Národní přírodní rezervace Jizerskohorské bučiny

Národní přírodní rezervace Jizerskohorské bučiny je nejenom největším chráněným územím v Jizerských horách, ale patří také mezi několik největších NPR v České republice. Vlastní rezervace sestává ze šesti segmentů o celkové rozloze 950,93 ha, navzájem propojených ochranným pásmem o výměře 1750,41 ha. Celé území s plochou přes 27 km² je součástí 1.zóny CHKO Jizerské hory. Současná NPR byla vyhlášena v roce 1999 a vznikla sloučením a velkorysou arondací původních sedmi NPR, vyhlášených na severních úbočích hor již roku 1960 (Špičák, Stržový vrch, Poledník, Štolpichy, Frýdlantské cimbuří, Paličník, Tišina). Chráněné území se rozprostírá v dlouhém pásu (cca 15 km) od Oldřichova v Hájích po Bílý Potok pod Smrkem a zahrnuje lesní porosty na strmých severních svazích Jizerských hor v nadmořských výškách 420 m (OP 350 m) až 1006 m. Předmětem ochrany je největší komplex přírodě blízkého smíšeného lesa s převahou buku v Čechách, který poskytuje prostředí k životu mnoha vzácným živočišným a rostlinným druhům. 

Velké rozdíly v nadmořské výšce území (cca 600 m) a různá expozice jednotlivých segmentů jsou příčinou velké variability klimatických podmínek. Rozdíly v průměrných teplotách se blíží 4°C, značné rozdíly jsou také ve srážkových úhrnech, je však třeba říci, že i v nejnižších polohách dosahují srážky ročního úhrnu kolem 1000 mm a celé území lze hodnotit jako srážkově velmi bohaté.

Geologickým podložím je krkonošsko-jizerský masiv, tvořený zde převážně výrazně porfyrickým středně zrnitým granodioritem. Místně se vyskytují velké vyrostlice živců, aplitové žíly, pegmatity nebo bazické pecky. Zvětráváním a odnosem v podmínkách extrémních svahů dochází k formování horniny do rozmanitých morfologických tvarů. Vznikla zde četná skalní žebra, izolované skalní věže s charakteristickou kvádrovou odlučností, skalní plotny s deskovitou odlučností podle exfoliace. Na svazích jsou běžná suťová pole a balvanité akumulace. Některé skalnaté srázy (Štolpichy, Frýdlantské cimbuří) mají takřka vysokohorský charakter. Svahy jsou protnuty hluboce zaříznutými údolími (Malý a Velký Štolpich, Černý potok, Hajní potok...), kterými spadají horské bystřiny v kaskádách balvanitých peřejí a vodopádů. Půdní pokryv NPR tvoří převážně rankery s litozeměmi, na východě podzoly a v nižších polohách kambizemě. Půdy jsou převážně lehké, s velkým podílem skeletu.

Rostlinná společenstva jsou velmi pestrá. Ve vyšších partiích se vyskytují horské acidofilní bučiny, v nižších polohách acidofilní bikové bučiny. Na stinných svazích a vodou obohacených stanovištích jsou klenové bučiny, na vyšších skalnatých stanovištích smrčiny s jeřábem ptačím a papratkové smrčiny, naopak na bázích svahů nalezneme fragmenty květnatých bučin a jedlin. Je zde reprezentativně zastoupen 3.-7. lesní vegetační stupeň. Převládající dřevinou je buk lesní (Fagus sylvatica) s příměsí javoru klenu (Acer pseudoplatanus) a mléče (A. platanoides), jilmu horského (Ulmus glabra), lípy velkolisté (Tilia platyphyllos) a srdčité (T. cordata), jedle bělokoré (Abies alba), smrku (Picea abies) s jeřábem (Sorbus aucuparia) a širokým spektrem dalších dřevin (ojediněle i výskyt jalovce obecného (Juniperus communis) nebo tisu červeného(Taxus baccata)). Bylinné patro není příliš bohaté, ovšem s ohledem na velikost a variabilitu území se zde vyskytuje řada pozoruhodných společenstev a vzácných druhů. Příkladem mohou být měsíčnice vytrvalá (Lunaria rediviva), lilie zlatohlavá (Lilium martagon), mléčivec alpský (Mulgedium alpinum), žebrovice různolistá (Blechnum spicant), kyčelnice devítilistá (Dentaria enneaphyllos), vranec jedlový (Huperzia selago), podbělice alpská (Homogyne alpina), lýkovec jedovatý (Daphne mezereum), kokořík mnohokvětý (Polygonatum multiflorum) a přeslenitý (P. verticillatum), pryskyřník platanolistý (Ranunculus platanifolius), čípek objímavý (Streptopus amplexifolius) a řada dalších.

Také fauna je velmi pestrá. Z mnoha zástupců bezobratlých můžeme jmenovat některé z nejnápadnějších – motýly martináčka bukového (Aglia tau), batolce duhového (Apatura iris) nebo bělopáska topolového (Limenitis populi), brouky roháčka bukového (Sinodendron cylindricum) a roháčka  Platycerus caprea nebo tesaříka pilunu (Prionus coriarius). V potocích a v rybníku Na Hrázi žije silná populace raka říčního (Astacus fluviatilis), setkáme se se střevlí potoční (Phoxinus phoxinus) i mihulí potoční (Lampetra planeri). Typickým obyvatelem bučin je mlok skvrnitý (Salamandra salamandra). Z ptáků zde vzácně hnízdí například čáp černý (Ciconia nigra), včelojed obecný (Pernis apivorus), dále lejsek malý (Ficedula parva), holub doupňák (Columba oenas), datel černý (Dryocopus martius), sýc rousný (Aegolius funereus), výr velký (Bubo bubo) či kulíšek nejmenší (Glaucidium passerinum). V posledních letech opakovaně hnízdí také sokol stěhovavý (Falco peregrinus). Bučiny jsou domovem běžných lesních druhů savců včetně spárkaté zvěře a šelem, ze kterých stojí za zmínku příkladem kuna skalní (Martes foina) nebo jezevec lesní (Meles meles), dále hmyzožravců, zastoupených třeba rejskem horským (Sorex alpinus), a několika druhů netopýrů.

NPR je součástí Ptačí oblasti Jizerské hory a je Evropsky významnou lokalitou v soustavě Natura 2000. Péče o území spočívá v jemném lesnickém hospodaření směřujícím ke strukturně bohatému a vnitřně diverzifikovanému lesu s dlouhodobou vizí ponechání přirozenému vývoji bez zásahu člověka. Podstatná část jádrových území má fakticky bezzásahový režim již dnes. V segmentu Poledník je vymezena lokalita o rozloze 74 ha, kde jsou monitorovány přírodní procesy po ponechání samovolnému vývoji. 

Přes složitost terénu a velmi obtížnou dostupnost byly i lesy v současné NPR v minulosti obhospodařovány, ovšem na rozdíl od náhorní plošiny Jizerských hor bez devastující změny struktury a druhového složení porostů. Aktivní lesnické hospodaření bylo omezeno po ukončení 2.světové války a prakticky utlumeno koncem padesátých let dvacátého století. Jako připomínka zde do dnešních časů vytrvaly pozůstatky strmých a odvážných lesních cest, například sáňkařských drah, po kterých bylo s velkým rizikem soustřeďováno dříví. V hlubokých lesích se dodnes skrývají pomníčky dřevařů jako memento jejich těžké práce. Mimořádným dílem horského cestního stavitelství se na konci 19.století stala tzv.Štolpišská alpská silnice, smělá vozová cesta divokým údolím Černého Štolpichu s mosty a žulovými opěrnými zdmi, která dnes po citlivé opravě slouží pěším turistům. NPR je zpřístupněna řadou turisticky značených chodníků, rozhled poskytují udržované skalní vyhlídky. Návštěvníci tak mají šanci navštívit nejkrásnější místa NPR, aniž by jakkoli poškozovali přírodní prostředí. Informace o přírodě i historii mohou získat na zastaveních naučné stezky Oldřichovské háje a skály nebo naučné stezky Jizerskohorské lesy.