Národní přírodní rezervace Chejlava

NPR Chejlava byla stanovena vyhláškou MŽP č. 395/1992 Sb. První zmínka o ochraně porostu nad Ždírcem u Blovic pochází z roku 1925, v roce 1933 byla tato lokalita začleněna mezi chráněná území.

Rezervace se nachází v katastrálním území Měcholupy u Blovic v okrese Plzeň - jih a rozkládá se na ploše necelých 26 ha, přibližně v polovině spojnice mezi obcemi Měcholupy a Ždírec, v nadmořské výšce 538 – 616 m. Leží severovýchodně od vrcholu Bukové hory (651 m n. m.) v horní části svahu v místech, kde z hlavního cca severo-jižně probíhajícího hřebene, spadajícího do údolí řeky Úslavy, odbočuje východním až jihovýchodním směrem postranní hřeben. Z klimatického hlediska lze oblast hodnotit jako mírně teplou s průměrnými ročními teplotami v rozmezí 7 – 8 °C, s úhrnem srážek 550 - 600 mm.

Předmětem ochrany je starý smíšený listnatý porost (zachovalá a druhově bohatá bučina) s bohatou hájovou květenou v podrostu.
Prioritním zájmem ochrany přírody je zachování a obnova starých smíšených listnatých porostů a postupné omezení, až vyloučení lidských zásahů s cílem dosažení režimu samovolného vývoje.
NPR Chejlava je zároveň součástí evropsky významné lokality v soustavě Natura 2000. 

Území NPR Chejlava a její okolí je z regionálně – geologického hlediska součástí proterozoika (starohor) Českého masivu a podle geomorfologického členění reliéfu ČR leží v okrsku Bukovohorské vrchoviny, která náleží podcelku Radyňské vrchoviny v rámci Švihovské vrchoviny. Horninové podloží je budováno nepřeměněnými nebo jen slabě přeměněnými břidlicemi a drobami proterozoického stáří, ve kterých se vyskytují vložky (čočky) buližníku. Výskyty buližníku jsou vázány především na severní část území rezervace a pruh při její západní hranici. V okolí buližníkových suků se vytvářejí balvanité až blokové sutě. Periglaciálního původu jsou mrazové sruby o maximální výšce 10 m, pod nimiž jsou vyvinuty skalní plošiny.

Na území NPR se vyskytují i antropogenní terénní tvary – terén přeměněný povrchovou důlní činností (zbytky jam a odvaly vzniklé při hledání či těžbě limonitu) a při východním okraji NPR snad i náznaky terénních úprav (meze a snosy kamene), nasvědčující zemědělskému využívání oblasti.

Většinu území NPR pokrývají květnaté bučiny svazu Fagion, v rámci jehož podsvazu Eu – Fagenion bývají rozlišovány další asociace:
Tilio cordatae Fagetum - porosty s převahou buku lesního (Fagus sylvatica) s příměsí lípy velkolisté (Tilia platyphyllos) a javorem klenem (Acer pseudoplatanus), v bylinném patře se vyskytuje bažanka vytrvalá (Mercurialis perennis), kyčelnice cibulkonosná (Dentaria bulbifera), mařinka vonná (Galium odoratum) a lýkovec jedovatý (Daphne mezereum).
Festuco altissimae Fagetum floristicky chudší bučiny se smrkem ztepilým (Picea abies) a kostřavou lesní (Festuca altissima).v bylinném patře.
Maloplošně se vyskytují suťové lesy asociace Mercuriali Fraxinetum s jasanem ztepilým (Fraxinus excelsior), bažankou vytrvalou (Mercurialis perennis), pšeníčkem rozkladitým (Milium effusum) a česnáčkem lékařským (Alliaria petiolata).
Při hranicích rezervace, se vyskytují nepříliš rozsáhlé porosty pramenišť s olšemi náležející asociaci Carici remotae Fraxinetum.
Velmi vzácně zde roste lilie zlatohlávek (Lilium martagon) a oměj vlčí (Aconitum vulparia).

Při průzkumu bylo v rezervaci zjištěno 211 druhů živočichů. Východní okraje území hostí pozoruhodně bohatou faunu měkkýšů. Žije tu čolek horský (Triturus alpestris), ještěrka živorodá (Lacerta vivipara) a kuňka žlutobřichá (Bombina variegata). Velký počet doupných stromů svědčí ptákům hnízdícím v dutinách. Hnízdí zde kalous ušatý (Asio otus), kulíšek nejmenší (Glaucidium passerinum), ale také výr velký (Bubo bubo). Z početné ornitofauny je třeba zmínit ještě čápa černého (Ciconia nigra), holuba doupňáka (Columba oenas), datla černého (Dryocopus martius) a ořešníka kropenatého (Nucifraga caryocatactes). Ze savců zde žijí např. ježek západní (Erinaceus europaeus) a rejsek malý (Sorex minutus). 

První zmínky o zelenohorských lesích nalézáme v historických pramenech týkajících se rozdělení rozsáhlého, tehdy zelenohorského, panství po smrti Adama a Ladislava ze Šternberka v roce 1560 a 1583. Les Chejlava, popisovaný v dělení z roku 1560, je doporučován k dalšímu využití pro stavební účely a výrobu šindele. Vzhledem k tomu, že šindel se vyráběl především ze dřeva jedlového a smrkového, méně borového a jen místně i ze dřeva bukového a dubového, vypovídá tato informace zprostředkovaně i o druhové skladbě tehdejších zelenohorských lesů. Další historické prameny nás upozorňují na významný rozvoj železáren v letech 1650 – 1740 v Čechách, mezi jinými oblastmi i na Zelenohorsku. S souvislosti s rozvojem železáren v tomto období se zřejmě přímo na území NPR Chejlava těžila povrchově železná ruda (limonit). Dosud jsou po ní patrné zbytky těžebních jam a odvalů hlušiny. Výroba železa spotřebovala velké množství dřeva, a proto jí padly za oběť velké plochy lesů. Zelenohorské lesy, jak vyplývá z popisu tamního panství z roku 1708, byly převážně smíšené, tvořené zejména borovicí, dubem, bukem, jedlí a smrkem. Zastoupení smrku uváděné v 80. letech 18. století je pravděpodobně již výsledkem snah o zvýšení produkce dřeva. Soudní odhad zelenohorského panství po smrti Jeronýma hr. Colloredo – Mansfelda z roku 1822 ještě zaznamenává tehdy rozsáhlé bučiny. Vedle těchto bučin se na skladbě porostů chejlavského komplexu účastní jedle bělokorá (Abies alba) se smrkem ztepilým (Picea abies), z nichž první dřevina v mýtných porostech zřejmě převažovala. V roce 1859 bylo druhové složení lesů v revíru Chejlava hospodařením již zcela změněno, takže z celkové rozlohy 752,60 ha porostní půdy připadalo 135 ha na porosty borovice a 615 ha na smrk. Z uvedeného je zřejmé, že před cca 150 roky, kromě borovice a smrku na původní dřeviny nepřipadalo ani 1%.

Od poloviny 20. let dvacátého století se již území NPR Chejlava vymykalo z běžného lesního hospodaření velkostatku Zelená Hora a na podstatné části území se úmyslně netěžilo. Vzhledem k režimu ochrany se na území současné NPR v období po II. světové válce již lesnicky nehospodařilo.

V jižním okraji zájmového území vede po lesní silničce zelená turistická trasa. Vzhledem k poloze NPR uvnitř rozsáhlého lesního komplexu a odlehlosti od sídel je turistická návštěvnost území poměrně nízká. Vlastní NPR nenese stopy rekreačního a sportovního využívání. Okolí Chejlavy je zpřístupněno cyklistickou trasou 2148 z Měcholup ke Ždírci, kde se připojuje trasa č. 31. Z kulturně historických zajímavostí lze připomenout sídliště pozdní doby kamenné se slovanským pohřebištěm na lokalitě Kámen, vzdálené přibližně 1,5 km jihovýchodním směrem od NPR. Tři kilometry severozápadně se nachází Chocenický zámeček, barokně vystavěný v místech původní tvrze na přelomu 17. a 18. století.