Národní přírodní rezervace Dářko

Lesní rašeliniště asi 1 km jižně od obce Radostín (v k. ú. Radostín) se prostírá na ploše 64,91 ha v nadmořské výšce 619–623 m. Chráněné území tu bylo vyhlášeno v roce 1933. Je to nejrozsáhlejší rašeliniště Českomoravské vrchoviny typu přechodového vrchoviště, v němž se ojediněle zachovala rašeliništní společenstva s porostem borovice blatky (Pinus rotundata) a řada chráněných a ohrožených druhů rostlin a živočichů.

Podložní sníženiny Dářské brázdy jsou vápnité glaukonické pískovce a slínovce křídového výběžku Dlouhá mez České křídové tabule, převrstvené kvartérními písčitými a jílovitými pokryvy. Rašeliniště typu přechodového vrchoviště vzniklo překrytím starších slatinných vrstev, vytvořených zarůstáním mělkého preboreálního jezera kyselou vrchovištní rašelinou rašeliníko-suchopýrovou s příměsí dřevin, vytvářenou za chladného a vlhkého klimatu atlantiku. Mikroreliéf rašeliniště je členěn mozaikovitým střídáním bultů a šlenků. Na plochém rozvodí zde dochází k bifurkaci vod do řek Sázavy a Doubravy. Rezervace zahrnuje nejcennější část rašelinného ložiska Padrtiny s plochou 154 ha, odhadovanou kubaturou 6,206 mil. m3 rašeliny a hloubkou rašelinných vrstev až 8,6 m.

Rostlinná společenstva rašeliniště náleží ke svazu Sphagnion medii, k asociacím Pino rotundatae-Sphagnetum a Andromedo polifoliae-Sphagnetum magellanici. Lesní porost tvoří rašelinný blatkový bor na hlubokých rašelinách s význačným výskytem borovice blatky (Pinus rotundata), rostoucí zde na jediném místě v Českomoravské vrchovině. V mezernaté kmenovině pokrývající rašeliniště je blatka mozaikovitě, v různém poměru podle vlhkosti stanovišť, promíšena s borovicí lesní (Pinus sylvestris), s níž vytváří celou škálu kříženců (Pinus × digenea). V dřevinné skladbě je dále vtroušena bříza pýřitá (Betula pubescens) a smrk ztepilý (Picea abies), jehož zastoupení vzrůstá okrajově při hranicích rezervace, na lesním typu rašelinného smrkového boru borůvkového ze svazu Dicrano-Pinion. Z pokryvu rašeliníků (Sphagnum magellanicum, S. rubellum, S. papillosum, S. recurvum) a mechů (Hylocomium splendens, Bazzania trilobata, Aulacomnium palustre, Ptilidium ciliare aj.) vystupují trsy suchopýru pochvatého (Eriophorum vaginatum). Hojná je keříčkovitá vegetace s borůvkou černou (Vaccinium myrtillus), brusinkou obecnou (Vaccinium vitis-idaea), borůvkou bažinnou (Vaccinium uliginosum), klikvou bahenní (Oxycoccus palustris), kyhankou sivolistou (Andromeda polifolia) a vřesem obecným (Calluna vulgaris). Roste zde řada ostřic, především ostřice šlahounovitá (Carex chordorrhiza), o. plstnatoplodá (C. lasiocarpa), o. dvoumužná (C. diandra) a o. Hartmanova (C. hartmanii), dále rosnatka okrouhlolistá (Drosera rotundifolia), zábělník bahenní (Comarum palustre), vrba rozmarýnolistá (Salix rosmarinifolia), bublinatka menší (Utricularia minor) aj. Z hub se vyskytují mj. Suillus flavidus, Russula claroflava, Leccinum variicolor a Bovista paludosa.

Na zachovalá společenstva rašeliniště je vázán výskyt řady bezobratlých. Mezi motýly to jsou modrásek stříbroskvrnný (Vacciniina optilete), okáč stříbrooký (Coenonympha tullia), dále např. Lithomoia solidaginis, Polymixis gemmea, Apamea rubrirena, Amphipoea lucens, Acronicta menyanthidis, Syngrapha interrogationis, Arichanna melanaria a Lampropteryx otregiata. Od poloviny osmdesátých let již nebyl ověřen dříve hojný tyrfobiontní žluťásek borůvkový (Colias palaeno). Zachované přírodní prostředí dokumentuje výskyt střevlíků (Carabus linnei, C. nitens, C. auronitens, C. glabratus a Trechus pulchellus), mravenců (Formica picea, F. lugubris) a pavouků (Aphileta misera, Notioscopus sarcinatus a Dolomedes fimbriatus). Velmi rozšířeni jsou obojživelníci, z nichž zde žijí čolek horský (Triturus alpestris), ropucha obecná (Bufo bufo), skokan hnědý (Rana temporaria), s. zelený (R. kl. esculenta) a s. ostronosý (R. arvalis). Povrch rašeliniště obývají slepýš křehký (Anguis fragilis), ještěrka živorodá (Zootoca vivipara) a zmije obecná (Vipera berus). V území hnízdí mj. puštík obecný (Strix aluco), sluka lesní (Scolopax rusticola), linduška luční (Anthus pratensis), lejsek šedý (Muscicapa striata), pěvuška modrá (Prunella modularis), sýkora parukářka (Parus cristatus) a v hnízdní době byl pozorován i ťuhýk šedý (Lanius excubitor) a moták pilich (Circus cyaneus). Až do 80. let 20. století obývala chráněné území stálá populace tetřívka obecného (Tetrao tetrix). Žijí zde rejsek obecný (Sorex araneus), hraboš mokřadní (Microtus agrestis), kuna lesní (Martes martes), jezevec lesní (Meles meles), jelen evropský (Cervus elaphus) a další druhy savců.

Lesní porosty jsou zahrnuty v kategorii lesa ochranného a jsou ponechávány bez zásahu do přirozeného vývoje. Z počátku 19. století jsou datovány staré, dnes již zcela zarostlé odvodňovací příkopy, procházející v délce 700–800 m napříč územím. Počátkem osmdesátých let 20. století byly při odvodnění lesních půd komplexu Padrtiny zřízeny hluboké příkopy až k západní a jihozápadní hranici rezervace. Při opravě odvodňovací sítě však již tyto úseky recipientů v ochranném pásmu NPR nebyly obnoveny a vodní režim území je Správou CHKO Žďárské vrchy monitorován 6 sondami.

Okolí rezervace bylo v dávné minulosti ovlivněno založením rybníka Velké Dářko (okolo roku 1480) a haťové cesty procházejí po dnešní východní hranici rezervace. Chráněné území je okrajově zpřístupněno naučnou stezkou ochrany přírody Dářko. Vzhledem k blízké rekreační lokalitě dochází k narušování ochranného režimu vstupem neukázněných návštěvníků a sběrem lesních plodin. Rezervace je významným objektem vědeckého výzkumu z různých oborů a součástí unikátního biocentra územního systému ekologické stability nadregionálního významu.