Národní přírodní rezervace Bílá strž

Hluboko zaříznuté údolí Bílého potoka v rozsáhlém lesním komplexu na severovýchodních svazích Královského hvozdu, 2 – 3 km jižně od obce Hamry.

Katastrální území: Hamry, Hojsova Stráž (okres Klatovy)
Výměra: 79,02 ha
Nadmořská výška: 735 – 1086 m
Vyhlášeno: 1972

Severovýchodní svahy hřbetu Královského hvozdu, do nichž je hluboko zaříznuto 6920 údolí horního toku Bílého potoka s četnými stupni a peřejemi a s 13 m vysokým vodopádem. Příkré svahy údolí porůstají převážně autochtonní smrkové porosty.

Skalní podloží je budováno biotiticko-muskovitickými svory, které jsou protknuty intruzemi žul a křemenných žil. Ostře zaříznuté údolí Bílého potoka má esovitý tvar a potok v něm překonává četné skalní výchozy tvořící stupně, peřeje a nízké vodopády.

Vzhledem k velkému výškovému rozpětí zahrnuje území rezervace porosty květnatých bučin (podsvaz Eu-Fagenion) a sahá až téměř po horní okraj horských acidofilních bučin svazu Luzulo-Fagion (Calamagrostio villosae-Fagetum), které v ní plošně převládají. Vlivem inverzního topoklimatu úzce zaříznutého údolí převládají převážně autochtonní porosty smrku ztepilého (Picea abies), do nichž jsou ovšem v nezanedbatelné míře vtroušeny buk lesní (Fagus sylvatica), jedle bělokorá (Abies alba) a v nižším stromovém patru jeřáb ptačí (Sorbus aucuparia). Nejstarší části lesních porostů rezervace dosahují věku 220 až 240 let a jsou soustředěny do malé části chráněného území v okolí vodopádu.

Bylinné patro je díky výše uvedené klimatické zvláštnosti tvořeno jak druhy acidofilních horských bučin, tak druhy výše navazujících klimaxových smrčin. Mezi nejvýznamnější patří žebrovice různolistá (Blechnum spicant), mléčivec alpský (Cicerbita alpina), podbělice alpská (Homogyne alpina), vranec jedlový (Huperzia selago) a plavuň pučivá (Lycopodium annotinum).

Na území národní přírodní rezervace se vyskytují pro Šumavu běžné druhy obratlovců, z nichž je potřebné jmenovat alespoň krkavce velkého (Corvus corax), datlíka tříprstého (Picoides tridactylus) a rysa ostrovida (Lynx lynx), okrajově se zde vyskytuje také tetřev hlušec (Tetrao urogallus). Bílá strž je jednou z prokázaných lokalit výskytu plcha zahradního (Eliomys quercinus) a byl zde zaznamenán také výskyt puštíka bělavého (Strix uralensis) jako výsledek jeho reintrodukce v NP Bavorský les.

Kromě členitého terénu je právě složení a struktura lesních porostů dalším specifickým rysem rezervace. Porosty byly pravděpodobně alespoň jednou smýceny, část z nich je však zřejmě první generací po pralese. Nejstarší porosty se zachovaly v okolí vodopádu. Jsou tvořeny převážně smrkem, jehož některé exempláře dosahují průměru 95 cm ve výčetní výšce, dále jedlí a jeřábem. Buk se vyskytuje hojněji na svahu nad levým břehem Bílého potoka pod úrovní 900 m n. m., jinak se objevuje jen řídce. V posledních desetiletích se v přirozené obnově prosazuje opět smrk, s ním však velmi hojně i jedle. V současné době jsou porosty rezervace ponechávány samovolnému vývoji.

Národní přírodní rezervace je přístupná po značené cestě, která prochází její severní částí a dále dřevěným chodníkem se sestupem k vodopádu a do zbytku nejstarších porostů. Je dobrým příkladem lesa, který byl člověkem dočasně exploatován, kultivován a následně ponechán samovolnému vývoji. Stav porostů dobře dokumentuje skutečnost, že i za těchto okolností se ekosystémy postupně stabilizují a směřují samovolně k vytvoření smíšeného, věkově a prostorově diferencovaného přirozeného lesa.