Národní přírodní rezervace Habrůvecká bučina

Rezervace se nachází ve střední části Moravského krasu na Rudické plošině. Území o výměře 85,2 ha bylo nově vyhlášeno v roce 2008.

Národní přírodní rezervace zabírá část plošinatého povrchu a příkré svahy údolí pravého přítoku Křtinského potoka. Území je budováno lažáneckými vápenci. Část rezervace je pokryta zvětralinovým pláštěm s relikty tzv. rudických vrstev. V pokryvu převažují rohovce s výskyty křemenných geod a četných zkamenělin – především ježovek a amonitů.

Porosty květnatých a vápnomilných bučin jsou dominantní složkou rezervace. Převažuje buk lesní (Fagus sylvatica) s vtroušeným jilmem habrolistým (Ulmus minor), dubem zimním (Quercus petraea), javorem klenem (Acer pseudoplatanus) a javorem mléčem (A. platanoides). Pro jarní aspekt bylinného podrostu je typická sasanka hajní (Anemone nemorosa), sasanka pryskyřníkovitá (A. ranunculoides), jaterník trojlaločný (Hepatica nobilis), bažanka vytrvalá (Mercurialis perennis) a kyčelnice devítilistá (Dentaria enneaphyllos). V letním aspektu se výrazně uplatňují svízel vonný (Galium odoratum), ostřice chlupatá (Carex pilosa), kyčelnice cibulkonosná (Dentaria bulbifera), z chráněných např. lilie zlatohlávek (Lilium martagon), vemeník dvoulistý (Platanthera bifolia) a okrotice dlouholistá (Cephalanthera longifolia). Význačný je výskyt kriticky ohroženého sklenobýlu bezlistého (Epipogium aphyllum).

Živočišnou složku rezervace tvoří běžné druhy bezobratlých i obratlovců. Ze zajímavějších méně známých druhů motýlů lze uvést píďalku skvrnopásník jilmový (Calospilos sylvata), šedokřídlec říjnový (Epirrita christyi) a hřbetozubec tmavoúhlý (Drymonia obliterata). Z ptáků je možno slyšet řadu drobných pěvců. Z nápadných ptáků zde hnízdí čáp černý (Ciconia nigra).

Porosty rezervace jsou bývalým hospodářským lesem. Kvalitní porosty se zachovaly díky původním lichtenštejnským majitelům, kteří nepřistoupili na šablonovitou obnovu porostů smrkem ztepilým. Území rezervace bylo ve středověku intenzivně využíváno pro těžbu a zpracování nerostných surovin, o čemž svědčí zachované zbytky malé šachtové pece na pálení vápna (pravděpodobně mladší středověk), malý hutní celek z 9. století n. l. a zbytky středověkých dřevouhelných milířů.