Národní přírodní rezervace Bukačka

Lesní porosty a louky na hřebeni Orlických hor při státní hranici s Polskem, ca 1 km severozápadně od Masarykovy chaty na Šerlichu, se nacházejí v k.ú. Sedloňov na ploše o výměře 50.2989 ha v nadmořské výšce 960–1025 m. Území bylo vyhlášeno v roce 1954. Motivem ochrany je původní smíšená bukosmrčina s klenem a jeřábem a horské podmáčené louky se vzácnou květenou a hmyzem.

Geologický podklad tvoří svorové ruly a svory. Převážně kyselá hnědá půda, místy rašelinná půda, je většinou hlinitopísčitá, s kameny až balvany, místy dosti vlhká, s mocnou vrstvou humusu.

Bukačka je pro svou druhovou pestrost právem nazývána "Botanickou zahradou Orlických hor". Bylo zde zjištěno celkem 294 druhů vyšších rostlin, z toho 23 chráněných. Např.: běloprstka horská (Leucorchis albida), bledule jarní (Leucojum vernum), oměj pestrý (Aconitum variegatum) a oměj šalamounek (A. callibotryon), prha arnika (Arnica montana), prstnatec májový (Dactylorhiza majalis) a p. Fuchsův (D. fuchsii), rosnatka okrouhlolistá (Drosera rotundifolia), rozchodník huňatý (Sedum villosum), sklenobýl bezlistý (Epipogium aphyllum), svízel sudetský (Galium sudeticum) a tučnice obecná (Pinguicula vulgaris). Z hub pak byla nalezena zajímavá čapulka bahenní (Mitrula paludosa).

V rezervaci byla zjištěna celá řada obratlovců, např. čolek horský (Triturus alpestris), ještěrka živorodá (Lacerta vivipara), slepýš křehký (Anguis fragilis), zmije obecná (Vipera berus), kulíšek nejmenší (Glaucidium passerinum), datel černý (Dryocopus martius), ze savců rejsek horský (Sorex alpinus) a plšík lískový (Muscardinus avellanarius). Z hmyzu pak zajímavé druhy blanokřídlých, jako např. Tenthredo balteata a Pantoclis mese, v ČR známý jen z Orlických hor. Z dvoukřídlých se zde vyskytuje Zygota spinosa, která byla dosud v ČR sbírána jen na šumavském Boubíně, jinak je známá až z Tater. Z brouků byly zjištěny blýskáčci Epuraea thoracica a E. variegata a velmi vzácný druh blýskáčka s ojedinělým výskytem a relikt I. řádu Ipidia binotata, indikátor původních bučin. Jeho vývoj probíhá ve dřevě rozloženém bílou hnilobou. Z bezobratlých se zde vyskytuje mimo jiné reliktní plž Iphigena mucida badia.

Vlastní jádro lesní části rezervace tvoří pralesovitá bukosmrčina s javorem klenem (Acer pseudoplatanus) a jeřábem ptačím (Sorbus aucuparia) o rozloze přibližně 10 ha. Buk lesní (Fagus sylvatica) zde dosahuje horní hranice svého rozšíření (přes 1000 m n. m.). Ostatní porosty jsou smrkové s vtroušeným bukem, klenem a jeřábem. Slabá přirozená obnova je způsobena drsnými klimatickými podmínkami a vyššími stavy spárkaté zvěře. Nastává rozpad smrkových porostů vlivem imisí za spolupůsobení větru a kůrovce.

V rozpadajících se smrkových porostech je třeba zvýšit zastoupení listnatých dřevin a v jádru rezervace maximálně chránit přirozené zmlazení buku a javoru klenu. Na loukách je třeba udržovat pestrost rostlinných druhů především kosením a vyklízením pokosené hmoty. Rezervací prochází frekventovaná Jiráskova horská cesta a je zde umístěn panel na trase naučné stezky Okolím Deštného.