Národní přírodní rezervace Adršpašsko – teplické skály

Adršpašsko-teplické skály jsou evropsky proslulým pojmem, který je spojován s fenoménem pseudokrasového reliéfu vytvořeného v kvádrových pískovcích.

V podobě rozsáhlých skalních plošin, divoce členěných hřbetů, kaňonů, soutěsek a labyrintů skalních věží, krytých lesními porosty s významnou podhorskou a horskou květenou a zvířenou, představují celek jedinečné přírodovědné i estetické hodnoty. Jsou nejrozsáhlejším komplexem tohoto druhu v Evropě. Proto je zcela přirozené, že nejhodnotnější část tohoto území (1771,8 ha) byla již v roce 1933 vyhlášena rezervací.

Ze severní části Polické vrchoviny vystupují Adršpašsko-teplické skály jako tabulová plošina, tvořená horninami svrchní křídy a porušená řadou tektonických zlomů. Samotná skalní města jsou tvořena křemičitými kvádrovými pískovci středního turonu až coniaku. Skalní reliéf vystupuje ve výškovém rozpětí 500 – 786 m n. m. Převýšení jednotlivých skalních věží a pilířů je až 100 metrů. Významný je zde i výskyt podzemních forem reliéfu - pseudokrasových jeskyní a propastí. Např. Teplická jeskyně je svojí délkou 1065 m nejdelší pseudokrasovou jeskyní v ČR. V současnosti jsou však objeveny systémy, které budou pravděpodobně ještě rozsáhlejší.

Díky takto dynamickému reliéfu vykazují zdejší skalní města nejvýraznější teplotní inverzi ze všech skalních měst ČR. Vlhké a chladné mikroklima kaňonů, soutěsek a jeskyní umožňuje výskyt glaciálních reliktů. Z přirozených lesních společenstev se v území dochovala mozaika reliktních borů, fragmenty podmáčených až rašelinných smrčin v inverzních plochách a zbytky převážně acidofilních bučin. Předmětem ochrany jsou i společenstva vysokostébelných niv v inverzních polohách skalních měst, kde se ojediněle dochoval i místní ekotyp roklinového smrku. Velmi bohatá je bryoflóra území. Dosud bylo na území národní přírodní rezervace nalezeno 261 druhů mechorostů, z toho 41 druhů je zařazených na Červeném seznamu mechorostů ČR.

Ze zoologických pozoruhodností Adršpašsko-teplických skal je nutné zmínit pravidelné hnízdění sokola stěhovavého (Falco peregrinus), skalní kolonii kavky obecné (Corvus monedula) nebo tajemné glaciální relikty pseudokrasových jeskyní – např. pavouka Batyphantes eumenis nebo střevlíka Trechus striatulus, který byl zjištěn v části nově objeveného rozsáhlého systému rozsedlinových jeskyní v Teplických skalách.

Teplickým i Adršpašským skalním městem procházejí komerční okruhy, další části skalního celku jsou zpřístupněny značenými cestami, umožňujícími projít kolem nejmonumentálnějších a nejromantičtějších skalních útvarů a zákoutí nebo se rozhlédnout po kraji ze skalnatého vrcholku Čápu. Horolezeckou činnost je možné provozovat na území k tomu vyhrazeném. Skalní svět tak rozněcuje vnímavá srdce, poutá zvídavou mysl i odměňuje těla.