Národní přírodní rezervace Býčí skála

Rezervace zaujímá hluboko zaříznuté údolí Křtinského potoka ve střední části Moravského krasu. Byla vyhlášena v roce 2004 a její výměra činí 190,8 ha.

Území představuje klasický geologický profil nejstaršími horninami Moravského krasu. Na západě je rezervace budována v granitoidech brněnského masívu, směrem k východu nasedají devonské vápence.

Vyskytují se zde četné povrchové a podzemní krasové jevy. Z povrchových jevů se jedná o škrapová pole a vyvěračky, z podzemních pozornost zasluhuje především jeskyně Býčí skála. Jedná se o vývěrovou jeskyni systému podzemního Jedovnického potoka, která je propojena s jeskyněmi Rudického propadání. Délka tohoto systému je cca 13 km. Suchá jeskyně Jáchymka je známá nálezy kvartérní fauny. Nejvzácnější je psovitá šelma Cuon europaeus.

V rezervaci je zachována pestrá řada různých lesních typů, odpovídajících rozmanitosti podmínek na styku dvou geologických podloží, členitému terénu s různou expozicí a teplotní inverzí. Mezi nejteplomilnější lesní typy patří porosty dřínových doubrav s dubem zimním (Quercus petraea), habrem obecným (Carpinus betulus) a vzácně i dubem pýřitým (Quercus pubescens), mahalebkou obecnou (Prunus mahaleb) a dřišťálem obecným (Berberis vulgaris). V bylinném podrostu nalezneme prvosenku jarní (Primula veris), pryšec mnohobarvý (Euphorbia polychroma), medovník meduňkolistý (Melittis melissophyllum) aj. Nejchladnější lesní typy představují jedlové bučiny a suťová společenstva s javorem klenem (Acer pseudoplatanus), jilmem drsným (Ulmus glabra) a často s mohutnými jedlemi (Abies alba). V jejich bylinném podrostu lze spatřit podhorské až horské druhy, jako kriticky ohrožený ploštičník evropský (Cimicifuga europaea), měsíčnici vytrvalou (Lunaria rediviva), samorostlík klasnatý (Actaea spicata) aj. Typické jsou bučiny s bukem lesním (Fagus sylvatica), javorem klenem (Acer pseudoplatanus), lípou velkolistou (Tilia platyphyllos), v podrostu s bažankou vytrvalou (Mercurialis perennis), kyčelnicí devítilistou (Dentaria enneaphyllos) a k.cibulkonosnou (D. bulbifera) aj. Zcela odlišná vegetace je vyvinuta na kyselém podkladu brněnské vyvřeliny s dubem zimním (Quercus petraea), borovicí lesní (Pinus sylvestris) a v podrostu s kostřavou ovčí (Festuca ovina) a k. sivou (F. pallens), smolničkou obecnou (Lychnis viscaria) aj. Unikátem je silně ohrožená kapradinka skalní (Woodsia ilvensis).

Z jeskyně Býčí skála jsou známi praví jeskynní živočichové, největší význam má však pro zimování netopýrů. Každou zimu se jich zde shromažďuje několik set. Nejhojnější je netopýr velký (Myotis myotis), méně početný je vrápenec malý (Rhinolophus hipposideros) a netopýr brvitý (Myotis emarginatus). Zachovalost a pestrost biotopů této rezervace dobře dokládají motýli. Z celkového počtu druhů České republiky jich zde bylo zjištěno plných 28 %, tj. 950 druhů. Na tok Křtinského potoka je vázán ledňáček říční (Alcedo atthis). V lesních komplexech žije řada zajímavých ptáků, např. holub doupňák (Columba oenas), strakapoud prostřední (Dendrocopos medius), krkavec velký (Corvus corax), puštík obecný (Strix aluco) aj.

Turisticky a rekreačně exponované území je vedle pěších a cykloturistů vyhledáváno i speleology a horolezci. Huť Františka s expozicí Technického muzea Brno připomíná bohatou historii těžby a zpracování železné rudy. Různorodé využívání jeskyně Býčí skály dokládají archeologické nálezy. Zastiženo zde bylo magdalenienské osídlení s unikátními rytinami znaků a čar na valouncích kulmských drob. Byla zde datována nejstarší kresba v Moravském krasu z pozdní doby kamenné (eneolit) stáří 5200 roků. Jeskyně je však známa především nálezem „halštatského knížecího pohřbu“ z mladší doby železné. Dramatickou historii připomínají pozůstatky po válečných úpravách v tzv. Předsíni (německá vojenská továrna). Zajímavá místa zpřístupňují naučné stezky „Josefovské údolí“ a „Cesty železa“.