Národní přírodní památka Suché skály

Suché skály leží severně od obce Besedice při silnici Koberovy – Vrát. V minulosti byly uváděné též jako „Kantorovy varhany“. A malíř  František Kaván nazval svůj obraz, který se dostal na novodobě vydanou známku, „Suché skalí“.

Chráněné území má velikost 23 ha, vyhlášené bylo v roce 1956 a nachází se v nadmořské výšce 430 – 500 m. Snad nejlepší pohled na Suché skály je z vyhlídky na vrchu Sokol, ale dobře patrné jsou i z celé řady dalších míst Maloskalska a Železnobrodska. Hlavním předmětem ochrany je 300 m dlouhý rozeklaný skalní hřeben, který je součástí Lužického zlomu. Historie jeho vzniku je pozoruhodná. Tento hřeben vznikl tak, že ve třetihorách a čtvrtohorách došlo v důsledku tlaků z nitra Země ke kolmému vztyčení původně vodorovných cenomanských písčitých vrstev (pískovce a slepence mořského cenomanu) a následně byl vytvarován postupným zvětráváním. Četná tektonická zrcadla na vrstevních plochách dokládají tektonické pohyby a „klouzání“ - posuny vrstev po sobě. Právě na Suchých skalách se nachází nejtvrdší pískovce v celém Českém ráji.

V regionu jde o unikátní geologickou a geomorfologickou lokalitu. Přesto poněkud méně známou než třeba Trosky, Kozákov či Hruboskalsko.  Hojně je využívána především horolezci.

Podobně jako i jinde v Českém ráji, převládají i zde v okolí skal jehličnaté porosty s převahou smrku ztepilého a borovice lesní. Také zde najdeme v podrostu borůvku černou, metličku křivolakou, vřes obecný, hasivku orličí.

Jedno z tradičních hnízdišť tady má poštolka obecná, do 60. let minulého století zde hnízdil sokol stěhovavý, hnízdil tu i krkavec, skály využívá tradičně rehek domácí, žije tu i mravkolev, kutilka písečná.