky byly likvidovány pomocí pastvy koz, čímž se zachovávalo bezlesí. V současné době je v území mozaika keřových porostů (svída krvavá, ptačí zob obecný, hlohy a keře růží), skalní vegetace na skalních teráskách, drobných výchozech skal a v okolí lomu, na kterou navazují rozmanitá stepní společenstva, maloplošně se vyskytující dle hloubky půdy. Většinu území zaujímají na hlubších půdách teplomilné trávníky s válečkou prapořitou (Brachypodium pinnatum) nebo sveřepem vzpřímeným (Bromus erectus). Dalším typem vegetace vyskytujícím se v území jsou kostřavové trávníky - s kostřavou sivou (Festuca pallens ) a k. valiskou Festuca valesiaca). Dominantní trávy doplňují i další druhy, např. vousatka prstnatá (Botriochloa ischaemus), kavyl Ivanův (Stipa joannis), smělky (Koeleria pyramidata a Koeleria macrantha), strdivka sedmihradská (Melica transsilvanica), z ostřic pak ostřice nízká (Carex humilis) nebo ostřice plstnatá (Carex tomentosa). Na živinami bohatších místech expanduje ovsík vzpřímený (Arrhenatherum elatius) nebo srha říznačka (Dactylis glomerata).

Na skalnatém svahu a drobných teráskách jsou zastoupeny jak druhy sušších trávníků se širokou amplitudou - mochna písečná (Potentilla arenaria), hvozdík kartouzek pravý (Dianthus carthusianorum subsp. carthusianorum), česnek šerý horský (Allium senescens subsp. montanum), tak i sukulentní druhy, jako jsou např. rozchodníky (r. ostrý - Sedum acre, r. tenkolistý -  S. bononiense). Ve štěrbinách nalezneme druhy rodu Asplenium. Ze vzácnějších druhů zde můžeme spatřit na jaře koniklec luční (Pulsatilla pratensis subsp. bohemica), v letních měsících jsou stráně poseté světlými květy bělozářky větvité (Anthericum ramosum) nebo hlaváčem žlutavým (Scabiosa ochroleuca) a na podzim zde žlutě září zlatovlásek obecný (Aster linosyris). Nejvýznamnějším druhem území je devaterka poléhavá (Fumana procumbens). Populace devaterky v současné době není příliš silná, vyskytuje se zde jen několik desítek jedinců. Jedná se o jediný výskyt devaterky poléhavé v Čechách, další lokality můžeme nalézt na jižní Moravě. Devaterka kvete jen krátce, dopoledne rozkvétá a již odpoledne korunní lístky opadají. Vyskytuje se jen na části lokality, a to v horních části skalek. Druh je ohrožen především nadměrným pohybem lidí po skalních výchozech.

Kromě teplomilných druhů rostlin lokalita hostí i řadu druhů typických pro stepní lokality, jako je např. stepník rudý (Eresus cinnaberinus), snovačka Dipoena melanogaster, skálovka Zelotes longipes. Z měkkýšů zde byl nalezen významný teplomilný plž Pupilla triplicata. Z nápadných druhů nemůžeme opominout majku fialovou (Meloe violaceus) a nosorožíka kapucínka (Oryctes nasicornis), jež je vázaný na přilehlé dubové porosty v ochranném pásmu NPP.

Hlavní péče o území spočívá v likvidaci invazních druhů a udržení bezlesí. Nejvhodnějším managementem je pastva, ale s ohledem na blízkost města a velký dopravní ruch v těsné blízkosti NPP je obtížné tento management zajistit. Nebezpečím pro území je nadměrná návštěvnost a přísun živin, ale také šíření třtiny křovištní.