Národní přírodní památka Rovná

NPP Rovná byla vyhlášena v roce 1972 na vlhké louce při severozápadním břehu Rovenského rybníka, 750 m severozápadně od obce Rovná u Strakonic. Chráněné území má rozlohu 2,16 ha. Předmětem ochrany jsou mezofilní a mezohygrofilní luční společenstva s mnoha druhy vzácných a ohrožených rostlin, především s poslední populací nížinné formy kriticky ohroženého hořce jarního (Gentiana verna) v Čechách a se specifickou luční entomafaunou.
 
Horninové podloží je součástí pestré skupiny moldanubika, tvořené především biotitickými pararulami, v těsném sousedství na západní straně lokality jsou vložky krystalického vápence. Skalní podloží je postupně překryto jílovitými nebo štěrkovitými písky, písčitojílovitými hlínami a fluviálními nivními hlínami a sedimenty vodních nádrží. Na většině plochy NPP je vytvořen glej typický, ovlivněný kolísáním spodní vody v závislosti na hladině rybníka. Nadmořská výška území se pohybuje mezi 416 – 418 m n.m.

Plocha louky je porostlá mezofilními společenstvy ovsíkových luk (sv. Arrhenatherion) s přechody ke společenstvům střídavě vlhkých stanovišť svazu Molinion a ke krátkostébelným porostům svazu Cynosurion. V porostu dominují trávy kostřava luční (Festuca pratensis), k. červená (F. rubra), ovsík vyvýšený (Arrhenatherum elatius), srha laločnatá (Dactylis glomerata) a metlice trsnatá (Deschampsia cespitosa), doplněné běžnými lučními druhy, k nimž patří krvavec toten (Sanguisorba officinalis), chrpa luční (Jacea pratensis), štírovník růžkatý (Lotus corniculatus), řebříček obecný (Achillea millefolium), třezalka skvrnitá (Hypericum maculatum), smědek jehlancový (Koeleria pyramidata), kostřava ovčí (Festuca ovina), hrachor luční (Lathyrus pratensis), pryskyřník prudký (Ranunculus acris), p. zlatožlutý (R. auricomus). Velmi vzácně se objevují zeměžluč spanilá (Centaurium pulchellum) a hadí jazyk obecný (Ophioglossum vulgatum). Řada zajímavějších druhů rostlin se vyskytuje ve vlhčích částech louky. Jsou to ostřice Davallova (Carex davalliana), o. latnatá (C. paniculata), o. Hartmanova (C. hartmanii), o. obecná (C. nigra), o. blešní (C. pulicaris), o. oddálená (C. distans), prstnatec májový (Dactylorhiza majalis), kozlík dvoudomý (Valeriana dioica) aj. V nedávné době zde bylo nalezeno několik druhů „bahenních“ pampelišek (Taraxacum sect. Palustria). Jedná se o pampelišku bavorskou (Taraxacum bavaricum), p. bahenní (T. madidum), p. chudolaločnatou (T. paucilobum), p. husí (T. pauckertianum) a p. domácí (T. indigenum).

V severní části území roste několik exemplářů hořce jarního, poslední zbytek kdysi rozsáhlých jihočeských populací tohoto druhu. V současné době je na lokalitě 20 - 30 kvetoucích jedinců. Od roku 2008 probíhá záchranný program pro hořec jarní, schválený ministerstvem životního prostředí a zabezpečovaný Agenturou ochrany přírody a krajiny ČR ve spolupráci s Botanickým ústavem Akademie věd ČR. Záchranný program spočívá v posílení populace hořce jarního vhodným obhospodařováním (extenzívní pastva, seč, narušování drnu, vyhrabávání listí a stařiny, odstraňování konkurujících nepůvodních rostlin), zlepšením hydrologických poměrů zaplavováním lokality, popř. zaléváním rostlin a rovněž v záchranné kultivaci ex situ a repatriaci namnožených jedinců z explantátových kultur.

Co se týká fauny, kromě běžných vlhkomilných druhů se zde vyskytují i některé druhy brouků charakteristické pro sušší krátkostébelné louky, např. střevlíček Syntomus truncatellus nebo slunéčka Tytthaspis sedecimpunctata a Scymnus femoralis. Vrtalka Phytomyza soenderupi, vyvíjející se v listech blatouchů, je kromě tohoto chráněného území známá jen z několika dalších středoevropských lokalit. Dalšími vzácnými zástupci dvoukřídlých jsou lupice Rhaphium zetterstedti a kmitalka Themira annulipes. Pro lokalitu je charakteristická hojnost ploštičky Ischnodemus sabuleti.
 
Plocha byla využívána jako obecní pastvina, část byla dokonce asi do roku 1965 příležitostným vesnickým fotbalovým hřištěm. Postupně se přešlo na nepravidelné kosení mechanizací, většinou jen jednou ročně. Tím došlo k rozvoji vysokostébelných trav a k pomalému ústupu hořce jarního. Ještě začátkem 80. let 20. století byla na lokalitě odhadována početnost jeho populace asi na 500 kvetoucích jedinců. V první polovině 80. let byla tři roky po sobě celá plocha z iniciativy tehdejšího zemědělského družstva pohnojena minerálními hnojivy. Třebaže granule hnojiva byly téměř okamžitě vysbírány členy ČSOP, hořec byl téměř vyhuben. V roce 1995 byla místa s výskytem hořce jarního oplocena a v těchto ohrádkách jsou prováděny speciální zásahy pro posílení jeho populace (viz výše), zbytek plochy je pravidelně dvakrát ročně kosen.