Národní přírodní památka V jezírkách

Národní přírodní památka V jezírkách má rozlohu 2,5 hektaru a je územně chráněna od roku 1988. Předmětem ochrany je výskyt ohrožených druhů rostlin, zejména z čeledi vstavačovitých, a obojživelníků. Území je v rámci doplnění národního seznamu navrhováno k zařazení do soustavy Natura 2000 jako evropsky významná lokalita.

Chráněné území leží ve Středočeském kraji, na hranici okresů Kolín a Nymburk, uvnitř zkušebního železničního okruhu mezi obcemi Cerhenice, Sokoleč a Velim. Spadá do teplé klimatické oblasti a nadmořská výška se pohybuje okolo 193 metrů. Položeno je na nízké terase řeky Labe, která v této části Polabí tvoří rozlehlou plochu a leží jen nevysoko nad dnešní nivou. Geologickým podkladem jsou labské štěrkopísky, v jejichž podloží vystupují střednoturonské slíny až slínovce. Půdy jsou nápadně černé, humózní, s různě silným podílem štěrkopísku, na většině plochy silně karbonátově vápnité a podle charakteru vegetace pravděpodobně i slabě zasolené.

Území má specifický vodní režim; jde o dvě periodicky zaplavované terénní deprese protáhlé ve směru východ-západ, postupně vysychající v suchých obdobích roku. Druhotnou úpravou, vzniklou zřejmě někdejší těžbou štěrkopísku, vznikla třetí, trvalá vodní nádrž.

Na tůně je vázáno rozmnožování a vývoj obojživelníků. Nejvzácnějšími druhy, které zde prodělávají svůj vývoj, jsou blatnice skrvnitá (Pelobates fuscus) a kuňka ohnivá (Bombina bombina). Z vodních měkkýšů stojí na pozornost výskyt levotočky (Aplexa hypnorum) a lištovky lesklé (Segmentina nitida). Vegetace volných vodních ploch je představována především porosty lakušníku niťolistého (Batrachium trichophyllum) a bublinatky jižní (Utricularia australis), méně pak parožnatkou (Chara globularis). Tůně jsou ale v současnosti z větší části zarostlé rákosem. V rákosině ve východní části hnízdí pochop rákosní (Circus aerugineus). Hojně se zde vyskytuje silně ohrožený rostlinný druh, který má optimum na přechodu rákosin a luk, ožanka čpavá (Teucrium scordium).

Největší rozlohu NPP zaujímají luční společenstva charakteru kontinentální vysokobylinné vegetace s hojným výskytem žluťuchy žluté (Thalictrum flavum). Tento typ, vázaný na sporadicky obhospodařovaná místa v nivách velkých řek, je v České republice v současnosti již velmi vzácný. Méně jsou zastoupeny porosty vysokých ostřic. Na luční biotopy je vázán výskyt vstavačovitých; populace prstnatce pleťového (Dactylorhiza incarnata) čítá okolo dvou až tří tisíc kvetoucích rostlin. Fragmentárně, blíže k tůním, má vegetace charakter slatinných luk; zde leží těžiště výskytu vstavače bahenního (Orchis palustris).

Zajímavý objev byl učiněn při výzkumu fauny půdních bezobratlých. Byla zde nalezena svinka Armadillidium zenckeri. Jedná se o druh, který dosud nebyl z Čech udáván. Nejbližší lokality byly na jižní Moravě. Souběžně byl tento druh v Čechách zjištěn také v NPP Slatinná louka u Velenky. V jezírkách lze však jeho populaci považovat za bohatou a stabilní.

Vyhlášení Národní přírodní památky V jezírkách bylo motivováno bezprostředním ohrožením zavážením zeminou v rámci náhradních rekultivací. Část cenných ploch jižně od NPP byla nevratně zničena. Vzhledem k dlouhodobé absenci obhospodařování obsahují luční společenstva hojněji expanzivní druhy (třtina křovištní, rákos obecný). Kosení, k němuž bylo po vyhlášení územní ochrany opět přistoupeno, mělo výrazný pozitivní dopad na populace vstavačovitých. Expanzivní druhy se jím však daří eliminovat jen částečně. Určité ohrožení představuje i izolovanost území uprostřed intenzivně zemědělsky využívané krajiny.