Národní přírodní památka Zbrašovské aragonitové jeskyně

NPP Zbrašovské aragonitové jeskyně (ZAJ) byla vyhlášena v roce 2003 na celkové rozloze 7,74 ha. Předmětem ochrany je reprezentativní úsek hydrotermálního krasového území, ležící na levém břehu řeky Bečvy s jeskynním systémem ZAJ, povrchovými a podzemními krasovými jevy včetně jeskynních výplní, zdrojnicemi minerálních vod, hlubinnými vývěry oxidu uhličitého a přírodními společenstvy na povrchu i v podzemí.

Povrch chráněného území je z větší části kryt lesním porostem s přírodě blízkou skladbou dřevin. Na stanovišti lipodubových bučin a lipových javořin roste smíšený les tvořený převážně bukem lesním (Fagus sylvatica), dubem zimním (Quercus petraea), habrem obecným (Carpinus betulus), javorem klenem (Acer pseudoplatanus), jasanem ztepilým (Fraxinus excelsior), ale i smrkem ztepilým (Picea abies), jedlí bělokorou (Abies alba) a dalším dřevinami. Celkově zde bylo zjištěno přes 220 druhů vyšších rostlin včetně řady chráněných a významných jako např. osladič přehlížený (Polypodiuum interjectum), lilie zlatohlavá (Lilium martagon), kruštík širolistý (Epipactis helleborine) a sveřep větevnatý (Bromus ramosus).

Zdejší specifické prostředí vytváří vhodné podmínky pro existenci řady významných a ohrožených druhů  živočichů. ZAJ nejsou kvůli celoročně vysoké teplotě zimovištěm letounů (Chiroptera), ale příležitostně se tu vyskytuje vrápenec malý (Rhinolophus hipposideros), netopýr hvízdavý (Pipistrellus pipistrellus) nebo n. večerní (Eptesicus serotinus). Z dalších zvláště chráněných druhů tu žijí např. slepýš křehký (Anguis fargilis), ještěrka obecná (Lacerta agilis), plch velký (Glis glis), krahujec obecný (Accipiter nisus) či lejsek bělokrký (Ficedula albicollis). Z více skupin bezobratlých, které zde byly zkoumány, patří k nejzajímavějším mnohonožky (Diplopoda), zejména druhy Brachychaeteuma bradae a Geoglomeris subterannea  jejichž výskyt byl prvně v ČR prokázán právě na této lokalitě.

Zbrašovské aragonitové jeskyně jsou jedinými zpřístupněnými jeskyněmi hydrotermálního původu v ČR. Tvoří je složitý komplex chodeb, dómů, komínů a puklin v několika výškových úrovních, v současné době (2008) je objeveno a zmapováno celkem 1240 m s výškovým rozpětím (denivelací) 55 m. Jedná se o největší dosud známý jeskynní systém Hranického krasu, jehož poloha na rozhraní dvou evropských geomorfologických celků - Českého masivu a Západních Karpat - předznamenala také jeho naprosto mimořádný geologický vývoj. V nejmladší fázi se totiž na  zkrasovění zdejších devonských vápenců kromě běžných meteorických vod podílely také vydatné prameny teplých minerálek, vystupující z velkých hloubek podél geologických zlomů. Tak vznikly jeskyně s unikátními sekundárními výplněmi a mikroklimatem, nemající v Evropě obdoby. Kromě klasické kalcitové výzdoby nalezneme v jeskyních minerál aragonit, vzácnou kosočtverečnou modifikaci uhličitanu vápenatého (CaCO3), krystalizující zde v teplém vzdušném prostředí. Naproti tomu pod hladinou minerálních jezer vznikaly sintrové povlaky stěn připomínající „koblihy“, které jsou na průřezu nápadně páskované. Světovou raritou jsou však především raftové (dříve gejzírové) stalagmity, vznikající na dně jezer jako akumulace sesypaných sintrových kůrčiček plovoucích dříve na hladině.

Specifické mikroklima ZAJ charakterizují jednak vysoká teplota ovzduší v jeskyních (14 – 16 °C) a dále výskyt prostor trvale zaplněných plynem oxidem uhličitým (CO2). Uvolňuje se z podzemních jezer kyselky a udržuje se nad jejich hladinou jako souvislý, několik metrů mocný plynový polštář. Vzhledem k tomu, že je asi 1,5x těžší než vzduch, zůstává nahromaděn v nejnižších partiích v tzv. „plynových jezerech“.

Pojmenování Zbrašovské pochází od názvu obce Zbrašova, na jehož katastru byly jeskyně na přelomu roku 1912-13 objeveny bratry Josefem a Čeňkem Chromých, dnes náleží správnímu obvodu obce Teplice nad Bečvou. Jeskyně byly zpřístupněny pro veřejnost r. 1926. V letech 2003-05 prošla celkovou rekonstrukcí návštěvní trasa, která byla propojena raženou spojovací štolou do jednosměrného okruhu a stavebně upravena na špičkové technické úrovni. Návštěvní okruh je dlouhý 375 m a jeho prohlídka trvá 50 minut.

Na protějším břehu kaňonovitého údolí Bečvy tvořeném vrchem Hůrka se v národní přírodní rezervaci Hůrka u Hranic nachází Hranická propast, nejhlubší propast v ČR.