Ploché návrší Stránské skály (310 m n. m.) se skalními stěnami a opuštěnými lomy se nachází na jižním okraji Brna v katastrálním území Slatina. Národní přírodní památka byla vyhlášena v roce 1978 na ploše 16,6 ha.

Jde o paleontologickou a archeologickou lokalitu evropského významu s teplomilnou vegetací na jurských vápencích a s bohatým výskytem zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů.

Ukloněná kra Stránské skály je tvořena jurskými vápenci. Vápence jsou velmi bohaté na zkamenělé zbytky mořských živočichů. Z mikroorganismů se objevují schránky dírkovců, radiolarií. Z ramenonožců se nacházejí zástupci rodů Terebratula a Rhynchonela. Z plžů jsou nejčastější schránky rodu Turritella a Nautica. Z mlžů jsou zastoupeny ústřice a hřebenatky. Z hlavonožců byla popsána loděnka, amoniti a belemniti. Krinoidové vápence jsou tvořeny úlomky stonků lilijic.

Ze starokvartérních obratlovců byli zjištěni ptáci a ryby, pratuři, koně, předchůdci ma­mutů, velcí jeleni, losi, nosorožci a řada dalších druhů. V jeskyních měli doupa­ta předchůdci medvě­dů. Významnou lokalitou je Woldřichova jeskyně, pojmenovaná po Janu Woldřichovi, který zde počátkem 20. století objevil zub nového druhu šavlozubé kočky Homotherium moravicum. Při úpatí Stránské skály byla při ražbě štoly objevena Medvědí jeskyně s nálezy kosterních zbytků medvěda Ursus deningeri, starých více než půl milionu let.

Osídlení Stránské skály počíná před více než půl milionem let, kdy území poskytlo vhodné pod­mínky pro život člověka. V malé jeskyňce bylo doloženo osídlení prvních zjištěných obyvatel na Moravě, jež jsou řazeny do okruhu Homo erectus. Osídlení je doloženo nálezy rohovcových nástrojů a tříštěných kostí velkých zvířat. Přítomnost paleolitických lovců z období před více jak 40 000 lety byla dolože­na na náhorní plošině. Množství nalezených úštěpů je tak ve­liké, že lze hovořit o centru na výrobu kamenných nástrojů. Pod skalním srázem byla odkry­ta vrstva koňských kostí z doby před 18 000 lety, pocházejících z organizovaného lovu.

Zdej­ší krinoidové vápence byly v minulosti využívány jako sta­vební a stavebně dekorační kámen. Použití těchto hornin je doloženo nejen na řadě ro­mánských a gotických staveb v Brně a okolí.

V druhově pestrých dřevinných porostech se vyskytuje několik desítek druhů stromů a keřů. Volné travnaté plochy hostí cen­ná teplomilná společenstva s řa­dou chráněných a ohrožených druhů rostlin. Bylo zde zjištěno 429 taxonů vyšších rostlin. Zvláště chráněných druhů je dolože­no čtrnáct a počet druhů zařa­zených na Červeném seznamu naší flóry dosahuje padesáti. Z chráněných druhů zde najde­me početnou populaci koniklece velkokvětého (Pulsatilla grandis), vzácnější jsou len tenkolistý (Linum tenuifolium), bělozářka větvitá (Anthericum ramosum), zvonek sibiřský (Campanula sibirica), z. klubkatý (Campanula glomerata), snědek Kochův (Ornithogalum kochii), kavyl Ivanův (Stipa joannis), lněnka Dollinerova (Thesium dollineri), chrpa chlumní (Centaurea triumfettii subsp. axillaris), kozinec dánský (Astragalus danicus), hvězdnice chlumní (Aster amellus), česnek žlutý (Allium flavum) a lomikámen trojprstý (Saxifraga tridactyles), vstavačovité jsou zastoupeny jediným druhem – vstavačem vojenským (Orchis militaris). Mezi významné druhy pat­ří lomikámen vždyživý (Saxifraga paniculata), dvojštítek hladkoplodý (Biscutella laevigata) a z trav pěcha­va vápnomilná (Sesleria caerulea). Z dalších druhů lze
 
Z hmyzu zde žije především silně ohrožený přástevnik svízelový (Claetis maculosa), dále zavíječ Anania funebris, nesytka čistcová (Chamaesphecia dumonti), vřetenuška pozdní (Zygaena laete), v. čtverotečná (Zygaena punctum), zelenáček devaternikový, ostruháček kapinicový (Satyrium acaciae), o. trnkový (Satyrium spini), modrásek kozinkový (Glaucopsyche alexis), m. jetelový (Polyommatus bellargus), m. hnědoskvrnný (Polyommatus daphnis) a okáč kostřavo­vý (Hipparchia arethusa). Na jediném místě v ČR se zde vyskytuje nově popsaná klíněnka Phyllonorycter eugregori. Z blanokřídlých jsou významné některé teplomilné druhy samotářských včel. Obratlovci jsou zastoupeni sle­pýšem křehkým (Anguis fragilis), ještěrkou obecnou (Lacerta agilis), krutihlavem obecným (Jynx torquilla), žluvou hajní (Oriolus oriolus), žlunou zele­nou (Picus viridis), lejskem še­dým (Muscicarpa striata), ťuhýkem obecným (Lanius collurio), pěnicí vlašskou (Sylvia nisoria) a bramborníčkem čemohlavým (Saxicola torquata).