Národní přírodní památka Terčino údolí

NPP Terčino údolí byla vyhlášena v roce 1949. Rozloha památky je 138,29 ha. Celé území je vklíněno mezi Novohradské hory a Třeboňskou pánev na jihozápadním okraji města Nové Hrady. Rozpětí nadmořských výšek je 490 až 550 m. NPP Terčino údolí představuje mimořádný příklad rané krajinářské tvorby, čímž se řadí k nejvýznamnějším historickým parkům v České republice. Kromě hodnot krajinářského parku se zde vyskytují regionálně významné populace zvláště chráněných rostlin – všivce lesního (Pedicularis sylvatica), prstnatce májového (Dactylorhiza majalis), živočichů – motýla modráska očkovaného (Maculinea telejus) a ptáků vyhledávajících rozptýlenou zeleň a staré stromy.
 
Podloží je z větší části tvořeno biotitickou ortorulou s muskovitem (moldanubikum), menší skalní útvary vystupující na povrch a drobné balvanité sutě jsou tvořeny žílami aplitu, leukokratní žuly, pegmatitu a biotitické žuly. Niva říčky Stropnice a jejích přítoků je vyplněna deluviofluviálními a fluviálními písčitými hlínami a hlinitými písky. Půdním pokryvem je kambizem kyselá typická i pseudoglejová, v nivních částech fluvizem glejová s glejem typickým. Územím památky protéká a odvodňuje ho říčka Stropnice spolu s několika menšími vodotečemi. Území NPP patří do mírně teplého okrsku mírně teplé klimatické oblasti. Průměrná roční teplota vzduchu se pohybuje okolo 6 °C. Průměrný roční úhrn srážek se pohybuje mezi 600 až 750 mm.

Lesní porosty NPP Terčino údolí jsou téměř bez výjimky kulturní, tzn. že jsou vysázené nebo silně ovlivněné člověkem. I přesto jsou místy tvořeny pestrou směsicí domácích i exotických dřevin. Z domácích druhů je to borovice lesní (Pinus sylvestris), smrk ztepilý (Picea abies), buk lesní (Fagus sylvatica), olše lepkavá (Alnus glutinosa), javor klen (Acer pseudoplatanus), jilm drsný (Ulmus glabra), dub letní (Quercus robur), lípa srdčitá (Tilia cordata), l. velkolistá (T. platyphyllos) a modřín opadavý (Larix decidua) a z exotických dřevin borovice vejmutovka (Pinus strobus) a douglaska tisolistá (Pseudotsuga menziesii). Bylinný podrost nad říčkou Stropnicí je tvořen běžnými druhy rostlin jako např. bika chlupatá (Luzula pilosa), borůvka (Vaccinium myrtillus), jestřábník zední (Hieracium murorum), v lesích podél Stropnice roste hojně sasanka hajní (Anemone nemorosa), pitulník horský (Galeobdolon montanum) a vzácná dřípatka horská (Soldanella montana), balvanité svahy pak osídlují např. bažanka vytrvalá (Mercurialis perennis), udatna lesní (Aruncus vulgaris), věsenka nachová (Prenanthes purpurea). V dutinách starých lip, dubů a vzácněji i v dutinách ovocných stromů žije silně ohrožený druh, páchník hnědý (Osmoderma eremita). Je to vzácný brouk, jehož larvy se vyvíjejí několik let v dřevěném, červenohnědém trouchu. Z dalších druhů brouků zde žije např. vzácný mohoutek Oulema dufschmidi, drabčík Aloconota currax a tesařík Saphanus piceus. Na lesních cestách ve vrcholném létě můžeme spatřit motýla bělopáska topolového (Limmenitis populi), batolce červeného (Apatura ilia) a b. duhového (A. iris). Staré stromy využívá k hnízdění i několik vzácných a ohrožených ptáků – holub doupňák (Columba oenas), žluva hajní (Oriolus oriolus), strakapoud prostřední (Dendrocopos medius) a lejsek šedý (Muscicapa striata).

Některé luční porosty v NPP Terčino údolí, kromě toho, že tvoří významnou část kompozice parku, jsou velmi cenné i z přírodovědného pohledu. Druhovým složením se přibližují vegetaci střídavě vlhkých bezkolencových a vlhkých pcháčových luk. V okolí Lázniček roste bohatá populace prstnatce májového (Dactylorhiza majalis) a všivce lesního (Pedicularis sylvatica). Dalšími typickými rostlinnými druhy jsou např. kohoutek luční (Lychnis flos-cuculi), rdesno hadí kořen (Bistorta major), čertkus luční (Succisa pratensis) a krvavec toten (Sanguisorba officinalis). Ojediněle se zde vyskytují i mezofilní ovsíkové louky s prhou arnikou (Arnica montana). Na nejcennější luční porosty je vázán modrásek očkovaný (Maculinea telejus), hnědásek kostkovaný (Melitaea cinxia) a otakárek fenyklový (Papilio machaon). Potravní nabídku si na loukách zpestřuje řada druhů ptáků, např. pěnice slavíková (Sylvia borin), rehek zahradní (Phoenicurus phoenicurus), špaček obecný (Sturnus vulgaris), sedmihlásek hajní (Hippolais icterina) a další. Mezi další typické obyvatele luk památky patří hraboši: hraboš polní (Microtus arvalis), h. mokřadní (M. agrestis) a hrabošík podzemní (M. subterraneus). Při okrajích lesních porostů žije běžná myšice křovinná (Apodemus sylvaticus) a hojně jsou rozšířeni rejsek obecný (Sorex araneus) a r. malý (S. minutus).

Rostlinnou a zvířecí pestrost lesů a luk Terčina údolí umocňují vysazené rostliny, z nichž některé se v parku samovolně rozšiřují již desítky let. Můžeme tak při vycházce pozorovat severoamerický muchovník Lamarckův (Amelanchier lamarckii) a zanici zimolezovitou (Diervilla lonicera) nebo jihoevropský kakost hnědočervený (Germanium phaeum). Nepřehlédnutelný je i solitérní jedinec platanu javorolistého (Platanus ×hispanica) a cypřišku Lawsonova (Chamaecyparis lawsoniana) u Modrého domu.

Na území NPP Terčino údolí se nachází řada historických staveb a objektů, některé z nich slouží jako rekreační zařízení. Území je hojně turisticky navštěvováno a jsou zde prováděny rozsáhlé managementové úpravy, od kosení lučních porostů přes vyřezávání náletových dřevin a úpravy stružek po šetrné lesnické hospodaření. Chráněným územím procházejí dvě naučné stezky – Lesnická naučná stezka a Naučná stezka NPP Terčino údolí.