Národní přírodní rezervace Broumovské stěny

Výměra rezervace 1179,4 ha, nadmořská výška 620-773 m, k.ú. Bělý, Hlavňov, Křinice, Martínkovice, Božanov, Slavný, Suchý Důl. NPR vyhlášena v roce 1956.

Hřbet Broumovských stěn je ve směru SZ-JV dlouhý asi 12 km, na severozápadě počínaje Honským sedlem (589 m n. m.), na jihovýchodě končí sedlem Machovský kříž (669 m n. m.). Broumovské stěny tvoří přirozený předěl dvou důležitých celků - přírodní i historickou hranici mezi Polickem a samotnou Broumovskou kotlinou. Jsou budovány kvádrovými pískovci středního turonu, jejichž mocné souvrství je ukloněno k jihozápadu. V závislosti na úklonu těchto vrstev jsou svahy směrem do Polické pánve mírné, zato k severovýchodu do rovinaté Broumovské kotliny spadá hřeben příkrými skalními stěnami a prudkými svahy s převýšením i přes 300 metrů. Pro tento typický terénní charakter došly Broumovské stěny ke svému pojmenování. Nejvyšším bodem Broumovských stěn je Božanovský Špičák (773 m n. m.) vystupující v jejich východní části. Typické jsou zaoblené skalní věže, balvanitá pole na plošinách.  Pro severovýchodní část je typická divoká modelace se strmými stěnami a hlubokými roklemi. Členitá morfologie podmiňuje i početný výskyt podzemních prostor jeskynního až propasťovitého charakteru. Je evidováno 26 podzemních lokalit.

V extrémních podmínkách kvádrových pískovců je půdní pokryv málo vyvinutý. Půdní typ lze většinou označit jako litozem neboli půdu nevyvinutou, tvořenou jen vrstvou mělkého humusovitého horizontu na skále. V místech, kde se na skalním povrchu vytvořily hlubší vrstvy půdy se jedná o podzol. Na zamokřených lokalitách pramenišť a podél potůčků se setáme s pseudeoglejemi. Na některých místech v roklích mezi skalami dochází k hromadění rašeliny, jejíž nejhlubší vrstvy se dle palinologických rozborů usadily v preboreálu a boreálu. Při přívalových deštích a jarních táních dochází mnohdy ke splachu písku z povrchu skal a turistických cest.

Bylinné patro na kyselých stanovištích je zpravidla druhově chudé, tvoří je zejména metlička křivolaká (Avenella flexuosa), borůvka černá (Vaccinium myrtillus), brusinka obecná (Rhodococcum vitis-idaea), vřes obecný (Calluna vulgaris), na vlhčích místech třtina chloupkatá (Calamagrostis villosa). V roklích a na vlhkých balvanitých sutích se vyskytují čípek objímavý (Streptopus amplexifolius), plavuň pučivá (Lycopodium annotinum), vranec jedlový (Huperzia selago), kapraď podobná (Dryopteris expansa). Vzácný je mléčivec alpský (Cicerbita alpina). Pro květnaté bučiny jsou v území charakteristické kostřava lesní (Festuca altissima), bažanka vytrvalá (Mercurialis perennis), svízel vonný (Galium odoratum), pitulník horský (Galeobdolon montanum), ječmenka lesní (Hordelymus europaeus), řidčeji se vyskytují lilie zlatohlávek (Lilium martagon), kyčelnice devítilistá (Dentaria enneaphyllos) a kyčelnice cibulkonosná (Dentaria bulbifera). Na kamenitých svazích se vzácně objevuje kapradina laločnatá (Polystichum aculeatum) a v okolí pramenišť ostřice převislá (Carex pendula). Z mechorostů je nejzajímavější výskyt poměrně vzácné kratušky vlasovité (Brachydontium trichodes). Bohaté mechové patro je vyvinuto především v klenových bučinách na severovýchodních svazích.

Broumovské stěny se rozkládají v jedlobukovém až smrkobukovém vegetačním stupni. Menší výraznost skalního fenoménu má za následek nižší zastoupení stanovišť reliktních borů a rovněž slabší výskyt rostlinných druhů provázejících inverzní polohy. Větší části území lze rekonstrukčně charakterizovat bučinami, acidofilními i květnatými. Zejména na severovýchodních prudkých svazích jsou místy zachovány klenové bučiny, v některých případech vysokého stáří a rázu přírodního lesa. Z keřů jsou významnější zimolez černý (Lonicera nigra), krušina olšová (Frangula alnus), lýkovec jedovatý (Daphne mezereum) a vzácně se vyskytující růže převislá (Rosa pendulina).

V celkové skladbě porostů dnes převládá (asi 80%) smrk ztepilý. Významně je zastoupena bříza, dále buk lesní, méně borovice lesní, javor klen a další listnáče, místy je vtroušena i jedle bělokorá. Introdukován byl modřín opadavý a v menší míře douglaska tisolistá. Návětrné hřebenové polohy a jihozápadní svahy postihly v osmdesátých letech 20. století kůrovcové kalamity vyvolané zvýšenými imisemi. Z půdoochranných důvodů byly rozsáhlé holiny zalesněny břízou. Nyní je zlepšována nepříznivá druhová skladba lesů v NPR i následky imisí výsadbami listnáčů i jedlí.

Z 27 zjištěných druhů savců je možno jmenovat myšici temnopásou (Apodemus agrarius) a rejska horského (Sorex alpinus). V okolí Božanova je možno častěji se setkat plchy velkými (Glis glis) i s plšíky lískovými (Muscardinus avellanarius). Broumovské stěny jsou významnou lokalitou lovné zvěře, zvlášť jelení a černé. V hlubokých a těžko prostupných lesích nalézají ideální útočiště jezevec lesní (Meles meles) a liška obecná (Vulpes vulpes), dále i většina našich drobných šelem.

I zde bezobratlí živočichové zaujímají velice významné místo. Na zachovalé porosty listnáčů, zejména buků je vázána celá řada druhů brouků, jako např. roháček bukový (Sinodendron cylindricum). Ze zajímavých nálezů je možno dále jmenovat velkého sekáče klepýtníka členěného (Ischyropsalis helwigii). V pískových osypech pod skalami lze často spatřit lapací jamky mravkolva obecného (Myrmeleon formicarius). Glaciální relikt pavouček (Bathyphantes eumenis) byl nalezen ve vlhkých roklích. Dochovaly se i pralesovité porosty, kde ve dřevě padlých kmenů žije horský plž vrásenka pomezní (Discus ruderatus), zatímco na vlhká úpatí pronikla karpatská vlahovka (Monachoides vicinus).

Relativně menší návštěvnost území a tím i větší klid dávají příležitost k nerušenému rozmnožování některým náročnějším obratlovcům. Zejména tak ostražití ptáci, jakými jsou například sokol stěhovavý (Falco peregrinus), krkavec velký (Corvus corax) a výr velký (Bubo bubo), dále pak kulíšek nejmenší (Glaucidium passerinum) a sýc rousný (Aegolius funereus) nacházejí v zdejších skalách k životu potřebné podmínky. Pro toto území lze z významných živočichů ještě jmenovat například čolka horského (Triturus alpestris), mloka skvrnitého (Salamandra salamandra) a ještěrku živorodou (Lacerta vivipara).