Národní přírodní rezervace Jezevčí vrch

Jezevčí vrch (665 m n. m., dříve nazývaný také Jílový vrch, Limberg nebo Dachsberg), dominanta jihovýchodní části Lužických hor, je poměrně rozložitá znělcová kupa s vložkami čedičů, nižší partie jsou tvořeny turonskými písky a pískovci. Jezevčí vrch se nachází v geomorfologickém celku Ralská pahorkatina, v okrsku Cvikovská pahorkatina. Od vlastních Lužických hor, od kry Hvozdu a Sokola, je kra Jezevčího vrchu oddělena Heřmanickým zlomem.

V roce 1967 byla zřízena výnosem Ministerstva kultury a informací na ploše 79,16 ha státní přírodní rezervace Jezevčí vrch, přehlášena na národní přírodní rezervaci roku 1992. Hlavním předmětem ochrany je uchování typického smíšeného lesa charakteru květnatých bučin a suťových lesů s bohatým podrostem na znělcovém podkladě s výskytem řady chráněných druhů rostlin a živočichů. Hranice rezervace jsou vyznačeny červenými pruhy na stromech a státním znakem na přístupových cestách. Jezevčí vrch je možno navštívit po žlutě značené turistické cestě vedoucí východně od vrcholu. Celý vrch je porostlý vysokými stromy, tudíž neposkytuje výhledy do okolí.

Na svazích pod vrcholem se vyskytuje nejrozšířenější lesní formace rezervace - tzv. květnaté bučiny. Ve stromovém patře převládá buk lesní a přistupují k němu další dřeviny - javor klen, jasan ztepilý, habr obecný, jilm horský, smrk ztepilý a vzácně jedle bělokorá. V bohatém bylinném patře se vyskytují typické druhy květnatých bučin - bažanka vytrvalá (Mercurialis perennis), kyčelnice cibulkonosná (Dentaria bulbifera), kyčelnice devítilistá (Dentaria enneaphyllos), mařinka vonná (Galium odoratum), vraní oko čtyřlisté (Paris quadrifolia) a významný je především rozsáhlý porost měsíčnice vytrvalé (Lunaria rediviva). Rozlohou se jedná o jednu z největších lokalit tohoto chráněného druhu v Lužických horách.

Jilm horský (Ulmus glabra), charakteristická dřevina suťových a stinných roklinových lesů, je v současné době zastoupen v dřevinné skladbě lesních porostů Lužických hor pouze 0,01 %. V příhodných podmínkách vytváří smíšené porosty s bukem, javorem klenem, jasanem a lípou. Tato polostinná, mrazuvzdorná dřevina vyžaduje mírně vlhké a humózní, živinami bohaté půdy, na kterých dorůstá až do 40 m výšky a dožívá se 300 - 500 let. Má vysoké nároky na vzdušnou vlhkost. Listy jsou charakteristicky drsné, na spodní straně chlupaté a na okraji dvakrát pilovité.

V první polovině 20. století jilmy postihlo závažné onemocnění - tzv. grafióza jilmů. Toto onemocnění se hojně rozšířilo po I. světové válce v Holandsku a odtud po celé Evropě, a proto se mu také říká “holandská nemoc”. Chorobu způsobuje mikroskopická houba Ophiostoma ulmi, která prorůstá vodivými pletivy dřevin a zabraňuje jejich výživě. Stromy chřadnou a zasychají od vrcholu a konců větví. Houbu přenáší především dřevokazný a podkorní hmyz. Nejvýznamnějším přenašečem grafiózy jilmů je brouk bělokaz pruhovaný (Scolytus multistriatus), který hlodá pod kůrou stromů. Jilm horský je vůči grafióze nejodolnější, ale přesto je dnes v lesních porostech Lužických hor vzácností.

Z bezobratlých bylo na území rezervace nalezeno 162 druhů, z toho většina náleží mezi střevlíkovité a drabčíkovité brouky, ostatní skupiny zatím nebyly důkladněji prozkoumány. Z obratlovců bylo zjištěno 78 druhů typických zástupců středoevropských listnatých lesů, z toho 4 druhy obojživelníků, 4 druhy plazů, 48 druhů ptáků a 22 druhů savců.

Vzácný střevlík nepravidelný (Carabus irregularis) a střevlík Cychrus attenuatus jsou příklady reliktních druhů ukazujících na přirozenost porostů, jsou úzce vázáni na původní smíšené lesy.

Pískovcové skály na úbočí Jezevčího vrchu jsou tradičním hnízdištěm výra velkého (Bubo bubo), našeho největšího druhu sovy. Hnízdo bývá ve skalní dutině, rozsedlině, přímo na holé zemi, často používá i staré hnízdo jiných ptáků (větší dravci, volavka, čáp černý). Koncem března až v dubnu snáší samice 2 – 4 vejce, na nichž sedí asi 35 dní, přičemž ji krmí samec. Mláďata zůstávají na hnízdě asi 6 týdnů. Hlavní potravou jsou malí i středně velcí obratlovci, především však hraboší.

Z dravců byl pozorován jestřáb lesní (Accipiter gentilis), ostříž lesní (Falco subbuteo), káně lesní (Buteo buteo) a krahujec obecný (Accipiter nisus). Několikrát byl zaznamenán přelet čápa černého (Ciconia nigra)

Strakapoud velký (Dendrocopus major), strakapoud prostřední (Dendrocopus medius), strakapoud malý (Dendrocopus minor) a datel černý (Dryocopus martius), ptáci z čeledi datlovitých, silným zobákem vydlabávájí hnízdní dutiny a vytahují larvy dřevokazného a podkorního hmyzu. V rezervaci hnízdí dva druhy holubů - holub hřivnáč (Columba palumbus) a holub doupňák (Columba oenas). Častým hostem je zde krkavec velký (Corvus corax), pták, který se v posledních letech v Lužických horách značně rozšířil. Hojně se můžeme setkat s kukačkou obecnou (Cuculus canorus) a sojkou obecnou (Garrulus glandarius). Z pěvců si pozornost zaslouží kos horský (Turdus torquatus) nebo lejsek šedý (Muscicapa striata).

Z drobných šelem zde žije kuna skalní (Martes foina), lasice hranostaj (Mustela erminea), lasice kolčava (Mustela nivalis), tchoř tmavý (Mustela putorius) a jezevec lesní (Meles meles). V podrostu pobíhají drobní hlodavci myšice lesní (Apodemus flavicollis) a temnopásá (Apodemus agrarius), norník rudý (Clethrionomus glareolus), po stromech pak veverka obecná (Sciurus vulgaris).

Zajímavý je výskyt teplomilného skokana štíhlého (Rana dalmatina), Jezevčí vrch je jediným známým nalezištěm tohoto vzácného druhu žáby v Lužických horách. Zasahuje sem svým výskytem z teplejších oblastí Českolipska.