Národní přírodní rezervace Čantoria

Pralesovité lesní společenstvo na jižním svahu masivu hory Velká Čantoryje v oblasti Slezských Beskyd, asi 2 km severovýchodně od obce Nýdek při česko-polské hranici v nadmořské výšce 720 – 958 m. Území je v katastrálním území Nýdek a má výměru 39,45 ha. Ochrana byla vyhlášena v roce 1988.

Přirozené lesní porosty v jedlobukovém a z části smrkobukovém lesním vegetačním stupni, v nichž jsou zastoupena všechna vývojová stádia, zvláště staré jedle bělokoré (Abies alba), buky lesní (Fagus sylvatica) a smrky ztepilé (Picea abies) na kamenitých sutích s nevyvinutou půdou. V pralesovité části porostu se nachází poslední exemplář původního tisu červeného (Taxus baccata). V jižní části rezervace je také několik starých javorů klenů (Acer pseudoplatanus) unikátních rozměrů, věk nejmohutnějšího z nich se odhaduje na více než 200 let.

Nejcennější přirozené lesní porosty tvořící jedinečnou ukázku lesního ekosystému, do něhož prakticky nezasahoval člověk, se nacházejí v centrální části CHÚ. Jde o velmi starý porost (věk 150 - 220 let) pralesovitého charakteru. Na světlinách se zmlazuje buk lesní (Fagus sylvatica), javor klen (Acer pseudoplatanus) a jedle bělokorá (Abies alba), ojediněle i smrk ztepilý (Picea abies) Místy je vidět trouchnivějící torza a vývraty starých suchých jedlí bělokorých (Abies alba).

Staré přirozené a pralesovité zbytky porostů plní funkci ochrannou, protierozní a stabilizační, ale též funkci určitého refugia lesních dřevin, zejména pokud jde o buk lesní (Fagus sylvatica), jedli bělokorou (Abies alba), javor klen (Acer pseudoplatanus), ekotyp horského smrku ztepilého (Picea abies) a tis červený (Taxus baccata). Značná část terénu je kamenitá, skalnatá, suťovitá, znemožňující normální hospodaření. Lesy jsou ponechány přirozenému vývoji. Jsou v dobrém zdravotním stavu, staré porosty se obnovují samovolně, mladší nepůvodní skupiny smrku ztepilého (Picea abies) jsou poškozeny sněhem a imisemi.

Na poměrně velké ploše převládá květnatá bučina s kapradí rozloženou (Dryopteris dilatata), kapradí samcem (Dryopteris filix-mas), kapradinou Braunovou (Polystichum braunii), kapradinou laločnatou (Polystichum aculeatum), papratkou samičí (Athyrium filix-femina) a bukovníkem kapraďovitým (Gymnocarpium dryopteris). Ojediněle najdeme sněženku podsněžník (Galanthus nivalis), lilii zlatohlávek (Lilium martagon), hojnější je hořec tolitovitý (Gentiana asclepiadea).

Na svazích Čantoryje žije velká populace modranky karpatské (Bielzia coerulans). Můžeme zde najít kriticky ohroženého roháčka Ceruchus chrysomelinus a v nižších polohách na otevřených prostranstvích batolce duhového (Apatura iris).

Mezi zvláště chráněné obratlovce žijící na tomto území patří mlok skvrnitý (Salamandra salamandra), ještěrka živorodá (Zootoca vivipara) a zmije obecná (Vipera berus). Pralesovité porosty vytvářejí vhodné podmínky např. pro včelojeda lesního (Pernis apivorus), krkavce velkého (Corvus corax) a ořešníka kropenatého (Nucifraga caryocatacactes). Staré doupné stromy jsou hnízdišti řady datlovitých, např. datla černého (Dryocopus martius). Velmi cenný je výskyt lelka lesního (Caprimulgus europaeus). Průzkumem drobných zemních savců byli zjištěni rejsek horský (Sorex alpinus) a myšivka horská (Sicista betulina), která na Čantoryji dosahuje severozápadního okraje karpatskáho subareálu. Pozorováni byli plch lesní (Dryomys nitedula) a plch velký (Glis glis). 

Území, ležící převážně na jihozápadním úbočí Čantoryje, je pokryto hlinitopíščitými svahovinami, často suťovitými, ze kterých místy vystupují výchozy hornin. V nich převažují hrubě rytmické flyšové sedimenty s výrazným zastoupením hrubozrných drobových glaukonitických pískovců středního oddílu godulských vrstev slezské příkrovové jednotky. Pouze v severním cípu území se vyskytují drobně rytmické flyšové sedimenty s převahou prachovců a jemně zrnitých pískovců, charakteristické pro spodní oddíl godulských vrstev. Stáří hornin je svrchnokřídové. Půdní pokryv je tvořen humusovým (kambizemním) podzolem s kambizemí dystrickou, v nižších partiích se vyvinula kambizem typická.

Přirozené a pralesovité porosty jsou ponechány přirozenému vývoji. Zde úspěšně probíhá přirozená obnova. Ve změněných porostech je nutné podporovat zmlazení javoru klenu (Acer pseudoplatanus) a jedle bělokoré (Abies alba) individuální mechanickou ochranou semenáčků. Výhledovým cílem je udržet v 6. lesním vegetačním stupni horský původní smrk ztepilý (Picea abies) a zvýšit zastoupení jedle bělokoré (Abies alba). Jelikož se v rezervaci nachází poslední exemplář tisu červeného (Taxus baccata), je nutno důsledně zabezpečit jeho ochranu a zároveň připravit a postupně realizovat program reintrodukce této dřeviny.

Dále je možno uvažovat o zprůchodnění turistické stezky vedoucí středem území.