Národní přírodní rezervace Kaluža

Území se rozkládá na ploše 57,03 ha v nadmořské výšce 320–482 m, v katastrálních územích Lesní Albrechtice a Žimrovice. Motivem ochrany jsou porosty přirozených květnatých bučin a suťových lesů v komplexu přírodního prostředí údolního roku Moravice ve východní části Nízkého Jeseníku. Rezervace zahrnuje velmi pestrou škálu lesních typů, plošně převažují bohaté bučiny.

NPR zabírá jednak konkávní nárazový svah zaklesnutého meandru řeky Moravice, jednak přilehlou plošinu holoroviny Nízkého Jeseníku.

V celém areálu chráněného území vystupují k povrchu horniny hradecko-kyjovického souvrství nízkojesenického kulmu. Povrch terénu je pokryt kamenitohlinitými eluvii a deluvii o značně kolísavé mocnosti. Prudké konkávní svahy orientované k západu překrývají kyselé kamenité kambizemě, ojediněle také suťový ranker.

Území pokrývá velký komplex zachovalých přirozených bučin a jedlobučin, ve kterém se prolínají kyselé a chudé bučiny 4. vegetačního stupně (svaz Luzulo-Fagion) s květnatými bučinami 5. vegetačního stupně (asociace Dentario enneaphylli-Fagetum, Melico-Fagetum a Festuco-Fagetum). Ve stromovém patře ve všech zdejších typech bučin dominuje především buk lesní (Fagus sylvatica), na kamenitých západních svazích v údolí Moravice, kde porosty přecházejí do javorolipových dubohabřin svazu Tilio-Acerion, je hojnější javor klen (Acer pseudoplatanus), místy i javor mléč (Acer platanoides) a lípa malolistá (Tilia cordata).

Na chudších substrátech v horních částech svahů, které pokrývají bučiny asociace Luzulo- Fagetum, se objevuje ve stromovém patře hojněji bříza bělokorá (Betula pendula). Příměs smrku ztepilého (Picea abies) a modřínu opadavého (Larix decidua) v některých částech rezervace dokládá nevhodné lesnické zásahy v minulosti. Bylinné patro bučin rezervace citlivě odráží různorodé stanovištní poměry určované především reliéfem a spolehlivě indikuje fytocenologickou příslušnost jednotlivých částí porostů. Ke vzácnějším a ohroženým druhům patří např. kyčelnice devítilistá (Dentaria enneaphyllos) a lilie zlatohlávek (Lilium martagon).

Fauna nebyla dosud podrobně inventarizována. Na odumřelých kmenech starých listnáčů, zejména buků, žijí někteří brouci, např. roháček kozlík (Dorcus parallelopipedus), r. kovový (Platycerus caraboides), r. bukový (Sinodendron cylindricum), zlatohlávek zlatý (Cetonia aurata), zlatohlávek hladký (Potosia cuprea), zdobenec zelenavý (Gnorimus nobilis) a zdobenec skvrnitý (Trichius fasciatus), pestrokrovečník (Tillus elongatus) a červenáčci Pyrochroa coccinea a Schizotus pectinicornis. Na loukách u řeky Moravice pod chráněným územím byly zjištěny vzácnější druhy motýlů - modrásek očkovaný (Maculinea teleius) a ohniváček modrolesklý (Lycaena alciphron) .

Po celé ploše se rozkládají převážně původní bukové porosty středního stáří a porosty staré (místy s podrostem). Porosty mají malý podíl smrku (asi 5–15 %), zcela chybí jedle. Lesnické zásahy směřují k postupné eliminaci smrku, podpoře přirozené obnovy buku a dalších listnáčů při zachování mrtvých stromů. Schnoucí smrk je z porostů postupně odstraňován a zároveň je vysazována jedle.