Národní přírodní rezervace Černé a Čertovo jezero

Dva ledovcové kary s jezery na svazích Jezerní hory, 4 – 6 km severozápadně od Železné Rudy.
Katastrální území: Hojsova Stráž, Železná Ruda (okres Klatovy)
Výměra: 174,86 ha
Nadmořská výška: 1008 – 1343,4 m
Vyhlášeno: 1933

Dvě jezera, Černé a Čertovo, vyplňující dna výrazně modelovaných ledovcových karů s vyvinutými suťovými karovými smrčinami a fragmenty subalpínských bezlesých společenstev a s přirozenými klimaxovými smrčinami na hřbetu Jezerní hory. V Černém jezeře roste na jediné lokalitě v ČR šídlatka jezerní (Isoëtes lacustris).

Charakter rezervace určují dva ledovcové kary, v nichž leží přirozená jezera, hrazená čelními morénami. V severovýchodním svahu Jezerní hory (1343,4 m n. m.) je zahloubený rozsáhlý a výrazně modelovaný kar Čertova jezera, největšího a nejníže položeného jezera české Šumavy (18,43 ha, 1008 m n. m.), s povodím o ploše 1,286 km² patřící k povodí Labe. V jihovýchodním svahu se nachází menší a méně výrazný kar Čertova jezera (10,33 ha, 1030 m n. m.), jehož povodí o výměře 0,857 km² leží v povodí Dunaje. Ve strmých karových stěnách se vyvinuly skalní stupně a suťové proudy, nad Černým jezerem jsou ve stěně skalní plotny se zbytky ledovcových ohlazů. Ve vrcholové části jihozápadních svahů Jezerní hory leží rozsáhlá suťová pole.

Skalní podloží celé rezervace tvoří biotiticko-muskovitické svory s morfologicky významnými, až několik metrů mocnými vložkami kvarcitů a kvarcitických svorů. V úpatních částech karů se místy nacházejí výrazné vrstvy kvartérních uloženin, zastoupených glaciogenními, periglaciálními a menšími náplavovými tvary.

V půdním pokryvu převažují zejména podzoly – podzol typický na vrcholovém hřbetu a podzol kambizemní na svazích, dále kryptopodzol typický. Na podmáčených stanovištích jsou vyvinuty gleje (glej kambický) a na skalnatých částech svahů a volných suťových polích ranker typický.

Významným přírodním faktorem, který zejména v karu Černého jezera ovlivňuje rozložení rostlinných společenstev, jsou účinky anemo-orografického systému návodícího údolí říčky Weisser Regen, projevující se zejména mimořádnými sněhovými podmínkami lokality. Pravidelný pohyb plazivého sněhu a menších lavin po strmých svazích společně s dlouho vytrvávajícími sněhovými poli (sněžníky) pod skalními stupni výrazně snižují přirozenou hranici zapojeného lesa v karech. Porosty nad touto hranicí lze považovat za fragmenty subalpínské vegetace.

V krátkostébelných společenstvech skalních stupňů a spár svazu Juncion trifidi (společenstvo Agrostis rupestris-Juncus trifidus) v karu Černého jezera rostou sítina trojklanná (Juncus trifidus), psineček skalní (Agrostis rupestris) a vzácně jinořadec kadeřavý (Cryptogramma crispa). Spáry skal, do kterých zatéká voda, jsou souvisle porostlé bezkolencem modrým (Molinia caerulea).

Na stupňovitých skalních plochách v obou karech jsou vyvinuty také ostrůvkovité porosty borovice kleče (Pinus mugo) s ojediněle vtroušeným jeřábem ptačím (Sorbus aucuparia) a vrbou velkolistou (Salix appendiculata) řazené do svazu Pinion mugi (Myrtillo-Pinetum mugi).

Stanoviště sněžníků umožňují vývoj vysokobylinných společenstev horských niv svazu Dryopterido-Athyrion (Gentiano pannonicae-Athyrietum alpestris). Kromě dominantní papratky horské (Athyrium distentifolium) v nich roste hořec panonský (Gentiana pannonica), dále např. samorostlík klasnatý (Actaea spicata), mléčivec alpský (Cicerbita alpina), pryskyřník platanolistý (Ranunculus platanifolius), oměj šalamounek (Aconitum callibotryon), udatna lesní (Aruncus vulgaris) aj.

Na svazích obou karů se nacházejí fragmenty přirozených porostů dvou typů bučin. Druhově bohatší společenstvo s vysokobylinným podrostem nad Černým jezerem lze označit jako klenovou bučinu (Aceri-Fagetum), kdežto chudší porost ve stěně Čertova jezera odpovídá acidofilní třtinové bučině (Calamagrostio villosae-Fagetum).

Konkávní tvary terénu s vlhčím substrátem ve svazích jezerních karů porůstají menší fragmenty vysokobylinných papratkových smrčin (Athyrio alpestris-Piceetum) s dominantní papratkou horskou a s příměsí mléčivce alpského (Cicerbita alpina), starčku hercynského (Senecio hercynicus) aj. Chudší stanoviště v karech a svahy i plochý hřbet Jezerní hory pokrývají klimaxové třtinové smrčiny (Calamagrostio villosae-Piceetum) s dominantní třtinou chloupkatou (Calamagrostis villosa), k níž se druží metlička křivolaká (Avenella flexuosa), bika lesní (Luzula sylvatica), podbělice alpská (Homogyne alpina) a další.

Z obou jezer je zajímavější Černé jezero. V unikátním vodním submerzním společenstvu svazu Isoëtion lacustris zde v hloubce 2,5 až 6 m roste početná populace šídlatky jezerní (Isoëtes lacustris). Naproti tomu dříve udávaný zevar úzkolistý (Sparganium angustifolium) již z jezera nenávratně vymizel. Druhou nejhojnější rostlinou dna je v současné době rašeliník Sphagnum lescurii.

Druhově poměrně bohatá je řasová flóra obou jezer, zejména Černého. V něm a v jeho jezerní stěně bylo dosud nalezeno 205 druhů sinic a řas. Nejhojnějšími druhy v planktonu obou jezer jsou obrněnky Peridinium umbonatum a Gymnodinium uberrimum a zlativka Dinobryon pediforme. V profilu neporušených jezerních sedimentů, odebraném v Čertově jezeře, bylo identifikováno 144 druhů rozsivek, které pomáhají datovat změny v chemismu jezera.

Rezervace je mimořádně významným územím rovněž z hlediska bryologického a lichenologického. Kary obou jezer jsou jedinými lokalitami mechu pruhovky vroubkované (Rhabdoweisia crenulata) v ČR. Jen zde a v karu Plešného jezera roste lesklec sourubkovitý (Plagiothecium neckeroideum) a v minulosti se tu vyskytovala i štěrbovka silnožebrá (Andreaea crassinervia). V potůčku v karu Čertova jezera se nachází jedna ze dvou lokalit okružnice stlačené (Nardia compressa) v ČR.

Kar Černého jezera (spolu s karem Plešného jezera) patří k místům s největší druhovou diverzitou lišejníků v České republice. K druhům, které nebyly kromě karů Černého a Čertova jezera jinde v ČR zaznamenány, patří Caloplaca lucifuga, Porina hibernica a Rinodina interpolata. Pro řadu arkto-alpínských druhů lišejníků, jako např. pro vousatec žlutozelený (Alectoria ochroleuca), tenkomázdřík Leptogium teretiusculum, paličkovec křehký (Sphaerophorus fragilis), šídlovec kůstkovitý (Thamnolia vermicularis) a pupkovku Umbilicaria proboscidea je rezervace jediným známým útočištěm na Šumavě. Z dalších vzácných a ohrožených druhů byly recentně nalezeny např. důlkatec plicní (Lobaria pulmonaria), ledviník sorediosní (Nephroma parile) a paličkovec korálovitý (Sphaerophorus globosus), řada saxikolních mikrolišejníků, např.šálečka Lecidea commaculans, mapovník Rhizocarpon leptolepis a pupkovka vykousaná (Umbilicaria torrefacta), některé epifytické druhy, k nimž mimo jiné náleží vousatec dvoubarevný (Bryoria bicolor), Parmeliella triptophylla a Rinodina archaea, a také terikolní druhy Micarea turfosa a Polyblastia gothica.

V chráněném území, zejména v jezerních karech, žijí mnohé význačné druhy hub, např. chráněná bolinka černohnědá (Camarops tubulina) nebo vzácný choroš ohňovec ohraničený (Phellinus nigrolimitatus), vázaný na staré padlé kmeny smrků. Z rezervace bylo popsáno několik druhů vřeckovýtrusých hub, pro vědu zcela nových.

Fauna rezervace odpovídá svým složením zóně klimaxových smrčin Královského hvozdu. Je druhově relativně chudá, obsahuje však velmi významné reliktní prvky. Na Jezerní hoře v biotopu periglaciálních kamenných sutí žije vzácný arkto-alpínský severský pavouk slíďák Acantholycosa norvegica . Ve vrcholových partiích Jezerní hory a v karech jezer se vyskytuje šumavská endemická forma střevlíka Oreonebria castanea sumavica. Faunisticky významnými druhy brouků jsou také střevlíci Calathus micropterus, Carabus linnei, Trechus alpicola a Amara erratica, nosatec Barypeithes araneiformis, mrchožrouti Aclypea souverbiei a Pteroloma forsstroemi, drabčíci Mycetophorus monticola a Anthophagus omalinus a tesaříci Evodinus clathratus a Judolia sexmaculata. Okolí Černého jezera je typovou lokalitou mnohonožky Haasea pinivaga a žížaly Dendrobaena vejdovskyi.

Zooplankton obou jezer byl zkoumán již koncem 19. století, poté v polovině 20. století, a jeho studium pokračuje i v současnosti, takže jsou k dispozici údaje pro hodnocení dlouhodobého vývoje změn prostředí, jak chemismu vody, tak oživení jezer. V Černém jezeře dosud přežívá perloočka Ceriodaphnia quadrangula, ostatní dříve zjištěné druhy planktonních korýšů zde již nežijí. Vyvíjejí se tu rovněž larvy boreálního chrostíka Molanna nigra, který zde má jižní hranici areálu.

Fauna obratlovců je, kromě některých eurytopních živočichů, tvořena především typickými druhy horského jehličnatého lesa. Na území rezervace hnízdí tetřev hlušec (Tetrao urogallus), datlík tříprstý (Picoides tridactylus), kos horský (Turdus torquatus) a krkavec velký (Corvus corax). Celý prostor Jezerní hory je pravidelně navštěvován rysem ostrovidem (Lynx lynx).

Zcela převažující smrkové porosty jsou různorodého původu. Staré porosty na náhorní planině Jezerní hory jsou pravděpodobně přirozenou klimaxovou smrčinou. Nejstarší smrky dosahují věku 300 let a mají solitérní habitus naznačující, že před zhruba 150 až 300 lety zde rostl nezapojený smrkový les. Tato smrčina byla na větších plochách kácena při zásazích proti kůrovci v letech 1996 až 1998 (dřevo zůstalo dřeva na místě), jinak je ponechávána samovolnému vývoji. Svahy Jezerní hory, stejně jako svahy karů, pokrývají mladší smrčiny, vyvinuté na místech, kde bylo pravděpodobně holosečně káceno na počátku 19. století. Nenajdeme zde stromy starší než 250 let. Do nadmořské výšky 1200 až 1250 m pronikají buky, které místy dokonce převažují (v části karu Čertova jezera). V celé rezervaci, zejména pod úrovní 1250 m n. m., roste jedle, která se, s výjimkou vrcholového hřbetu Jezerní hory, přirozeně obnovuje a místy je dokonce v přirozené obnově dominantní. Rozsáhlé změny však způsobil v roce 2007 orkán Kyrril.

Rezervace je jedinečným modelovým územím pro sledování relativně přirozených samovolných trendů vývoje lesních i nelesních formací. Přitom zde nehrozí přímé ohrožení nebo ovlivnění nejrozmanitějších společenstev jezerních karů. Pro zachování neporušených jezerních sedimentů a populace šídlatky jezerní není možné do jezer vstupovat či provádět destruktivní výzkum jezerního dna. Veřejnosti je území přístupné po značených turistických stezkách.