Národní přírodní rezervace Cahnov – Soutok

NPR Cahnov – Soutok (vyhlášena 1949) se nachází v údolní nivě řek Moravy a Dyje, 8 km jižně od Lanžhota. Současná rozloha NPR je 13,46 ha a průměrná nadmořská výška území je 150 m. Hlavním předmětem ochrany je biotop lužního lesa. Tento lužní les je typickou ukázkou jihomoravského lužního lesa pralesovitého charakteru. Součástí rezervace je i menší zaplavovaná louka s cennou mokřadní vegetací a faunou.

V podloží údolní nivy jsou sedimenty Vídeňské pánve, na nich jsou uloženy fluviální štěrkopísky a v nadloží písčité povodňové hlíny. Mrtvá ramena jsou vyplněna organickými sedimenty (hnilokaly). Půdní kryt tvoří fluvizemě glejové a typické.

Převážnou většinu porostů tvoří tvrdé luhy nížinných řek (Fraxino pannonicae-Ulmetum). Ve stromovém patře se objevuje dub letní (Quercus robur), jasan úzkolistý (Fraxinus angustifolia Vahl), habr obecný (Carpinus betulus), lípa malolistá (Tilia cordata), babyka obecná (Acer campestre) a hrušeň polnička (Pyrus pyraster). V jeho podrostu je typická válečka lesní (Brachypodium sylvaticum), metlice trsnatá (Deschampsia cespitosa), ostřice lesní (Carex sylvatica), místy i vzácná ostřice hubená (Carex strigosa), z jarních bylin je nejčastější sasanka pryskyřníkovitá (Anemone ranunculoides). V porostech s dominantním habrem se vyskytuje sněženka podsněžník (Galanthus nivalis) a místy rozrazil horský (Veronica montana). Břehy vodních kanálů provází především vrba bílá (Salix alba), spolu s ní chrastice rákosovitá (Phalaris arundinacea), kosatec žlutý (Iris pseudacorus), karbinec evropský (Lycopus europaeus) a opletník plotní (Calystegia sepium). Ve vodě je běžný okřehek menší (Lemna minor). Luční společenstva zde tvoří především kontinentální zaplavované louky svazu Cnidion venosi. V něm převládá psárka luční (Alopecurus pratensis), lipnice bahenní (Poa palustris), ostřice časná (Carex praecox), z významných druhů se vyskytuje jarva žilnatá (Cnidium dubium), šišák hrálolistý (Scutellaria hastifolia), violka nízká (Viola pumila), řeřišnice malokvětá (Cardamine parviflora) a huseník luční (Arabis nemorensis). Na nejvlhčích místech louky je společenstvo s dominantní ostřicí štíhlou (Carex gracilis). Z rezervace bylo popsáno několik druhů dřevokazných hub, např. Hypoxylon fraxinophilum, H. macrocarpum a H. moravicum.

V dutinách starých stromů žije několik druhů netopýrů a hnízdí v nich např. holub doupňák (Columba oenas), žluna šedá (Picus canus), lejsek bělokrký (Ficedula albicollis) a šoupálek krátkoprstý (Certhia brachydactyla), v mokřadu na louce chřástal kropenatý (Porzana porzana). Staré stromy hostí velmi zajímavou hmyzí faunu. Dosti častý je tesařík obrovský (Cerambyx cerdo), zjištěn byl krajník pižmový (Calosoma sycophanta) a vzácný krasec Eurythyrea quercus. Velké kolonie tvoří mravenec Liometopum microcephalum. V tůňce na louce v rezervaci je velmi hojný skokan ostronosý (Rana arvalis). Na okrajích tůní se vyskytuje vzácný střevlík Carabus clathratus.

Po ukončení pastvy v druhé polovině 19. století byly lesní porosty dnešní rezervace ponechány přirozenému vývoji. Po roce 1970 se plocha rezervace stala součástí obory s intenzivním chovem jelení a daňčí zvěře. Její vysoké stavy zapříčinily současnou absenci nejmladší věkové třídy v lesním porostu, současně s tím dochází k rozpadu přestárlé dubové nadúrovně a nahrazování dubu jasanem. V 90. letech stavy zvěře byly silně omezeny. V roce 2004 byl okolo části rezervace vybudován nákladem MŽP plot, který zcela brání přístupu zvěře.

Lokalita byla pravidelně ovlivňována záplavami, které přestaly působit po regulaci Dyje a Moravy v průběhu 70. a 80. let - v důsledku toho silně poklesla hladina podzemní vody. Po roce 1990 se započalo s pravidelným povodňováním, které by mělo následky poklesu hladiny podzemní vody zmírnit. Louku v rezervaci je třeba pravidelně sekat.