Národní přírodní památka Šipka

Národní přírodní památka Šipka byla vyhlášena 9. 1. 1960 na ploše 29 ha v k.ú. Štramberk k ochraně významného archeologického naleziště a lokality reliktní květeny.

Impulsem k ochraně byla snaha místních obyvatel a muzejníků o záchranu zbytku hory Kotouč a Národního sadu před překotně se rozvíjející těžbou vápence v první polovině 20. století. Jako první snaha o záchranu rychle mizející hory byl 6. 8. 1922 na části Kotouče otevřen Národní sad, koncipovaný jako galerie v přírodě s bustami významných osobností českých národních dějin a kultury.

Geologickým podkladem velké části chráněného území jsou vysoce čisté částečně zkrasovělé jurské vápence, pouze severní úbočí hlavního vrcholu je tvořeno pískovci těšínsko - hradišťského souvrství. Štramberské vápence jsou jedním z nejbohatších nalezišť zkamenělin v Evropě. Bylo zde nalezeno více než 600 druhů mořských živočichů.

Při archeologickém průzkumu jeskyně Šipka v roce 1888 nalezl K. J. Maška na okraji ohniště starého přes 30 000 let zlomek čelisti neandertálského dítěte. Při průzkumu zde bylo nalezeno i několik set kamenných nástrojů a asi 80 tisíc kostí 130 druhů živočichů včetně jeskynních medvědů, lvů, hyen, mamutů a srstnatých nosorožců.

Kotouč byl lidmi osídlován pravidelně a své stopy zde zanechala téměř každá pravěká kultura. Největšího rozmachu dosáhlo osídlení v mladší době bronzové, kdy se na vrcholovém plató nacházelo hradiště s 20 ha akropolí. Hradiště zaniklo pravděpodobně v souvislosti s nájezdy Skytů na přelomu 6. a 5. století před naším letopočtem. Kotouč byl znovu osídlen na přelomu letopočtu Kelty. Část nálezů dokládá dálkový obchod mezi Baltem a Středomořím a poukazuje na značný význam zdejšího opevněného mocenského centra, strážícího jednu z větví Jantarové stezky. V období středověké kolonizace ve 13. století byla v blízkosti dnešní studánky Míru založena osada a na Jurově kameni a na Panské vyhlídce dva středověké hrádky. Postupně se většina lidských aktivit přesunula na území dnešního města a Kotouč se stal pouze útočištěm v dobách nebezpečí. Z druhé poloviny 15. století pochází penězokazecká dílna, nalezená v dnes již odtěžené jeskyni Čertova díra.

V roce 1880 byl na jižním úpatí Kotouče otevřen bratry Guttmanny lom na vápenec, který se brzy po založení stal největším v Rakousko - Uhersku. Největšího rozmachu těžby dosáhl v 50. a 60. letech 20. století, kdy došlo k odtěžení jeskyně Psí kostelík, celé plochy hradiště i botanicky hodnotné západní stráně Kotouče. V souvislosti s těžbou a dalšími hospodářskými změnami byly vyhubeny jedinečné druhy organismů jako třeba nosatec Hypera libanotides, devaterníček skalní (Helianthemum rupifragum), kakost lesklý (Geranium lucidum), žluťucha menší (Thalictrum minus) nebo čistec německý (Stachys germanica). Stejný osud potkal okolo roku 1930 i endemický poddruh jasoně červenookého (Parnassius apollo ssp. strambergensis).

I dnes je význam území vysoký a mnohé druhy rostlin a živočichů zde mají ojedinělý výskyt v České republice. Dodnes se zde vyskytuje například lipnice tlustonohá (Poa crassipes) či hlaváč lesklý vápnomilný (Scabiosa lucida ssp. calcicola).

Území NPP je dnes z velké části tvořeno lesem. Část lesa byla v minulosti negativně ovlivněna dosadbou nepůvodních druhů dřevin, jako je smrk ztepilý nebo borovice černá. V neovlivněných porostech jsou zastoupeny převážně bučiny, květnaté bučiny a v malé míře i suťové lesy. V těchto přírodě blízkých porostech nalezneme mimo jiné i árón karpatský (Arum alpinum), lilii zlatohlávek (Lilium martagon), drnavec lékařský (Parietaria officinalis), bělozářku větvitou (Anthericum liliago), kruštík drobnolistý (Epipactis microphylla), vstavač mužský (Orchis mascula), vemeník zelenavý (Platanthera chlorantha) nebo okrotici bílou (Cephalanthera damasonium).

Kromě vyšších rostlin zde můžeme najít i pozoruhodné mechorosty a kapradiny. Za všechny lze uvést například drobnou kapradinu jelení jazyk celolistý (Phyllitis scolopendrium), bukovinec osladičovitý (Phegopteris connectilis) nebo mech (Timmia bavarica), rostoucí zde na jednom ze tří míst v České republice.

Zdejší lesy jsou útočištěm pro mnoho druhů živočichů vázaných na staré listnaté stromy. Žije zde mimo jiné datel černý (Dryocopus martius), holub doupňák (Columba oenas), zdobenc zelenavý. Z Kotouče pochází i několik unikátních nálezů dvojkřídlých vázaných na teplé vápencové oblasti. Jsou to například Dicranomyia transsilvanica se čtyřmi lokalitami v ČR nebo pro ČR unikátní Elliptera hungarica, hojně se vyskytující na vlhkých skalách Jurova kamene.

Mimo hodnotná lesní společenstva se na území NPP nacházejí i zbytky pro Kotouč dříve typické vegetace suchomilných trávníků a vegetace skalních štěrbin.

Z trav zde můžeme najít kostřavu sivou (Festuca palens), strdivku brvitou (Melica ciliata), devaterník vejčitý (Helianthemum grandiflorum), čistec přímý (Stachys recta), lomikámen vždyživý (Saxifraga paniculata), lomikámen tříprstý (Saxifraga tridactilites) či dvojštítek hladkoplodý (Biscutella laevigata). Na okraji lomu můžeme nalézt i velmi drobnou kapradinu vratičku měsíční (Botrychium lunaria). Živné rostliny zde nalézá soumračník skořicový (Spialia sertorius), soumračník čárkovaný (Hesperia comma) či otakárek fenyklový (Papilio machaon).

Mimoto zde lze zahlédnout i ještěrky obecné (Lacerta agilis) nebo jejich predátory, užovky hladké (Coronella austriaca). Na nepřístupných skalách Kotouče každoročně hnízdí výr velký (Bubo bubo) a několik párů krkavců velkých (Corvus corax).

Okrajová část NPP Šipka se stala v roce 1986 místem znovuvysazení jasoně červenookého. Díky práci ZO ČSOP Apollo dnes můžeme obdivovat tohoto motýla na všech tradičních štramberských lokalitách. Dnešní štramberská populace byla odchována z jedinců pocházejících z několika Slovenských lokalit.