Národní přírodní rezervace Drbákov – Albertovy skály

Vyhlášeno:1997, rozloha: 64,3 ha.

Území se nachází ve středním Povltaví na pravém břehu říčního údolí u smilovického meandru, mezi vyústěním údolí u Obozu a vyústěním údolí u rekreační lokality Častoboř. Zahrnuje lokality „Tisová“ (severní svah Drbákova), „Bílé skály“ a „Farský les u Častoboře“. Předmětem ochrany jsou přírodě blízká lesní společenstva, zejména suťové lesy s hojným tisem červeným, a společenstva skal a skalních stepí s vzácnými teplomilnými druhy rostlin i živočichů. 

Převážná část území je strmě svažitá, menší část nad vrcholovou hranou je pruh mírně ukloněné plošiny. Skalnaté, velmi strmé, místy i převislé svahy vymodelované erozní činností Vltavy mají nadmořskou výšku od 270 do 460 m s průměrným převýšením 150 m. Dolní část svahů u břehu Vltavy je zatopena vodou Slapské přehrady. Expozice svahů v meandru řeky se mění od severní přes severozápadní a západní až po západojihozápadní.

Území je geomorfologicky i geologicky dosti pestré. Svahy jsou rozčleněny skalními žebry a úžlabinami vyplněnými kamennou sutí. V podloží převažují metabazity jílovského pásma, vyskytují se kyselé horniny jako paleoryolity, biotické granity, ale místy pronikají i horniny bohatší na vápník (erlan). Rozmanité složení podmiňuje i pestrou skladbu rostlinných společenstev.

Severní a jižní část území je pokryta lesem. Bezlesá střední část je místy jednotlivě až skupinovitě porostlá lesními dřevinami. Z velmi příkrých bezlesých svahů střední části vystupují Bílé skály s jednotlivými - i několik desítek metrů vysokými - kolmými i převislými skalními útvary se společenstvy skalních stepí.

Rostlinstvo se značně odlišuje podle tvaru, orientace svahu, hloubky půdy a minerálního podloží. Výslunné svahy a skalní stěny obývá společenstvo s nápadnou žlutě kvetoucí tařicí skalní (Alyssum saxatile), chrpou porýnskou (Centaurea rhenana), svízelem sivým (Gallium glaucum), mochnou písečnou (Potentilla arenaria), seselem sivým (Seseli osseum), čistcem přímým (Stachys recta), z dřevin se vyskytuje skalník celokrajný (Cotoneaster integerrimus). Z chráněných druhů zde nalezneme bělozářku liliovitou (Anthericum liliago), chrpu chlumní (Cyanus triumphettii), koniklec luční český (Pulsatilla pratensis subsp. bohemica), kavyl Ivanův (Stipa joannis) či hvězdnici chlumní (Aster amellus).

Na místech s hlubší půdou se vyskytují teplomilné trávníky s válečkou prapořitou (Brachypodium pinnatum), kde se vyskytuje např. oman srstnatý (Inula hirta), rozrazil klasnatý (Pseudolysimachion spicatum) a černohlávek velkokvětý (Prunella grandiflora). Mělké půdy mírnějších svahů zarůstají zakrslé teplomilné doubravy s tolitou lékařskou (Vincetoxicum hirundinaria), kde se vyskytují xerotermní druhy, jako např. bělozářka větvitá (Anthericum ramosum), kokořík vonný (Polygonatum odoratum), prorostlík srpovitý (Bupleurum falcatum), v keřovém patru pak jeřáb muk (Sorbus aria) a jeřáb břek (Sorbus torminalis) či jalovec obecný (Juniperus communis). V území nalezneme i reliktní bory s typickým jestřábníkem bledým (Hieracium schmidtii).

Hlubší půdy v severní polovině území obsazují dubohabřiny s typickými hájovými druhy jako ptačinec velkokvětý (Stellaria nemorosa), jaterník podléška (Hepatica nobilis) hrachor jarní (Lathyrus vernus), prvosenka jarní (Primula veris), lilie zlatohlávek (Lilium martagon) apod. Dále se můžeme setkat se zakrslými acidofilními doubravami, kde můžeme vzácně nalézt vemeník zelenavý (Platanthera chlorantha), a dubohabřinami s prvky bučin, např. věsenkou nachovou (Prenanthes purpurea) a samorostlíkem klasnatým (Actaea spicata). V nižších polohách rostou suťové lesy s dominantní lípou velkolistou (Tilia platyphyllos), lípou malolistou (Tilia cordata), javorem klenem (Acer pseudoplatanus) i javorem mléčem (Acer platanoides), jilmem horským (Ulmus glabra) a častou jedlí bělokorou (Abies alba). Hojně se zde vyskytuje chráněný tis červený (Taxus baccata), jehož některé exempláře dosahují stáří několika set let.

Z živočichů je významná zejména fauna bezobratlých. Nalezneme zde citlivé druhy indikující přirozenou skladbu lesa, jako jsou plži žebernatěnka drobná (Ruthenica filograna), vrásenka orlojovitá (Discus perspectivus), závornatka malá (Clausilia parvula), řasnatka lesní (Macrogastra plicatula), trojlaločka pyskatá (Helicodonta obvoluta) či střevlík nepravidelný (Carabus irregularis). Kromě lesních druhů se vyskytují význačné petrofilní a xerotermní druhy, jako např. teplomilná cikáda chlumní (Cicadetta montana), mandelinkovití Psylliodes instabilis a Cassia pannonica, z nosatcovitých Apion formaneki, Otiorhynchus geniculatus a bezkřídlý Trachyphloeus angustisetulus. Z plazů je významná početná populace ještěrky zelené (Lacerta viridis) a užovka hladká (Coronella austriaca). Ve skalách hnízdí výr velký (Bubo bubo), ve světlých listnatých lesích hnízdí lejsek bělokrký (Ficedula albicollis). 

Bílé skály byly v minulosti význačným orientačním bodem při voroplavbě. V rovinaté vrcholové části území jsou četné lůmky po staré těžební činnosti neznámého datování. 

Tip na výlet
Autobusem z Prahy (autobusové nádraží Na Knížecí) do Nalžovic (směr Sedlčany). Po žluté značce přes Nalžovické Podhájí se dostaneme na parkoviště, kde je rozcestník turistických cest. Okružní naučná stezka dlouhá 7,35 km vede překrásnými přírodními útvary původních Bílých skal. Stezka je náročná s četnými strmými stoupáními a klesáními na skalní útvary. Fyzickou námahu nám vynahradí úchvatné výhledy do údolí Vltavy a okolní Sedlčansko. Zpět se vrátíme stejnou trasou do Nalžovic.