Národní přírodní rezervace Bořeň

Vrch s výrazným skalnatým vrcholem, krajinná dominanta (539 m), asi 1,5 km jižně od Bíliny.Rezervace zde byla vyhlášena na výměře 23,24 ha roce 1977. Bořeň je mohutný vypreparovaný lakolit nefelinického fonolitu s příkrými erozně–denudačními svahy. Předmětem ochrany jsou ohrožená rostlinná společenstva s řadou zvláště chráněných druhů rostlin, na nepřístupných skalách hnízdí vzácní dravci. Význačný turistický a vyhlídkový bod. 

V podloží je dvojslídná a biotitická kataklastická ortorula proterozoického stáří, která byla ve druhohorách zakryta křídovými turonskými slínovci. Ve třetihorách byla při sopečné činnosti podložní rula nadzvednuta, rozlámána a do souvrství křídových slínovců pronikl v miocénu mohutný lakolit nefelinického fonolitu. Ve čtvrtohorách byl pevný fonolit erozními procesy vypreparován z okolních měkčích slínovců a vytvořil unikátní, ze všech stran nápadnou neovulkanickou kupu. Erozi urychlily toky (řeka Bílina a její předchůdkyně Praohře), které prořízly západně od Bořeně hluboké údolí v podložní rule. Fonolit má monumentální sloupcovitou odlučnost s až 100 m vysokými skalními stěnami. Mrazovým zvětráváním vznikly skalní jehly, věže, sloupy, puklinová jeskyně atp. Svahy pokrývají kamenohlinité sutě, na několika místech i souvislá suťová pole. 

Strmé SZ až SV expozice Bořeně s vysokými skalami a kamennými sutěmi porůstá vegetace s převahou kyselomilných druhů, jako je třtina rákosovitá (Calamagrostis arundinacea), a s význačným výskytem reliktních druhů: hvězdnice alpská (Aster alpinus) patří k druhům kriticky ohroženým, silně ohrožené jsou kosatec bezlistý (Iris aphylla), hvozdík sivý (Dianthus gratianopolitanus) a lomikámen trsnatý (Saxifraga rosacea), ohrožená je tařice skalní (Aurinia saxatilis). Naproti tomu ve vegetaci slunných J a JZ svahů převládají xerotermní travinná společenstva s výskytem silně ohroženého koniklece lučního (Pulsatilla pratensis subsp. bohemica) a ohrožené divizny brunátné (Verbascum phoeniceum). Zbytky luk a pastvin při hranici rezervace postupně zarůstají křovinami a lesem. Zde je hojná lilie zlatohlávek (Lilium martagon), prvosenka jarní (Primula veris) a bradáček vejčitý (Listera ovata). Svahy při vrcholu místy prorůstá teplomilná doubrava přecházející v suťový les.

Na lokalitě bylo zjištěno 92 druhů ptáků, z nichž je 22 druhů uvedeno v seznamu zvláště chráněných živočichů. Lokalita je historickým hnízdištěm výra velkého (Bubo bubo). Z dalších významných druhů obratlovců se zde vyskytuje ropucha zelená (Bufo viridis) a užovka hladká (Coronella austriaca). Na lokalitě byl zaznamenán výskyt 18 druhů měkkýšů, zastoupených jak lesními, tak xerofilními druhy. Pozoruhodná je přítomnost pěti druhů vrkočů (rod Vertigo) – Vertigo pusilla, V. antivertigo, V. pygmaea, V. alpestris a V. angustior. Ze zástupců hmyzu je k vidění například otakárek ovocný (Iphiclides podalirius).

Lesnictví se uplatňuje pouze okrajově - území rezervace tvoří převážně skála.

Rezervací vede naučná stezka z Bíliny až na vrcholovou vyhlídku, v území je provozována horolezecká činnost. Hospodaření v okrajových lesních porostech směřuje k postupné likvidaci nepůvodních dřevin (borovice černá). Prováděny jsou asanační zásahy tlumící rozvoj keřové vegetace na plochách sutí a xerotermní travinné vegetace. Lokalita je zařazena do soustavy Natura 2000 k ochraně vegetace skal, skalnatých svahů a sutí.