Národní přírodní památka Váté písky

Výměra 94,5 ha, nadmořská výška 180-190 m, k.ú. Bzenec, Vracov. Úzký bezlesý pruh (široký do 60 m) o délce 5,5 km po obou stranách železniční trati mezi stanicemi Rohatec a Bzenec-Přívoz. Váté písky jsou nejvýznamnější ukázkou rostlinných společenstev na nezalesněných plochách vátých písků jižní Moravy. Lokalita je bohatá na pískomilné druhy rostlin a živočichů.

V minulosti byla lokalita součástí původních doubrav s příměsí borovice lesní. Lesní pastvou a hrabáním steliva došlo v 18. století k rozsáhlému odlesnění a vznikly otevřené plochy, kde písečné bouře postupně vytvořily duny. Oblast byla proto známá jako Moravská Sahara.
Na počátku 19. století byl ing. Bedřichem Bechtlem vypracován projekt zalesnění těchto ploch a téměř celé území bylo brzy osázeno borovicemi. K uchování dnešního chráněného území přispěla výstavba železnice z Vídně do Krakova kolem roku 1840. Díky ní vznikl bezlesý protipožární pás, který byl do konce provozu parních lokomotiv (kolem roku 1970) pečlivě udržován. Území pak začalo postupně zarůstat borovými semenáči z okolních lesů, místy i akátem. Tento nálet je čas od času odstraňován.

Z mořských sedimentů z období mladších třetihor a čtvrtohorních teras řeky Moravy byly v době poledové (před 9 - 12 tisíci lety) vyváty jejich jemnější části a vznikla rozsáhlá oblast vátých písků. Tyto písky jsou kyselé, obsahují velký podíl křemence a dosahují mocnosti 10-30 m. Na nich se vyvinula kambizem arenická, místy vznikají regozemě arenické.

Území pokrývají teplomilná společenstva vázaná na kyselé písky. Vegetace je, vzhledem k extrémním podmínkám (velká propustnost a extrémní teploty půdního povrchu), řídká a nízká. Typický je bohatý výskyt lišejníků z rodu dutohlávka (Cladonia). Vzhledem k charakteru biotopu a díky zeměpisné poloze má zdejší vegetace unikátní druhovou skladbu. K charakteristickým druhům patří trávy paličkovec šedavý (Corynephorus canescens) a kostřava pochvatá Dominova (Festuca vaginata subsp. dominii). Mezi chráněné druhy patří např. ozdobná tráva kavyl písečný (Stipa borysthenica), divizna brunátná (Verbascum phoeniceum), kolenec pětimužný (Spergula morisonii), žlutě kvetoucí “slaměnka” smil písečný (Helichrysum arenarium), šater latnatý (Gypsophila paniculata) a tomkovice plazivá (Hierochloë repens).

V přírodní památce se vyskytuje význačná hmyzí fauna vázaná na písčitá stanoviště. Byla zde zjištěna řada vzácných pískomilných a teplomilných druhů střevlíkovitých brouků. Faunu světlomilných brouků charakterizuje výskyt četných listorohých, např. chrousta maďalového (Melolontha hippocastani) a chrousta mlynaříka (Polyphylla fullo). Bohatá je také fauna blanokřídlého hmyzu, zejména žahalek, zlatěnek, včel, kutilek, z toho mimo jiné velmi vzácná kutilka zubatá(Bembix rostrata). V roce 2000 zde bylo zjištěno osm druhů čmeláků, včetně velmi vzácného čmeláka Bombus cryptarum, a tři druhy pačmeláků. Z ostatního hmyzu je třeba vzpomenout čtyři druhy mravkolvů, vzácné druhy sarančí, kobylek, také kudlanku nábožnou (Mantis religiosa), pakudlanku jižní (Mantispa styriaca) a ploskoroha pestrého (Ascalaphus macaronius). K typickým motýlům této lokality patří např. pestrokřídlec podražcový (Zerynthia polyxena), okáč písečný (Hipparchia statilinus), nesytka bělavá (Chamaesphecia leocopsiformis) a trávníčková (Synansphecia muscaeformis).

Samostatnou kapitolu tvoří pavouci, kteří zde jsou studováni teprve v posledních letech. Dosud bylo zjištěno několik desítek druhů, z nich mnohé patří mezi teplomilné vzácnosti v celoevropském měřítku. Jedním z příkladů je stepník rudý (Eresus cinnabarinus). Tři zde zjištěné druhy jsou nové pro Českou republiku, pavouk Alopecosa psammophila je dokonce novým druhem pro vědu.
K zajímavým ptákům patří skřivan lesní (Lullula arborea), lelek lesní (Camprimulgus europaeus), dudek chocholatý (Upupa epops) a bělořit šedý (Oenanthe oenanthe). Pravidelně zde loví ostříž lesní (Falco subbuteo), který hnízdí v okolních lesích. Na píscích rovněž žije velmi početná populace ještěrky zelené (Lacerta viridis) a užovky hladké (Coronella austrica).

V minulosti byly v pruhu podél železnice velmi časté požáry, které měly pro druhovou rozmanitost spíše kladný význam, neboť udržovaly v rovnováze různé typy vegetace a vzácná fauna se zde udržela po celou dobu. S modernizací tratě se požáry vyskytují méně často, proto hlavní péče o chráněné území spočívá v likvidaci náletu akátu, borovic, třtiny křovištní a zlatobýlu kanadského.