Národní přírodní rezervace Čertoryje

Výměra rezervace 325,6 ha, výměra ochranného pásma 369,3 ha (Vojšické louky), nadmořská výška 350-445 m, k. ú. Hrubá Vrbka, Kněždub, Tvarožná Lhota.

Komplex luk, který se rozkládá jižně od obce Kněždub, mezi rekreační oblastí Lučina, obcí Malá Vrbka a státní hranicí se Slovenskem. Čertoryje představují nejrozsáhlejší květnaté bělokarpatské louky s vysokou krajinářskou hodnotou a výskytem četných druhů chráněných rostlin a živočichů. Název Čertoryje (“čert to ryje”) ukazuje, jak si lidé vysvětlovali zdejší sesuvy půdy.

Geologickým podložím je zvrásněný flyš bělokarpatské jednotky Magurského flyše. Na tomto podloží vznikla převážně černozem těžší zrnitosti, ve vyšších polohách kambizem. Rezervace vykazuje malé výškové rozdíly.

Typickým rysem rezervace jsou roztroušené hájky a solitérní duby, lípy a jeřáby břeky. Kolem meandrujícího potoka Járkovce je vyvinuta vegetace karpatských dubohabřin. Převažujícím typem vegetace jsou druhově velmi bohaté teplomilné louky, v nichž převažuje sveřep vzpřímený (Bromus erectus). Na vlhčích místech přecházejí ve vegetaci s dominantním bezkolencem rákosovitým (Molinia arundinacea). Charakteristickým prvkem na loukách jsou pramenné výchozy a sezónně prosychající luční mokřady, místy s mělkou vrstvou slatiny (do 20 cm).

V rezervaci se vyskytuje velké množství vzácných a chráněných druhů, mimo jiné dvacet různých druhů orchidejí. K nejhojnějším patří pětiprstka žežulník pravá (Gymnadenia conopsea subsp. conopsea), vstavač mužský (Orchis mascula), vstavač vojenský (Orchis militaris), vemeník dvoulistý (Platanthera bifolia) a rudohlávek jehlancovitý (Anacamptis pyramidalis), jehož populace je nejbohatší v České republice. Významné jsou i tořič čmelákovitý (Ophrys holosericea), tořič včelonosný (O. apifera) a střevíčník pantoflíček (Cypripedium calceolus). Na mokřinách rostou prstnatec pleťový (Dactylorhiza incarnata), prstnatec májový (D. majalis), kruštík bahenní (Epipactis palustris) a pětiprstka žežulník hustokvětá (Gymnadenia conopsea subsp. densiflora). Z dalších vzácností zde nalezneme kriticky ohrožené druhy srpici karbincolistou (Serratula lycopifolia) a trávu plevnatec lesostepní (Danthonia alpina). K chráněným druhům patří i desítky dalších rostlin, jako jsou mečík střechovitý (Gladiolus imbricatus), lilie cibulkonosná (Lilium bulbifera), lilie zlatohlávek (L. martagon), tři kosatce - kosatec trávovitý (Iris graminea), k. pestrý (I. variegata) a sibiřský (I. sibirica), hořec křížatý (Gentiana cruciata) a hořec hořepník (Gentiana pneumonanthe), hadí mord nachový (Scorzonera purpurea), chrpa chlumní (Centaurea triumfettii). Vlhká místa vyhledává malá kapradina hadilka obecná (Ophioglossum vulgatum), pryšec kosmatý (Euphorbia villosa), starček stinný (Senecio umbrosus) a bahenní pampelišky (Taraxacum sect. Palustria). V lesních porostech roste z chráněných rostlin medovník velkokvětý (Melittis melissophyllum), okrotice bílá (Cephalanthera alba) a dlouholistá (C. longifolia). V území se objevují také teplomilné dřeviny, jako dřín obecný (Cornus mas) a velmi vzácně dub šípák (Quercus pubescens).

Botanicky významné je i ochranné pásmo rezervace, nazývané Vojšické louky, kde na jediném místě v České republice roste rozrazil latnatý (Pseudolysimachion spurium) a na jediném místě v Bílých Karpatech mečík bahenní (Gladiolus palustris). 

V rezervaci žije pestré společenstvo živočichů stepních i lesních, kterým vyhovuje rozsáhlý komplex luk s velkou proměnlivostí vegetačního krytu. Řada těchto živočichů patří mezi poklady naší fauny, například sekáči Egaenus convexus, známý od nás jen z této lokality, a Zacheus crista. Namátkou lze jmenovat další živočichy, např. sklípkánka černého (Atypus piceus), tesaříka obrovského (Cerambyx cerdo).

Pestrá je fauna mravenců, vosiček, včel a dalších blanokřídlých. Motýly reprezentuje silná populace perleťovce dvouřadého (Brenthis hecate) a kopřivového (B. ino). Dále zde žije vřetenuška smldníková (Zygaena cynarae), pestrokřídlec podražcový (Zerynthia polyxena), nesytka žlutobřichá (Synanthedon flaviventre) a nesytka ochmetová (Synanthedon loranthi). Silně jsou zastoupeni také noční motýli a není výjimkou během jediné letní noci přilákat na světlo více než 130 druhů. Celkově je z rezervace známo více než tisíc druhů motýlů!

K nejpočetnějším složkám zdejší fauny náleží dvoukřídlí. Například bahnomilka Ellipteroides adrastea byla v roce 1984 popsána na základě nálezů pocházejících z této typové lokality.

Z plazů a obojživelníků lze na sušších místech zastihnout ještěrku obecnou (Lacerta agilis), užovku hladkou (Coronella austriaca) a ropuchu obecnou (Bufo bufo), na vlhčích místech užovku obojkovou (Natrix natrix), rosničku zelenou (Hyla arborea) a kuňku žlutobřichou (Bombina variegata). Tato oblast je význačným trdlištěm skokana hnědého (Rana temporaria) a štíhlého (R. dalmatina). V Járkovci se pravidelně rozmnožuje mlok skvrnitý (Salamandra salamandra).

Rezervace je také významným hnízdištěm ptáků vázaných na luční biotopy a světlé háje. Žije zde např. chřástal polní (Crex crex), křepelka polní (Coturnix coturnix), bramborníček černohlavý (Saxicola torquata), ťuhýk šedý (Lanius excubitor), ťuhýk obecný (Lanius collurio), krutihlav obecný (Jynx torquilla), ostříž lesní (Falco subbuteo), žluva hajní (Oriolus oriolus), strnad luční (Miliaria calandra) a pěnice vlašská (Sylvia nisoria).
Lze očekávat potvrzení výskytu mnoha dalších význačných, zejména bezobratlých, živočichů.

V minulosti na plochu dnešní rezervace navazovaly kavylové stepi, které však byly zničeny hnojením a postupně rozorány, stejně jako část Vojšických luk v ochranném pásmu. V letech 1999 až 2004 se podařilo tyto plochy znovu zatravnit regionální semennou směsí na výměře přes 80 ha.

Do doby zřízení rezervace v roce 1987 byly přístupné plochy luk hnojeny, ale většina významných druhů přežila na místech pro techniku nedostupných, jako jsou okraje stromových skupin a prudší svahy. Od roku 1986 se zde začaly za pomoci brigádníků čistit dlouho nekosené svahy, které byly zarostlé náletem křovin, zejména hlohů. Vyčištěné plochy jsou nyní, stejně jako okolní louky, každoročně koseny.

Součástí rezervace jsou tisíce solitérních dubů a ostrůvky dubových porostů. Duby však trpí nemocemi souborně označovanými jako tracheomykóza a jsou navíc napadeny poloparazitem ochmetem evropským (Loranthus europaeus). Stromy proto nyní hromadně usychají. Od roku 1996 jsou vybraní odumřelí jedinci každoročně v zimě odstraňováni. Zároveň jsou vyrůstající semenáčky dubů ochráněny proti poškození okusem nebo kosením, aby nedošlo ke ztrátě krajinného rázu. V dubových porostech je prováděna probírka k jejich prosvětlení a následnému zmlazení.