Národní přírodní památka Vrkoč

Tvarově a strukturou charakteristický skalní útvar, vybíhající z levého svahu labského údolí nad železniční trať Praha - Ústí nad Labem a tvořící důstojný protějšek pravobřežnímu hradu Střekov, byl vyhlášen za národní přírodní památku v roce 1966. Je určen k ochraně vynikající ukázky sloupcovité odlučnosti čediče orientované do tvaru obráceného vějíře. Název NPP zohledňuje lidové pojmenování skály podle typu úpravy vlasů.   
 
Hlavním ochranářským zájmem v území je vypreparovaná žíla olivinického čediče s charakteristickým vějířovitým uspořádáním odlučných sloupců, nejlépe patrných v čele protáhlého útvaru nad železniční tratí Ústí nad Labem – Praha. Magma tvořící nyní tento útvar proniklo do souvrství pískovců a postupně tuhlo za současného působení tlaků z několika stran – odtud vějířovitá konfigurace pěti- až šestibokých hranolů o průměrné tloušťce kolem 20 cm. Souběžně se skalami prudce spadá k Labi boční údolí Podlešínského potoka (levostranný labský přítok), které se ve své dolní polovině zařezává až do santonských pískovců, které představují nejmladší uloženiny křídového stáří v Českém středohoří. V horní třetině údolí je pak mohutný skalní amfiteátr, tvořený nadložním příkrovem čedičových vulkanitů. Nad skalními stěnami, členěnými do nápadných svislých sloupců, vyúsťuje v úzkém zářezu potok, vzápětí přepadající přes hranu stěny 12 m vysokým vodopádem, nejvyšším v Českém středohoří.
Čelo žíly Vrkoče bylo v polovině 19. století odtěženo v souvislosti se stavbou železniční trati, což pomohlo k odkrytí nejznámější ukázky vějířovitého uspořádání sloupců (cca 40 m vysoká stěna přímo u trati, ve stěně je zřetelná svislá střední rýha, od které se na obě strany rozbíhají   vějířovitě prohnuté čedičové sloupky). 
 
Skalní útvar Vrkoče prorůstá tařice skalní (Aurinia saxatilis), v okolí se vyskytuje běžná hájová a vlhkomilná květena s množstvím druhů typických pro suťové lesy. 
 
Zoologický průzkum nebyl dosud proveden, ale charakter území napovídá, že by se zde mohla vyskytovat dosti významná fauna bezobratlých. Vlhká místa v zástinu hostí hojnou populaci mloka skvrnitého (Salamandra salamandra). 
 
Skladba dřevin suťových lesů (dub s příměsí lípy a javoru) je blízká přirozenému složení. 
 
Území navazuje na krajské město Ústí nad Labem, je proto využíváno především pro příměstskou turistiku. V bezprostřední blízkosti je umístěn labský dopravní koridor (železniční trať, silnice, řeka Labe). Vlastní skalní útvar je nárazově očišťován od náletů dřevin.